Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První pohled
Říká se, že první pohled čerstvě narozeného miminka má v sobě jakési zvláštní kouzlo a je naprosto jedinečný. Pojďte si na něj zavzpomínat…
Zkuste se na chvíli zastavit a ponořit do vzpomínek…
Pamatujete si první pohled, který vám věnovaly vaše děti?
Co se vám vybaví při vzpomínce na váš první pohled na vaše čerstvě narozené miminko? Jaké pocity jste ve chvíli prvního setkání s malým človíčkem zažívali?
Zavzpomínat můžete i na jakékoli jiné první pohledy 🙂 Jistě i to bude zajímavé čtení 😉
—
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (22.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
Reakci suodal jsem přesunula do článků, myslím, že si to zaslouží – přečíst si ji můžete tedy na http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/kam-nechodi-slunce/od-prvniho-pohledu-k-mamine-naruci/
Petra
Péťo, krásné téma, jen tak dál 🙂
Já neviděla hned po porodu ani jedno dítě 🙁 Obě odnesly, první se napila plodové vody, musela do inkubátoru a druhé taky někam odnesli 🙁 ale mé jsou, nezapřou mě 🙂
Musí to být krásné, po devíti měsících koukat na malinkatý uzlíček 🙂
Mari :-)))) ty jsi mě rozesmála. Malý je taky celý chlupatý, chudáček malý, celý taťka. A taky umí zamrkat očima :-)))
První pohled byl do modrých očiček a další první pohled byl do tmavých hnědých očiček. Oba dva různé, oba dva nádherné. U prvního krásné pocity smíchané s obavami, jak to všechno zvládnem, u druhého jsem již byli ostřílení kozáci. 🙂
Můj tehdá první pohled s malou byl asi hodinku po porodu.
Nejdříve jí umyly a mě jí pak přinesly krásně voňavou.Byla taková maličká oproti jiným miminkům a mě připadala, jako panenka.Sestřičky mi povídaly, že jí mají ze všech miminek nejradši, protože byla jako myška potichu a nebrečela mi ani doma, když by měla hlad.Do porodu jsme nevěděly, že to bude holka.Ona asi pokaždé, když jsem šla na ultrazvuk vycítila a otočila se.S malým byl porod horší, asi proto, že měl o kg víc.Řekly mi, že máme chlapečka a měla jsem ho ještě na sale, asi 15 min po porodu.Byl úplně jiný, než malá, ale já byla moc šťastná, že máme chlapečka, tak jsem to hned volala manželovi na noční.Ostatní dny jsem si ho moc neužila,protože jsem neměla v průkazce napsané výsledky stěrů porodních cest.Tak byl malý krom krmení u sestřiček.Druhý den se přijel na malého podívat manžel, tak jsem ho rovnou poslala k mému Gin. pro výsledky.Byly pozitivní, ale malý žádného streptokoka naštěstí nechytl.
Reakci suodal jsem přesunula do článků, myslím, že si to zaslouží – přečíst si ji můžete tedy na http://www.vasedeti.cz/vase-pribehy/jsem-mama/prvni-pohledy/
Petra
Když se tak ponořím do vzpomínek,jak se moje děti dívali na mně,tak bych řekla,že každé taky jinak.Dcera byla klidnější,její očička jakoby se usmívaly a taky byla spokojenější miminko.Syn byl více uplakaný a uvztekaný a když tak brečel na celé kolo,tak jsem v jeho očích četla-jste mě chtěli tak abyste věděli,že tu jsem!A oba jsou i takový povahou a můžu si je usměrňovat jak chci:-))
Jejda Peťo ty mi teda dáváš:-)Evokuješ ve mně něžné vzpomínky co se týče miminek.
U dcery byl ten delší první pohled trošku posunutý,ale přesto si nejvíc vybavuji,když se narodila a čekali jsme na sdělení pohlaví.Měla pupeční šňůru mezi nožkama,tak jsem čekala tu větu-maminko je to kluk a následně jsem slyšela-je to holčička.A pak jen… jaké je to jméno,jedno nebo dvě T??A jelikož byla napitá plodovou vodou,tak mi princeznu jen krátce ukázaly a šupajdila se zahřát do inkubátoru.Ráno to už bylo nekonečné a já si pro ni na novorozencké zašla,jestli už mi ji dají,abych se mohla z toho malého uzlíčku nechat unášet..Stejně mi to přijde zvláštní,že takové malé miminečko probudí takovou lavinu emocí.
U malého byl se mnou i manžel a já mu napřed striktně zakázala na sále fotit,že si tu chvíli uchováme jen ve vzpomínkách.Když mi ale prcka daly na břicho a já se podívala na manžela,který měl v očích slzy,tak jsem mu jen přikázala-vyfoť nás!Tak ten první pohled máme zvěčněný,kdy je syn se mnou ještě spojený a přesto už je to bytost,co se narodila a žije si “svůj“ život…
asi to tak je všude,kdy člověk stojí nad postýlkou a pozoruje grimasy,klidný spánek,hlavou se mu honí spousta myšlenek a nejdůležitější je pocit ochraňovat a je to láska na první pohled a na celý život..
Jéé Petro 🙂 tak to je téma 🙂
Na tohle se ani nedá zapomenout. Ten první pohled do očí Elinky nebyl hned první den, protože ona prostě byla na světě tak spokojená, že po porodu ani moc neplakala a když mi ji přinesli zabalenou ukázat, tak už spokojeně spala 🙂 Takže první den jsem byla o to ošizená. Zato druhý den ráno se na mě těmi svými kukadly tak upřeně dívala, že jsem měla pocit, že se v nich utopím 🙂 Pohled narozeného dítka je tak upřímný a tak hluboký a tolik od vás očekává, že utkví v paměti na celý život.
A co víc, tímto pohledem se na mě dívala ještě dobrý čtvrt rok, než jsem se jí asi zevšedněla :-))) Zkrátka pohled čerstvého miminka je nezapomenutelný…
Nepřihlášená HP
Jéééééééé, to je pěkné téma……..u mě ty pocity byly smíšené…..u malé, jakmile jsem jí spatřila na porodním sále mé myšlenky směřovaly k tomu, že vypadá, jak opička, byla chlupatá všude, na zádech, po podrobném prozkoumání i na uších, prostě všude……..byla jsem z ní úplně unešená a milovala jsem jí od okamžiku, co zabrečela:-)
U malého to bylo složitější, viděla jsem ho, až po nějakých 12.hodinách, byla jsem v údivu, že je tak baculatý a komu, že je podobný…….k němu jsem si cestu hledala, až doma……v porodnici to vůbec nešlo, pořád plakal, nenechal mě odpočinout, brala jsem ho jako vetřelce/ vím, zní to hrozně/, já brečela s ním……….ale příchodem domů jsem si ten jeho pláč zamilovala taky…….nyní je to můj velký mazánek, který zakoulí očima a maminka se z něho může podělat:-)
Říká se, že první pohled čerstvě narozeného miminka má v sobě jakési zvláštní kouzlo a je naprosto jedinečný. Pojďte si na něj zavzpomínat…
Zkuste se na chvíli zastavit a ponořit do vzpomínek…
Pamatujete si první pohled, který vám věnovaly vaše děti?
Co se vám vybaví při vzpomínce na váš první pohled na vaše čerstvě narozené miminko? Jaké pocity jste ve chvíli prvního setkání s malým človíčkem zažívali?
Zavzpomínat můžete i na jakékoli jiné první pohledy 🙂 Jistě i to bude zajímavé čtení 😉
—
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (22.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