Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neobvyklá „poprvé“
Jak se říká, všechno je jednou poprvé. Pojďte si povídat o tom, které z vašich životních poprvé vám uvízlo v paměti, na která poprvé rádi vzpomínáte a která byla třeba i hodně kuriozní.
Vzpomínat můžete prakticky na cokoli, v čem bude ono “poprvé“ hrát hlavní roli, ať už se týká vás či vašich dětí…
– – – – –
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (29.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
Mariko, jsem ráda, že jsi se zasmála a že den ti díky mému povídání začal o něco líp:o)) Musím přiznat, že tohle psaní mě teda fakt baví. Myslím, že mi ani nemusíš přát kopec těch dalších “poprvé“:o))). Já jsem asi takový magnet na živelný pohromy:o) Každý den jsou nějaké drobné havárky a o těch ani nepíšu…prostě jsem se s nima naučila žít. Nepřijde mi to nějak zvláštní, když mi jedna věc vypadne třikrát z ruky než ji uložím do police a pak ještě jednou přímo z police nebo něco rozbiju, vysypu mouku na zem atd. To, že věčně zakopávám o děti a psa mi taky nepřijde divný. Jen přítel když je doma to těžce rozchází s připomínkama…co pořád děláš, vždyť ty ty děti normálně zmrzačíš!!! To je pořád.. “promiň Jeníčku, já jsem tě neviděla“…“jéééé, ty jsi tam měl prsty, promiň miláčku já jsem nevěděla, že to držíš“. Když já jsem vlastně ve všem strašně nevinně…to děti mi pořád skáčou pod nohy a volají…maminko šlápni na mě!!!…nebo přivři mi tam prsty!!! :o)) Naštěstí jsou to opravdu jen drobné havárky a nic vážnějšího se nestalo. Jsem si dostatečně vědoma svého magnetizmu na průšvihy a tak když dělám nebezpečnou věc, která by opravdu mohla ohrozit někoho na životě, tak řvu na celej barák…pozooooor nesu horkou vodu!!! :o) A pak je dlouho klid zbraní (jak já říkám)…a to vím, že pak bude následovat smršť těch větších průšvihů…a já zas budu tvrdit, že jsem v tom nevinně a že je to poprvé co se mi to stalo. Taky dost často používám větu: “Ale to se může stát každýmu“…přítel kroutí hlavou a říká: “Ne,ne Laďouši, tohle se může stát jen tobě!!!! Normálním lidem se to nestává:o))))))
Občas pobavím holky na ADHD diskuzi. A teď už se samy ptají jestli není nějaká havárka. Obávám se, že už dlouho se ptát nebudou. Teď je docela “klid zbraní“, tak už se děsím co zas kde vyoslím:o)
Soudal, musím reagovat, at chci a nebo ne, prostě jsi mě dostala tvou reakcí na poprvé……..bez mučení přiznám, že jsi mě tímto rozesmála/ když tak se omlouvám/, ale je to tak……….hlavně s tou občankou…..mě se takové výrazy od malé vrací taky, jak bumerang:-)
Ted nevím, jestli ti mám přát nějaké nové poprvé……aby jsi nám o tom zase napsala, nechci být podlá……….ale jo, přejí ti takových poprvé kopec………protože si myslím, že máš užasný dar, nám tvé příspěvky podat moc pěkně, s humorem a s nadsázkou……..takže díky za rozptýlení na začátku dnešního dne:-)
