Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Spousta otázek
Ahoj a dobrý den Vám všem, chtěla bych se Vás zeptat, resp. s Vámi podiskutovat na docela složité a obšírné téma.
Hlavou se mi honí spousta myšlenek, tak se pokusím to nějak zformulovat. Věříte, že existuje na všechno, co se nám v životě děje, vysvětlení? Tzn. že je všechno dobré i zlé k něčemu? Věříte v něco nebo v někoho nad námi? Věříte, že existují spojitosti, které nevidíme nebo kterým nerozumíme? Věříte na náhody nebo si myslíte, že nic není náhodné a vše má svůj smysl a význam, i když v určitou chvíli třeba skrytý?
Myslím si, že se každý/každá z nás někdy ocitne v situaci, kdy si tyto otázky položí a zaujme k těmto otázkám nějaký postoj či názor. Zkuste mi, prosím, napsat (poskládat do vět) ten svůj úhel pohledu … či náhled na život …
Přeji všem krásnou a pokud možno slunečnou neděli.
holky píšete to hezky a souhlasím s každám názorem a myšlenkou co tu byla vyřčena…je těžké ti na to odpovědět…to je takové to co člověk cítí a neví jak to popsat nebo hodit do písmenek
Docela mě zaráží, že zrovna tady narázím na podobné téma. Očekávala bych ho spíše jinde, ale nedá mi to, a ač se často nevyjadřuji, tak tohle je velice zajímavé.
Jde tady hlavně o otázku víry jako takové a je jedno, jestli se jedná o víru v Boha a nebo v něco vyššího, co se nedá definovat. Jde prostě o neuchopitelnou myšlenku něčeho vyššího, než jsme sami, kteréá nás navzájem spojuje, trestá, odměňuje, chrání i soudí. Těžko říci, jak to funguje, ale mě se v životě často prokázalo, že “boží mlýny“ opravdu melou sice pomalu a opravdu jistě. Zatím se mi nestalo, aby se nevrátilo zlo původci mého neštěstí a to v plné parádě.
Ale to jsem odbočila.
Jak definovat můj názor. Opravdu složité.
Člověk neví jak většina věcí funguje. Hlavně pokud jde o záležitosti mezi nebem a zemí. HLavní ovšem je, že většina z nás ať vědomky či nevědomky má jisté povědomí o tom, že každý jeho či její čin má nějaké následky. Stejně tak si uvědomujeme, že určité věci je nutné si spíš zasloužit a nejsou zcela automatické. Další věci jsou člověku danné a dost dalších věcí si zařizujeme sami a nebo si to sami i kazíme. Těžko říci, kde je hranice mezi tím, co si určujeme sami a co nám určuje “vyšší síla“, náhoda, nebo něco podobného.
Hlavní ovšem je to (toto jsem pochopila po tom, co jsem přijala myšlenku existence Boha – změnilo mi to život a dalo mi to mnoho síly a hlavně klidu), že hodně věcí nemá člověk ve své kompetenci. Prostě má žít svůj život a řešit jenom to, co může ovlivnit sám.
Jako lidstvo máme tady na zemi úkol. Navzdory svým předpokladům a chybám se máme vyvinout v něco vyššího, lepšího, pozitivnějšího (nebo nevím jak to specifikovat) a stát se něčím jako “národem mudrců“, kteří si uvědomují svoje činy a znají hodnotu sebe i všech darů, které den co den dostáváme.
Nevím jestli jsem to popsala dobře, ale i tak je můj příspěvek docela dlouý. Kdybych se rozepsala, tak je z toho několikastránková úvaha.
čtenářka
Lien, teď koukám, že jsme tu ve stejný čas.:-)
“Tušení čehosi“ – napsala jsi to úplně přesně.
Přicházejí noví… máš na mysli přátele? Lidé, kteří Ti rozumějí?
Virenko, děkuju za odpověď. Jsem ráda, že tomu rozumíš, tomu, co píšu… Bamiska i Lien také vědí…
U mě se spíš jedná o pocit, o vnímání, o instinkt… není to “víra“ jako taková. Tuším, že nás to celé přesahuje…
A ještě mám podotázku:
V čem vidíš smysl našeho bytí zde v tomto čase?
Ano, myslím, že mám podobný “myšlenkový vývoj“, u mě byla spouštěčem ta dvě mimoděložní těhotenství, předtím to bylo jen jakési nejasné tušení čehosi, čím jsem se nechtěla zabývat, vlastně jsem to chtěla v sobě úplně popřít, protože mě to vydělovalo z party vrstevníků, přátel, spolupracovníků, prostě odevšad. A teď přicházejí noví….
