Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
mooooc jste mi chyběly holčiny 🙂
Ahojky sluníčka, ted jsem si se slzičkama pročetla jak ste na nás myslely a držely nám palečky holčičky moje děkujeme. Také moc děkuju Petře za tlumočení a opožděně i sluníčkům co mi nabídly telefon, ale už jsem byla s Péťou dohodnutá a také jsem některá čísla objevila až dnes když nám připojili internet, tak už jsem zase ve spojení.
V nemocnici ponorka, kor já ač možná vypadám silně tak to nesu strašně blbě, ale malej byl zlatíčko, poslední dny teda moc nenaspal zoubek se ozval. Tak nějak mi skáčou myšlenky – únavou. Průběh operace a pobytu víte, měli jsme štěstí na příjemné sestřičky a to potom je o něčem jiném, měla jsem i štěstí, že jsem na pokoji byla sama což byla velká výhoda, aspon relativní klid, když byl Honzík už lepší tak jsme si půjčili kočárek a na herně poklábosili s maminama a trochu to uteklo…
Ted ve středu jedeme na kontrolu a doufám, že to bude v pořádku a ubyde nám ošetřování jizvičky na bříšku, stačí prdelka, nevím co dělat dřív prdelku jizvičku pytlíček, do toho jsem ho učila pít čaj, protože jak byl zacévkovanej tak zjistili že málo čůrá – tak se učíme pít čajík, ale už nám to jde…..
Takovej nepříjemnej den byl když malému ve 3hod vyndali cevku malej usnul a v 8 mi řekli že se musí do 11 vyčůrat nebo ho znovuzacévkujou…tak jsem stříkačkou dávala čaj, bránil se řval, zvedal se mu žaludek…já brečela nad ním, že musím jinak ho budou znovu trápit….tak zeblil půl pokoje…no tak jsem ho probudila a do 11 v noci byli vzhůru, půjčila mu mobil postupně přidávala čaj a vyčůral se těsně….
Omlouvám se, že je to takové neucelené, ale nějak doléhá únava stěhování, nemocnice, ted honka doma….v nemocnici jsem toho moc nenaspala, byl schopnej i tři hodky prořvat…sestřička to už jeden den nevydržela a přišla a uspali jsme ho léky, no chtěla jsem tak tři litry domů, ale neklaplo to….no nejvíc mi vadí že když člověk usne tak přijdou at dám antibiotika, nebo měřím teplotu a vážím svlečeného vím že to je potřeba, ale rozhazuje to spaní malému…
No ted nás čekají ještě dvě operace první by měla být krátká jeden den nástup, druhej zákrok a třetí domů, je to nějaká kosmetická úprava oříznutí toho co nám ted udělali, no a druhá by mělo být zanoření stomie a tím pádem se i zbavení pytlíčků, té se bojím je na víc dní a 5 dní má být na výživě no nevím jak to zvládnem protože si vyrval všechno z nohou i z rukou ach jo…no a pak je to běh na dlouhou trat z toho jsem také plakala protože zanořením stomie není vyhráno, máme tu horší vadu chybí nám vše co je v pánevním konci takže nemáme svěrač, svaly tam máme chybě, nikdo nedokáže odpovědět jestli jednou bude kakat tak jak má a jestli dokážeme vytrénovat aby tu stolici dokázal udržet, zase se mi chce brečet, kdybych aspon věděla že to bude všechno jednou v pořádku když tohle všechno podstupujeme….
No a k bytečku hrůza 🙂 krabice jsou v ložnici obložená jedna zed,jinak o víkendu manža vyštukoval první pokojík, tak jsem dnes bílila a malovala barvou,kluk si vybral merunkovou, zítra dáme nové vypínače, lustr a gárnyž a kluky tam nastěhujem aby jsme mohli pokračovat dál…čeká nás ted kuchyn protože zedník má volno na dlažbu tak se do toho musíme pustit…no kdo předělával a zároven bydlel tak ví o čem mluvím….dneska mi švagrová vzala ven Jeníka tak jsem mohla v klidu pracovat tak je to fajn…
Postupně nahodím fotečky…
Do toho začala škola holky byly už v neděli, prý toho chtěj strašně moc, všechny jsme doufaly, že budou hodnější když nás letos čeká bakalářka, no spletly jsme se… no ale nejela jsem,to bych nezvládla absolvovat, nemůžu tady malého nechat ani aby jel s náma tatka by to nezvládnul protože ošetřování je na mě a malej nesmí sedět tak udržet ho celej den je na nobelovku….
Tak jsem ráda že jsem zase s váma postupně juknu co a jak je tu nového….
Zítra nás čeká očkování tak bude veselo….Míša má váček u zubu….
Kluci to tu zvládli dobře manžel je sluníčko musím ho pochválit fakt smekám dva kluky, sám do práce, tady nadělal práce, a ještě mě chudák měl pořád na telefonu aby mi tam nebylo tak smutno a potřebovala jsem si povídat….
Takže závěrem poplacávám vás po zádech, že jste dočetli až sem, jdu chvilku juknout co a jak a jdu spát, protože dnešek jsem natírala, vytírala, žehlila a mám toho plné zuby ale mám radost z pokojíku….
