Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Malá záchrana
Je to pár dní, co jsem jela ke své doktorce pro dokumentaci. Byla jsem kousek za hranicí naší vesnice a na dlouhé silnici, uprostřed a ještě nedaleko přejezdu, vidím cosi. Nejdřív jsem měla dojem, že to jsou papíry nebo prostě nějaké smetí, ale donutilo mě to přibrzdit. Musela jsem být obezřetná, protože za mnou byla auta a protože už to bylo mimo obec, tak nejela zrovna pomalu.
Během pár vteřin zaostřuji zrak a uvidím ne papíry, ale dvě maličká koťátka, jak zmateně křižují prostředek silnice. No nic, rychle jsem vyhodila varovky a zastavila malý provoz. Řidiči sice nechápali oč mi jde, ale já prostě vystoupila a sebrala ty dvě malá stvoření ze silnice a nezbylo mi nic jiného než je dát do bedýnky, kterou mám v kufru, abych dál nebrzdila uspěchané náhodné účastníky 🙂
Prostě je tam někdo na té samotě vyhodil a nejspíš doufal, že místní rychle jedoucí auta ukončí jejich životy. Udělalo se mi z těch lidí, co to udělali šoufl. Nesnáším to, nějak vždycky nedokážu pochopit, proč z těch spousta dobrých možností vyberou právě tu, která může zabít.
Koťátka měla štěstí. Prostě náhodou jel okolo obrovský zvířomil, který by je tam prostě jen tak nenechal a nebo prostě neobjel.
Nu co no. S mňoukajícím kufrem jsem to otočila zpět domů. Dala jim vydatně najíst a pak ty malé kuličky dala do přepravky, kterou mám na Agátku. Od tety jsem si vyzjistila, kde je nejbližší útulek pro kočičky a vyrazila.
Paní co vedla útulek byla strašně ráda, že jsem je tam nenechala a přivezla je jí.
Jiné řešení jsem bohužel neměla. Teta má už kočky dvě, jednu tedy máme společnou. Víc si dovolit nemůže. Já také ne, protože manžel kočky nesnáší a o nikom jiném jsem nevěděla.
Tak snad se jich někdo ujme. Byla nádherná a strašně vyděšená, tak snad je jim už dobře .
Ahoj holky, protože jsem pořád v luftě, tak jsem neměla čásek vám poděkovat za reakce. Tak děkuji 🙂
Jo Mari, taky mi bylo líto, že je musím dát zrovna do útulku, ale nikdo , kdo by toužil po koťátkách se mi v tu chvíli nevybavil, a tak tohle bylo nejrychlejší řešení. Asi pořád lepší než rozmázlé na ulici. Sama navíc teď vidím, že díky práci bych na žádnou čičinku neměla ani pořádně čas. Stačí prozatím ten náš stávající zvěřinec 🙂
Nepřihlášená HP
Tak podobným způsobem se k nám domů dostali před asi sedmi lety noví členové – můj tehdejší manžel viděl z velké dálky někoho, jak u zimního stadiounu za velikého lijáku vysypává cosi z krabice. Když přišel blíž, zjistil, že jsou to pískomilové. Volal domů a syn mu donesl krabici a přinesli je domů. A co s nimi, že. Druhý den jsme jeli koupit terárko a tahle zvířátka s námi žila víc než čtyři roky. Teď už jsou ve zvířecím nebíčku a v terárku bydlí potkánek.
HP, jsi moc hodná!!
Pokud bych to viděla, taky bych je vzala. Ikdyž nemám ani páru, kde je nejbližší útulek, tak mám pocit, že by zůstaly u tchýně na baráku (už tam má 3 kočky a psa), tak by se to ztratilo:-)
Tohle se moc hezky čte! *
jsi šikulka a posílám poplácání po zádech 🙂
Moc příjemné počtení!
Evi, no totk, jsi naše záchranářka, věř, já bych to udělala taky, ale s tím, že by brouzdaly u nás na dvorku, já bych srdce dát je do útulku neměla, ale tobě nic jiného nezbývalo, jsi moc hodná:-)
Ahoj Jani, taky pěkné 🙂 Jo já bych taky byla samé zvíře, ale manžel na to není. Stěží snáší, že i tak jich máme pár, natož mi přivézt ještě kočičku 🙂
A díky z přání k práci 🙂
Ahojda Hori, určitě se budou mít dobře. Rozhodně líp než na té silnici. My jsme taky takoví zvířomilové a kdybysme mohli, tak máme byt přecpaný zvířaty 🙂
Momentálně máme “jenom“ jednoho nalezence – pejska. Hned co se narodili, tak ji a její ségry někdo vyhodil v igelitce na nádraží. Manžel dělal zrovna v tu dobu odchytovku, tak je vzali k veterináři. Naštěstí zrovna jeho fenka měla malé, tak si je odkojila. No, nakonec se dvě udali a to třetí nikdo nechtěl, tak už ji máme 3 roky doma a nikomu bysme jí nedali. Už si ji oblíbila i babička, tak se o ní trochu přetahujem (tedy obrazně).
Tak držím palce nejen se zvířátky, ale i s prací :-DD