Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
mooooc jste mi chyběly holčiny 🙂
Ahojky sluníčka, ted jsem si se slzičkama pročetla jak ste na nás myslely a držely nám palečky holčičky moje děkujeme. Také moc děkuju Petře za tlumočení a opožděně i sluníčkům co mi nabídly telefon, ale už jsem byla s Péťou dohodnutá a také jsem některá čísla objevila až dnes když nám připojili internet, tak už jsem zase ve spojení.
V nemocnici ponorka, kor já ač možná vypadám silně tak to nesu strašně blbě, ale malej byl zlatíčko, poslední dny teda moc nenaspal zoubek se ozval. Tak nějak mi skáčou myšlenky – únavou. Průběh operace a pobytu víte, měli jsme štěstí na příjemné sestřičky a to potom je o něčem jiném, měla jsem i štěstí, že jsem na pokoji byla sama což byla velká výhoda, aspon relativní klid, když byl Honzík už lepší tak jsme si půjčili kočárek a na herně poklábosili s maminama a trochu to uteklo…
Ted ve středu jedeme na kontrolu a doufám, že to bude v pořádku a ubyde nám ošetřování jizvičky na bříšku, stačí prdelka, nevím co dělat dřív prdelku jizvičku pytlíček, do toho jsem ho učila pít čaj, protože jak byl zacévkovanej tak zjistili že málo čůrá – tak se učíme pít čajík, ale už nám to jde…..
Takovej nepříjemnej den byl když malému ve 3hod vyndali cevku malej usnul a v 8 mi řekli že se musí do 11 vyčůrat nebo ho znovuzacévkujou…tak jsem stříkačkou dávala čaj, bránil se řval, zvedal se mu žaludek…já brečela nad ním, že musím jinak ho budou znovu trápit….tak zeblil půl pokoje…no tak jsem ho probudila a do 11 v noci byli vzhůru, půjčila mu mobil postupně přidávala čaj a vyčůral se těsně….
Omlouvám se, že je to takové neucelené, ale nějak doléhá únava stěhování, nemocnice, ted honka doma….v nemocnici jsem toho moc nenaspala, byl schopnej i tři hodky prořvat…sestřička to už jeden den nevydržela a přišla a uspali jsme ho léky, no chtěla jsem tak tři litry domů, ale neklaplo to….no nejvíc mi vadí že když člověk usne tak přijdou at dám antibiotika, nebo měřím teplotu a vážím svlečeného vím že to je potřeba, ale rozhazuje to spaní malému…
No ted nás čekají ještě dvě operace první by měla být krátká jeden den nástup, druhej zákrok a třetí domů, je to nějaká kosmetická úprava oříznutí toho co nám ted udělali, no a druhá by mělo být zanoření stomie a tím pádem se i zbavení pytlíčků, té se bojím je na víc dní a 5 dní má být na výživě no nevím jak to zvládnem protože si vyrval všechno z nohou i z rukou ach jo…no a pak je to běh na dlouhou trat z toho jsem také plakala protože zanořením stomie není vyhráno, máme tu horší vadu chybí nám vše co je v pánevním konci takže nemáme svěrač, svaly tam máme chybě, nikdo nedokáže odpovědět jestli jednou bude kakat tak jak má a jestli dokážeme vytrénovat aby tu stolici dokázal udržet, zase se mi chce brečet, kdybych aspon věděla že to bude všechno jednou v pořádku když tohle všechno podstupujeme….
No a k bytečku hrůza 🙂 krabice jsou v ložnici obložená jedna zed,jinak o víkendu manža vyštukoval první pokojík, tak jsem dnes bílila a malovala barvou,kluk si vybral merunkovou, zítra dáme nové vypínače, lustr a gárnyž a kluky tam nastěhujem aby jsme mohli pokračovat dál…čeká nás ted kuchyn protože zedník má volno na dlažbu tak se do toho musíme pustit…no kdo předělával a zároven bydlel tak ví o čem mluvím….dneska mi švagrová vzala ven Jeníka tak jsem mohla v klidu pracovat tak je to fajn…
Postupně nahodím fotečky…
Do toho začala škola holky byly už v neděli, prý toho chtěj strašně moc, všechny jsme doufaly, že budou hodnější když nás letos čeká bakalářka, no spletly jsme se… no ale nejela jsem,to bych nezvládla absolvovat, nemůžu tady malého nechat ani aby jel s náma tatka by to nezvládnul protože ošetřování je na mě a malej nesmí sedět tak udržet ho celej den je na nobelovku….
