Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Neobvyklá „poprvé“
Jak se říká, všechno je jednou poprvé. Pojďte si povídat o tom, které z vašich životních poprvé vám uvízlo v paměti, na která poprvé rádi vzpomínáte a která byla třeba i hodně kuriozní.
Vzpomínat můžete prakticky na cokoli, v čem bude ono “poprvé“ hrát hlavní roli, ať už se týká vás či vašich dětí…
– – – – –
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (29.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
Mé neobvyklé “poprvé“ bylo před pěti lety, kdy jsem strávila i s dcerou celé léto v tuniské rodině,kde se automaticky předpokládalo, že budu fungovat a starat se o domácnost jako bych se tam narodila. Dodneška je to moje nejstrašnější a zároveň nejúchvatnější “poprvé“ 🙂
Poprvé je všechno, , těch krásných poprvé je spousta, ale jsou i taková, na které by člověk rád zapomněl.
Moje krásné poprvé které tu napíšu je, když jsem poprvé držela v náručí své děti, ale vím, že u prvního tohle nadšení rychle vyprchalo a napadlo mě, co já s ním vlastně budu dělat, vždyť nic neumím.
Než jsme se z paneláku stěhovali do domečku, vyhrožoval mi choť, že sekání trávy bude na mně – že mi koupí sekačku s pojezdem, ale pak už se nebude starat.
Stěhovali jsme se v létě 2007.
A já se k sekačce dostala až v září 2011 – to když se choť zranil při jednom ze svých adrenalinových sportů a několik týdnů nemohl chodit. Do té doby byla sekačka choťova “hračka“.
Ale zahrada už to fakt potřebovala.
A byl to úžasný relax.
Jednak člověk za sebou vidí tu udělanou práci (nemluvě o tom, že se u toho i zapotí), a pak taky ta vůně sekané trávy…
😉
Neobvyklé poprvé, byl náš první školní den. Když se ráno babička zeptala jak se naše malá těší do školy, je jí odpověď zněla: “Já už jsem tam byla a určitě mě to tam bavit nebude.“ Ale když si sedla do lavice, tak poslouchala paní učitelku, a ani nemukla. To jsme ještě netušily, co nás čeká na první rodičovské schůzce. Učitelka si stěžovala, že si malá dost hlasitě píská. To mě dost udivilo, protože ona pískat neuměla. Tak se ve škole naučila i pískat.
Tak jsem si přečetla, co jsem tu psala před rokem a něco :-)V podstatě se nic nezměnilo…každý den mám to svoje “poprvé“ 😀
Moje velké poprvé se týká loňského jara, kdy jsem dostala nepěknou a bolestivou lekci :-(, ze které jsem se jako dospělá poprvé a !!!naposledy!!! zhroutila.
Jen díky tomu, jsem si poprvé uvědomila, že mám tady své místo, že jsem člověk s důstojností a nikdo mě nemá právo urážet a ponižovat.
A tím pádem jsem “poprvé“ našla sama sebe!!!!
Moje nejhezčí “poprvé“ bylo, když jsem zjistila, že jsem těhotná. Nezapomenu na ten krásný pocit, když jsem objevila proužky na těhotenském testu. Teď jsou tomu mému malému zázraku 4 roky a vedle něj je další drobeček 🙂
Moje poprvé je vydaná “Kníha o skřítcích“.
A to díky NFOZP.
no Peti,zajímavý téma:D..já tedy napíšu svoje “poprvé“-nebo-li první prásk z cigarety,no bléééé,mě bylo snad ještě měsíc zle 😛 ..a první alkohol-to samý,já objímala záchod a slibovala,že už nikdy pít nebudu 😀
samozřejmě nejkrásnější poprvé byly porody dětí,na ty se nedá zapomenout 🙂
…poprvé bylo v mém životě už také hodněkrát, ale nejkrásnější poprvé pro mě bylo, když náš druhorozený Martínek zničeho nic přešel na Štědrý den sám celou kuchyň a bylo mu teprve necelých 11 měsíců a chodit jsme ho vůbec neučili, ani nehodl za ruce a on sám najednou přecupital na druhou stranu 3m místnosti..
Nádherné poprvé bylo, když přišel den D a já měla rodit. Sestra se mne ptala jak se bude dítě jmenovat když to bude kluk, říkám Tadeáš, na jméno pro holčičku se mne nikdo neptal asi proto že jsme měla mezitím silné kontrakce, byla jsem ráda že jsem odpověděla na ty všechny otázky co mi sestra dala. Pak když přišla ta očekávaná chvíle, uslyšela jsem ten nádherný křik a pláč a sestra říká máme jméno pro kluka, ale ona to je holčička!!! Já jsem nechtěla vědět co se narodí, chtěla jsem překvapení a celé těhotenství jsem to vydržela nevědět to, takže jsem si to od paní doktorky nenehala říct, manžel ano, měl to napsané na papírku. Setři zeptejte se manžela ten ví jaké jméno máme pro holčičku, je to Silvie říká můj manžel.
Je to nádherné překvapení a vždy bude!! Strašně moc děkuji manželovi že nic nedal znát a také tomu velkému štěstí že máme zdravou princeznu Silvinku!!