……ani nevíte jak jsem ráda že to máme za sebou ……
sluníčka moc vám děkuju, ještě jednou ani nevíte jak mi vaše slovíčka pomáhají……………psala jsem v plkárně dnešní kontrola oc prtka se moooc líbila, vyndali stehy, dostali jsme kovovou tyčku a musíme jí strkat do zadečku aby se asi natrénoval otvor na kakání ….za měsíc jedem na kontrolu …no ještě aby se mi neklepalaruka a bude to ok..
Bamisko, i když jsem se neozývala, moc dobře o vašem trápeníčku vím a myslela jsem na vás…
Prošli jste si toho hodně 🙁 Statečný klouček i maminka… už bude jen líp, uvidíš 🙂 Ať se Honzíčkovi daří dobře – myslím na vás!
Bamisko, dlouho jsem tu nebyla. Myslím na vás a držím palce 🙂
Babofko, nejsi poslední :o))
Bami, já jen zoufale zírám, co člověk musí vydržet, když musí… Hlavně ať jde všechno co nejlíp a uvidíš, že brzo budete OK. Jak byteček, tak Honzík.
Držíme vám na to pěstičky!
Ahoj bami, psala jsem už včera, ale při odeslání odpovědi mi to kleklo a teď koukám, že můj příspěvek tu není… Tak znova… 🙂
Budu už patrně poslední, která ti odpovídá, ale nic to nemění na tom, že jsem na tebe pořád myslela. A o to víc proto, že i moje zlatíčko bylo v tu dobu docela nehzky nemocné (ostatně která nemoc je hezká, že?) a i já uronila pár slz k bezmoci, že mu v bolesti nemůžu pomoci…
Tak se pořádně vyspěte, ať doženete spánkový dluh a mezi námi to počasí taky nestojí za nic, je akortá tak zalézt do postele 🙂
A doma se pomaloučku zabydlete, krabice nekrabice, ono se to postupně nějak usadí a uspořádá… Nás čeká (snad už brzo?) stěhování a já už nabízela, že bych tam šla spát třeba na karimatce, do spacáku, ale být v novém. 🙂
Tak se mějte co nejlépe, odměňte se všichni navzájem a udělejte si radost a užívejte se pospolu…
A máte už termín na další zákrok?
nepřihlášená babofka
Bami
neboj ono to všechno dobře dopadne.Honzík je statečný a zvládne i ty další dvě operace uvidíš.Hlavně , že už jste v klidu doma.Posílám malému pohlazení, že byl tak statečný.
Sluníčko naše,posílám pohlazení a taky smekám!Jsi fakt silná ženská a máš můj obdiv.Člověk si tak někdy říká,proč je toho tolik naloženo na jednoho,ale bojovnice se nevzdávají!Moc ti držím palečky ať je malý bobišek v pořádku a vše dobře dopadne:-D
P.S k úklidu po stěhování nedodávám nic a ke škole taky ne,protože si to ani nedovedu představit:-((Snad jen,že budete mít fakt hezounké vánoce,tak přeju hlavně to zdraví,to je opravdu důležité:-D
Bami ahoj……..jste šikulové, že jste to zvládli na jedničku, jak Honzík operaci, i když s menšími pooperačními komplikacemi, tak ty při trpělivosti v nemocničním pokoji……..neboj se ničeho, Honzík zvládne i to další, má bezva rodinu a hlavně mamču, takže se budou všechny rány ve vaší blízkosti hojit rychleji…………hlavně bud silná, nepouštěj na sebe žádné chmury, Honzík to vycítí a bude taky zlobidlo……….s tou rakonstrukci to taky moc nepřehánějte, vím, je to hrozné to čekání a kdy to bude……pomaloučku to zvládnete taky a do vánoc to bude moc krásné…….takže kafčo, nohy na stůl, štětku do kýbla a relaxuj mezi krabicemi………:-)
bami,
jsem ráda, že ses ozvala.
Máš toho naloženo požehnaně, ale jak píšou holky, ber to tak, že tohle bylo to nejhorší a teď všechno půjde jako po másle.
Mě doktoři taky řekli, ať se nebojím, že malá bude určitě do 3 let chodit. Mě to přišlo šílený, půjde do školky a přitom sotva bude chodit? Nakonec jsme to vydřely a chodí od 16 měsíců. V nemocnici jsme dostávaly ATB po 8 hodinách a věř, že spala, ve 23 jí sestra píchla ATB a vydržela brečet celých 8 hodin, než jí v 7 píchli další, pak teprve usnula (na 2 hodiny) a řev nanovo. Jsou to 2 roky, člověk si to samozřejmě pamatuje, ale přijde mi to tak dávno a tak neskutečný.
Moc ti přeju, ať za pár let jen vzpomínáte, jaký měl Honzík start do života a jak jste to všichni zvládli!
Bami, fakt to nejsou jen fráze a myslím to upřímně, že jsi statečná bojovnice. Protože já teda bych se do tolika problémů najednou nepustila! Stěhování bych odložila na neurčito, možná bych i požádala o odložení či přerušení studia. Nebo povolala všechny příbuzné a známé na brigádu. Když o tom tak uvažuju, možná je to takhle dobře. V tom frmolu jsi sice sedřená (spíš vy všichni) z kůže, ale není čas myslet na to co by bylo, kdyby…
Tak konec poplácávání po rameni:-)) a piš: co zrovna natíráš či maluješ a jakou máš záclonku do obýváku a tak… však víš!