Tak jsem ráda že jsem zase s váma postupně juknu co a jak je tu nového….
Zítra nás čeká očkování tak bude veselo….Míša má váček u zubu….
Kluci to tu zvládli dobře manžel je sluníčko musím ho pochválit fakt smekám dva kluky, sám do práce, tady nadělal práce, a ještě mě chudák měl pořád na telefonu aby mi tam nebylo tak smutno a potřebovala jsem si povídat….
Takže závěrem poplacávám vás po zádech, že jste dočetli až sem, jdu chvilku juknout co a jak a jdu spát, protože dnešek jsem natírala, vytírala, žehlila a mám toho plné zuby ale mám radost z pokojíku….
……ani nevíte jak jsem ráda že to máme za sebou ……
Ahoj Bamisko, taky jsem moc ráda, že jednu z fází máte úspěšně za sebou. Vím Bami, je toho hodně a člověk myslí na spoustu věcí, ale uvidíš, všechno dobře dopadne. Honzíček si opravdu lépe nemohl vybrat a já pevně věřím, že se tomu za pár let jen pousmějeme a vše bude prostě a jednoduše normální 🙂
Tak příjemné zařizování pokojíčků, ve škole pokud možno klid a pohodu 🙂 Posílám pohlazení…
Ahoj bamisko, taky tě vítám zpátky a zároveň smekám… Máš toho teď koukám naloženo až nad hlavu… Já vím, když to jinak nejde, tak se to prostě musí vydržet. Hlavně, že už jste doma, brzo se snad zabydlíte a budete mít klidnější období.
V nemocnici to muselo být moc náročné, ale věřím, že úplně na konci to bude dobré, Honzíčkovi bude zadeček fungovat jak má a na všechna tato náročná období si moc často nevzpomenete.
Ahojky Bami, přidávám se k Padmé a posílám pofoukání Honzíčkovi a velké objetí pro tebe. A z budoucnosti neměj strach, určitě to dobře dopadne 😉
Bamisko, vítám Tě zpátky. Jsem ráda, že už jsi tu.:-)
Jste oba dva stateční a báječní a zasloužíte velikananánskou pochvalu.:-) Trable nech za sebou a zkus na ně nemyslet. Raději koukej dopředu… Já vím, jde to těžko, ale ono to půjde, Ty jsi děvče šikovný a zvládneš to.
Posílám pohlazení, přání brzkého uzdravení a hlavně – hodně trpělivosti a pevné nervy.
Ahojky sluníčka, ted jsem si se slzičkama pročetla jak ste na nás myslely a držely nám palečky holčičky moje děkujeme. Také moc děkuju Petře za tlumočení a opožděně i sluníčkům co mi nabídly telefon, ale už jsem byla s Péťou dohodnutá a také jsem některá čísla objevila až dnes když nám připojili internet, tak už jsem zase ve spojení.
V nemocnici ponorka, kor já ač možná vypadám silně tak to nesu strašně blbě, ale malej byl zlatíčko, poslední dny teda moc nenaspal zoubek se ozval. Tak nějak mi skáčou myšlenky – únavou. Průběh operace a pobytu víte, měli jsme štěstí na příjemné sestřičky a to potom je o něčem jiném, měla jsem i štěstí, že jsem na pokoji byla sama což byla velká výhoda, aspon relativní klid, když byl Honzík už lepší tak jsme si půjčili kočárek a na herně poklábosili s maminama a trochu to uteklo…
Ted ve středu jedeme na kontrolu a doufám, že to bude v pořádku a ubyde nám ošetřování jizvičky na bříšku, stačí prdelka, nevím co dělat dřív prdelku jizvičku pytlíček, do toho jsem ho učila pít čaj, protože jak byl zacévkovanej tak zjistili že málo čůrá – tak se učíme pít čajík, ale už nám to jde…..