Neobvyklá “poprvé“????? Stejně jako Mariku mě napadl první sex. Pak to bylo první sevření a mazlinkání mých dětí po porodu. Řekla bych, že to byla ta nejhezčí “poprvé“. Pak si taky vzpomínám, když jsem byla na táboře a museli jsme všichni povinně psát domů kdy přijedeme. Napsala jsem to velmi kuriózní formou. Už si toho moc nepamatuji, ale bylo to něco v tomhle stylu….Moji milí, drazí rodičové!!!! Užívejte si pohody a klidu, uzdravte si svoje nemocné nervy z mojí maličkosti neb se vám hodlám navrátit 22.8. ve velmi špinavé formě. Píšu proto, že si soudružka vedoucí dělá obavy, aby jste si pro mě náhodou nezapomněli přijít na vlak. nádraží…atd. Vaše velmi klidná, tichá, nic neničící dcerunka. Tehdy mě to děsně bavilo a možná i tam byl začátek mých různých kulišáren v tomto smyslu:o) Když už jsem u tábora, tak první tábor a první noc proběhla asi takhle. Spali jsme “poprvé“ ve stanu, celou noc mě i mé kamarádce byla děsná zima a k ránu jsem myslela, že snad i mrzne. Byly jsme naprostý telátka, který ukončily právě 1. třídu a spaly jsme jen v lehkých nočních košilkách:o)))
S úsměvem strašně ráda vzpomínám jak mě Domula poprvé dostala a já na to neměla slov. Jak už je dobrým zvykem rodičů, na něco jsou děti velké a na něco malé. Myslím, že toho i někdy zneužíváme:o)) Když Domule byly asi tak tři roky, tak pořád chtěla dělat věci na které byla strašně malá. Tři dny mě pořád otravovala proooč je malá. A já ji to trpělivě pořád dokola vysvětlovala. Pak už mi došla trpělivost a tak jsem ji odsekla, že ještě nemá občanku a až ji bude mít, tak bude velká. Protože večer usínala strašně pozdě cca ve 23 hod. (běžná usínací doba pro většinu dítek ADHD:o), tak její oblíbená vyvolávací metoda byla, že jí padá peřina z postele. Když už jsem měla jít do pokojíka po sto prvé, tak jsem zavolala….tak si ji sprav sama, už jsi dost velká!!! Hadimrška jedna ústnatá mi okamžite odpověděla…vždyť nemám občanku!!! …A byla jsem namydlená:o))))))
Já na to “poprvé“ svádím pořád něco. Kdykoliv něco vyoslím a provedu, tak moje první slova adresovaná přítelovi na mou obranu jsou…nooo, tak co!!! Tak se mi to stalo poprvé!!! :o))) Jenže mě se každou chvilku něco stane poprvé….třeba když jsem poprvé ztratila peněženku….bylo tam 40.000,- Kč (já za to nemohla, to ex-manža uklízel věci z košíku a nechal ji tam).
Když jsme koupili s přítelem chajdaloupku a já jela poprvé z dětského dne, tak mě zastavili policajti se slovy…Dobrý den paní řidičko, silniční kontrola…předložte nám doklady od vozidla a váš OP a ŘP a doufám, že je u sebe vozíte a nééé jak ten váš přítel x manžel nebo co to máte:o))…Běžně doklady u sebe mám, bohužel tehdy jsem je snad poprvé neměla. Dvě hodiny na to, jsem sekala trávu kolem naší už delší dobu rozbité Nubiry…kamínek odletěl a… já poprvé vysklila okno u auta. Přítel se tehdy chytl za hlavu (měl zrovna po lehkém zákroku na hlavě) a se slovy “já jdu spát“ …odešel. A tak jsem si sedla na zem a dostala záchvat smíchu. Letos v březnu se mi stalo, že jsme jeli poprvé k nové doktorce a já se poprvé sekla v datu a my jeli o měsíc dřív:o) To jsem fakt myslela, že to poprvé nerozchodím, protože na přítele tři dny před tím spadl poprvé strom:o( :o)))
Přítel po mém opětovném “mě se to stalo poprvé“ vždycky říká, že má za sebou 14 let v uran. dolech a že ho jen tak něco nerozháže. Tak já budu doufat, že to vždycky rozdejchá a že nikdy to “poprvé nerozdejchání“ nebude!!!! Protože pak bych to totiž “poprvé“ nerozdejchala já:o))))))
kdyz jsem poprve slysela sveho syna po cisari..
