Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
První pohled
Říká se, že první pohled čerstvě narozeného miminka má v sobě jakési zvláštní kouzlo a je naprosto jedinečný. Pojďte si na něj zavzpomínat…
Zkuste se na chvíli zastavit a ponořit do vzpomínek…
Pamatujete si první pohled, který vám věnovaly vaše děti?
Co se vám vybaví při vzpomínce na váš první pohled na vaše čerstvě narozené miminko? Jaké pocity jste ve chvíli prvního setkání s malým človíčkem zažívali?
Zavzpomínat můžete i na jakékoli jiné první pohledy 🙂 Jistě i to bude zajímavé čtení 😉
—
Tato diskuze je součástí říjnového Pojďte si povídat… pěkně od začátku a zapojit se do ní můžete i mimo tento týden.
!!! Budete-li mít k tomuto tématu i delší povídání, můžete nám je do pátku (22.10.) poslat i jako článek, bude-li mít hlavu a patu a aspoň nějakých 250 slov, rády ho zveřejníme na hlavní straně.
Začátkem listopadu pak vybereme alespoň jednoho z autorů článků na tato týdenní témata a pošleme mu pěknou knížku 😉
První pohled na naše obě dětičky pařtil jejich tatínkovi. Já vychrupávala po narkóze…Když mi Martínka přinesli, říkala jsem si – “přesně tak jsem si tě představovala“… Elišku jsem viděla až druhý den po porodu a byl to taky báječný pohled – byla proti Martínkovi takový prcínek…
Ale báječnější než pohled, byla ta vůně – žádné jiné dítě mi už tak nevonělo:-)))
To je vážně krásné téma… první pohled na své dítko asi opravdu nikdo nezapomene.
Vezmu to trochu humorně – má úplně první reakce na první pohled hned po porodu: … proboha, on je podobný tchýni, chudáček… Jelikož jsem rodila už dávno, ještě jsme neměli miminka na pokoji a nosili nám je jen ke kojení, tak jsem si těch pohledů moc neužila.
Po druhém porodu jsem syna ani neviděla, tedy zahlédla jsem ho jen z dálky, zabaleného, že mu byly vidět jen tvářičky a pak mi ho odvezli a moje rodina po něm dva dny pátrala, protože mi v porodnici nebyli schopní podat žádné informace… viděla jsem ho, až když mu byl přesně týden, procházela jsem řadou inkubátorů a já ho poznala mezi všemi i když jsem ho viděla poprvé – a to byl nezapomenutelný pohled – ležel tam, kulíšek, tak sám, ani jméno ještě neměl
A když se jejich očička zahledí do maminčiných, to je ten nejkrásnější pocit…
Dnes by mě svým pohledem nejspíš zavraždili, kdyby to šlo – aspoň to tak vypadá 🙂
Ahoj bylo to krásný když se mi 24.8.2010 narodil Martínek ten jeho pohled těsně po narození když mi ho položili na bříško byla to nádhera na co se nikdy nezapomíná, stále mě ale překvapuje každý den, jeho úsměvy co rozdává na každou stranu je nádherný jsem ráda že ho mám.Jana
Ahojky, jaký byl můj dojem. No přece krásný. Když se mi narodil před necelými 3 roky syn byla jsem nejštastnějši na světě jeho krásné modré oči ve mě vzbudily obrovskou radost a chuť do života. Porod s ním byl katastrofální obrovské šití, transfuze a kapačky, ale ten malý drobeček za to stál. Jak se krásně smál a koukal to je k nezapomenuti,ale čas plyne a mi jsme se rozhodli,že by to chtělo ještě jednoho takového špunta. A povedlo se v červnu se mi narodila dcera. Do porodnice jsem jela s tím,že budeme mít 2 kluka,ale hle byla to holčička a jaká krásná,ale co mě napadlo při první pohledu. Mám holčičku a je strašně podobná bráškovi potom mě opět přepad pocit štěstí a lásky miluji obě své děti a jsem ráda že je mám ačkoliv starší syn je pěkný zlobivka a holčička je naše beruška.
Dobrý den, na ten prní pohled se nedá zapomenout…. musela jsem na plánovaný císař a tak jsem věděla kdy se malý narodí. Přiravila jsem si krásné přivítání, že ho na světě vítáme, že jsme se na něho těšili, ale ve skutečnosti to bylo jinak. JAkmile mi ho ukázali, jen jsem se štěstím rozbrečela a nebyl jsem schopná vůbec mluvit. Bylo to nejhezčí v životě co ěm potkalo! Nemohla jsem si ho sice vzít, jelikož jsem ležela s nai přitulit, protože jsem pak musela cca 18h ležet bez vstávání, ale přinášeli mi ho a aspoň vedle mě položili. I přes to, že jsem musela ležet tak se pak krásně chytil na kojení a já se na něho nemohla vynadívat.A tak je to do dneška, připadá mi, že i kdxyž jsme pořád spolu, že se nemůžu dosytosti tulit… apod. Prostě nádhera
Zuzina, máš pravdku. Kdo je nemocný, tak si uvědomuje, jak důležité je být zdraví. Každý den doufám, že si to malé tělíčko poradí a již nebude žádné příště…tj. příště v nemocnici!
Jennis ať se vám pořád daří dobře:-)Hlavně to zdraví,to je opravdu důležité.
Již jsem se zaregistrovala, chodím a přispívám častěji 🙂 Anonym z dnešního rána = já 🙂 Michalce se daří dobře. Dnes je to téměř roční holčička. Má za sebou ještě jednu operaci, a doufám, že už žádnou před sebou! Stále chodíme na kontroly a budeme asi celý její život:-( ale je to živá, usměvavá a čiperná holka! Uživáme si každý den a na nějakou tu “vadu“ myslíme jen v den kontroly 🙂 Jinak o tom nevíme 😀
A samozřejmě dík všem, co zatím napsaly, čte se to jedna báseň 🙂
Sama k těm prvním miminkovským pohledům moc nemám co napsat. Z narození Aničky si nejvíc pamatuju, jak mi dali na břicho takovou upatlanou hromádku a já ji hladila po zádíčkách, aniž bych ji viděla (nevím, jestli jsem měla pořád zavřené oči nebo se nedokázala zvednout) a ptala se, jestli je to opravdu holčička.
Majdu jsem si na tom svém splasklém břiše prohlidla a pak si pamatuju, jak jsem odháněla manžela, ať jde za ní, když ji odnášeli na měření a ošetření. Pak to, jak se krásně předpisově přisála.
Anonymní, krásně napsané, jsi ohromně silná ženská. Jak se Michalce teď daří?
Zveřejnila bych ti tento příspěvek jako článek na hlavní straně (podobně jako jsem přesunula povídání od suodal), určitě by si našel své čtenáře 😉 Jen bych potřebovala zadat nějaké jméno autora – jestli máš zájem, napiš mi na mail – info@vasedeti.cz 🙂