Takovej nepříjemnej den byl když malému ve 3hod vyndali cevku malej usnul a v 8 mi řekli že se musí do 11 vyčůrat nebo ho znovuzacévkujou…tak jsem stříkačkou dávala čaj, bránil se řval, zvedal se mu žaludek…já brečela nad ním, že musím jinak ho budou znovu trápit….tak zeblil půl pokoje…no tak jsem ho probudila a do 11 v noci byli vzhůru, půjčila mu mobil postupně přidávala čaj a vyčůral se těsně….
Omlouvám se, že je to takové neucelené, ale nějak doléhá únava stěhování, nemocnice, ted honka doma….v nemocnici jsem toho moc nenaspala, byl schopnej i tři hodky prořvat…sestřička to už jeden den nevydržela a přišla a uspali jsme ho léky, no chtěla jsem tak tři litry domů, ale neklaplo to….no nejvíc mi vadí že když člověk usne tak přijdou at dám antibiotika, nebo měřím teplotu a vážím svlečeného vím že to je potřeba, ale rozhazuje to spaní malému…
No ted nás čekají ještě dvě operace první by měla být krátká jeden den nástup, druhej zákrok a třetí domů, je to nějaká kosmetická úprava oříznutí toho co nám ted udělali, no a druhá by mělo být zanoření stomie a tím pádem se i zbavení pytlíčků, té se bojím je na víc dní a 5 dní má být na výživě no nevím jak to zvládnem protože si vyrval všechno z nohou i z rukou ach jo…no a pak je to běh na dlouhou trat z toho jsem také plakala protože zanořením stomie není vyhráno, máme tu horší vadu chybí nám vše co je v pánevním konci takže nemáme svěrač, svaly tam máme chybě, nikdo nedokáže odpovědět jestli jednou bude kakat tak jak má a jestli dokážeme vytrénovat aby tu stolici dokázal udržet, zase se mi chce brečet, kdybych aspon věděla že to bude všechno jednou v pořádku když tohle všechno podstupujeme….
No a k bytečku hrůza 🙂 krabice jsou v ložnici obložená jedna zed,jinak o víkendu manža vyštukoval první pokojík, tak jsem dnes bílila a malovala barvou,kluk si vybral merunkovou, zítra dáme nové vypínače, lustr a gárnyž a kluky tam nastěhujem aby jsme mohli pokračovat dál…čeká nás ted kuchyn protože zedník má volno na dlažbu tak se do toho musíme pustit…no kdo předělával a zároven bydlel tak ví o čem mluvím….dneska mi švagrová vzala ven Jeníka tak jsem mohla v klidu pracovat tak je to fajn…
Postupně nahodím fotečky…
Do toho začala škola holky byly už v neděli, prý toho chtěj strašně moc, všechny jsme doufaly, že budou hodnější když nás letos čeká bakalářka, no spletly jsme se… no ale nejela jsem,to bych nezvládla absolvovat, nemůžu tady malého nechat ani aby jel s náma tatka by to nezvládnul protože ošetřování je na mě a malej nesmí sedět tak udržet ho celej den je na nobelovku….
Tak jsem ráda že jsem zase s váma postupně juknu co a jak je tu nového….
Zítra nás čeká očkování tak bude veselo….Míša má váček u zubu….
Kluci to tu zvládli dobře manžel je sluníčko musím ho pochválit fakt smekám dva kluky, sám do práce, tady nadělal práce, a ještě mě chudák měl pořád na telefonu aby mi tam nebylo tak smutno a potřebovala jsem si povídat….
Takže závěrem poplacávám vás po zádech, že jste dočetli až sem, jdu chvilku juknout co a jak a jdu spát, protože dnešek jsem natírala, vytírala, žehlila a mám toho plné zuby ale mám radost z pokojíku….
……ani nevíte jak jsem ráda že to máme za sebou ……