Padmé, rozumím tvému hledání, otázkám. Víc než si myslíš rozumím i tvému přání část toho všeho nějak s někým sdílet, porovnat si ty silně subjektivní myšlenky nějakým způsobem i s chápáním ostatních….
Je to přitom zákonité, většina lidí, kteří prožili mezní životní situaci, po tomto zážitku k podobným otázkám dospěje. Cítím z toho, že i ty máš potíž s formulací, jak otázek, tak postojů. Taky jsem to tak měla a mám, a myslím, že i většina ostatních. Tím, že jsme každý jiný, docházíme každý jinou cestou k nějakému závěru. Naše zkušenosti nejdou dost dobře druhému sdělit a bohužel už vůbec ne předat. Proto bývá tato cesta, cesta skutečného poznání, cestou osamělou a ať se nám to líbí nebo ne, sotva na tom můžeme co změnit.
Na tvou otázku jsem schopná odpovědět asi tolik, že o čemsi “nad námi“ jsem přesvědčená, vyplývá to ale z toho, jaký postoj jsem si vytvořila k otázkám o tom, proč se sem rodíme, co je účelem našeho bytí, jak základní mechanismy světa kolem nás a mechanismy naší psychiky fungují. Ano, můj názor je ten, že všechno zlé je v něčem dobré – i naopak, ve štěstí je už zárodek bolesti a naše štěstí působí často jinému velké trápení. Domnívám, se, že možnost toto všechno ovlivnit je v našich rukou. Na našem postoji k životu, k lidem kolem nás, na naší snaze a schopnosti na sobě pracovat to všechno stojí.
A že se to opravdu špatně formuluje, četla jsem kdysi tuhle knížku – “Poselství od protinožců“ od Marlo Morgan. Všechno, co je tam psáno, naprosto přesně zapadlo do mých tehdy nejasných pocitů a dojmů. Jako bych si jen přečetla něco, co jsem dávno dobře znala a maličko pozapomněla. Je to zajímavé vyprávění o kmeni původních australských domorodců, o jejich pohledu na naši Zemi. Kdyby sis to chtěla přečíst, pochopíš mnohem líp, co cítím, než budu kdy schopná to říct, natož napsat…
Lien, promiň, “ulítlo“ mi to nedopsané. Tedy pokračování:
Mám prostě pocit, že se to mělo stát, že to tak mělo být a že mám “něco“ udělat, “něco“ změnit…
Lien, nevím, jestli to budu umět popsat slovy, pokusím se o to. Od té naší autonehody, jsem měla intezivní pocit (uvnitř sebe), že se “něco“ stalo… A teď nemám na mysli roztřískané auto nebo fakt, že jsme o něj přišli, nemluvím ani o šrámech na těle…
Kladla jsem si spoustu otázek a pravdou je, že odpovědi nacházím…
Tak mě napadlo, jestli některá z Vás má podobný nebo stejný “myšlenkový vývoj“ (nevím, jak to nazvat)…
Padmé, ty chceš slyšet nějaké odpovědi a vysvětlení, myslím, že ti je nikdo nemůže dát, protože pokud někdo odpovědi zná, jsou nejspíš nesdělitelné, prostě nepřenosné na další lidi. Ale to, že se něčím takovým zabýváš je neklamnou známkou toho, že určitě odpovědi nalézáš a nalézat budeš.
Mně třeba dělá problém určit nějaký počátek nebo konec, vím, že se věci nedějí náhodou, že vše co prožíváme potřebujeme prožít, že si třeba neseme nějaký dluh, který platíme, co nevím a nechápu, kdy jsme si ho udělali, jestli to, co teď prožíváme je už splátka, nebo teprve čin, za který v budoucnu poneseme následky, nebo oboje a najednou?? A pokud bychom už vše zažili a věděli a měli srovnané, co by bylo potom a co bylo předtím? Jak vypadá VĚČNOST, co je NEKONEČNÉ? No vidíš, já ti neporadím, jsem na tom s otázkami a s odpovědmi podobně, ne-li ještě hůř než ty :-)) Počkej si na Vírenku, taky se těším, jestli napíše.
Lien, děkuji.
Tak trochu jsem doufala, že se rozepíšeš víc…
Tvůj náhled na “věc“ mě zajímá…