mela jsem spinalni anestezii, takze pri vedomi, ale noc predtim jsme se snazili rodit, takze jsem byla silene unavena a vycerpana a kdyz jsem slysela, ze rve, jak ho vytahli, tak se mi tak silene ulevilo a donesli mi ho ukazat a ja vubec nevedela, jak vypada, dala jsem mu pusu na celo a rekla jsem, ze jsme to nakonec zvladli….pak mi manzel rikal, jak jsem jela ze salu, jak vypada a ze je nadherny:DDDD na to fakt nikdy nezapomenu…
Samozřejmě že první krůčky, slova a dovednosti u Sárinky ano, já myslela jiná a hlavně zvláštní poprvé…
Lien, my dvě máme úplně stejné poprvé :o))))) Taky si vybavuju první slova, které mi sdělil tatínek Sárinky po porodu SC ještě v narkóze: “Mamino, máme holku a seš to celá ty!“ Vím velmi dobře, že jsem se tehdy usmála…. Ostatní poprvé si kromě sexu nevybavuji :o)))
Těch zajímavých “poprvé“ je určitě celá řada.
Asi nejvíc se mě dotýkají ta, která jsem zažila s holkama. Když jsem slyšela poprvé slůvko “máma“, když jsem viděla jak poprvé stojí a pokoušejí se udělat krok, když se poprvé rozběhly. Když šly poprvé do školky, školy. A mohla bych pokračovat…
Velmi silným zážitkem z mého dětství bylo poprvé vidět moře. V té době mi bylo 13 let a poprvé jsem letěla s rodiči do Bulharska. Bylo to před revolucí a nikam jinam se vlastně nejezdilo. Hrozně jsem se bála letadla, ale vše šlo hladce. Do kempu jsme přijeli nějak po půlnoci, všude tedy tma. Jen jsem slyšela v dálce šumění moře. Už jsem se nemohla dočkat a hrozně ho chtěla vidět. Ani nevím, jak jsem usnula, ale ten ranní výhled z okna bungalovu, ten byl opravdu úžasný! Obdivně jsem pak moře pozorovala a cítila zvláštní respekt. Bylo to magické a i když jsem byla ještě dítě, pamatuju si to.
O pár let později jsem stejné “poprvé“ chtěla dopřát dceři a těšila se, že bude taky, jako kdysi já, mořem okouzlená. Malinko zklamáním pak bylo, že nereagovala téměř nijak. No, pěkný…. a bylo to. 🙂
Tak já si pamatuju první slova po císařském řezu, která jsem slyšela a byla náááádhernááá. Lucinko, máme holčičku.A jelikož jsem nebyla schopná reakce, opakoval mi to pořád dokola, dokud jsem se nerozbrečela štěstím :-)))
Když se řekne “moje poprvé“, tak si vybavím svoji první prohlídku u gynekologa. No, byla to děsná legrace, ale ani nevím, jestli to nebylo nějak divné, protože s něčím podobným už jsem se ani nesetkala.
Přišla jsem tam a zrovna ten lékař, ke kterému chodila moje máma, měl dovolenou. Zastupoval ho nějaký mladíček, který nemohl být o moc starší než já. Ale docela sympaťák. Prostě mi řekl, ať si vyskočím na židli no a začal. Všechny ty nástroje mě strašně moc šimraly. Takže jsem se jednu chvíli začla smát a cítila jsem, jak tam všechny poskakují. V tu chvíli začal ten doktor lamentovat: “Ježiši, ženská, to se nemůžete smát!“ a mě se chtělo smát ještě víc. Pak přišla sestra a on tam s hlavou se svítilničkou mezi mýma nohama a začal tam s ní flirtovat. No, já myslela, že nebudu. Potom prohlásil (ve stejné poloze), že jsem moc hezká holka, že musím před klukama utíkat. Prostě poprvé a opravdu netradiční.
čtenářka
No Petro, taky moc zajímavé téma…….slovem poprvé, jsem si hned vybavila první sexuální zážitek, to mi prostě blesko hlavou hned………ale já jsem holka uvážlivá, takže radši budu tvé nosit v hlavě a třeba mě napadne i něco jiného, když si budu mít v mysli slovo poprvé:-)