Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Myslíte,že děti zapomenou na prožitou rodinnou krizi?
Chtěla jsem dotaz vložit do psychologické poradny,ale jelikož jde vkládat dotazy jen registrovaným uživatelům a to já už jsem,ale nechce se mi jít s kůží na trh,tak budu ráda za vaše názory.o co jde…
před asi čtyřmi lety jsme měli v naší rodině docela velkou krizi.Dcera v té době měla šest let.Nešlo o fyzické násilí,ale období bylo plné hádek a nepohody,které došlo až k docela krajnímu řešení,kdy jsem se chtěla od manžela odstěhovat a i s dcerou jsme byly na úřadě pro ochranu dětí,kde s ní měla ona paní pohovor,aby byla klidnější.Věděla tedy,že se děje něco vážného.Postupem času jsme s manželem každý na sobě zapracovali a vrátili se k sobě.Od té doby nám to klape,dá se říct,že je soužití i daleko lepší.Dcera byla velmi šťastná,má nás oba ráda a je tatínkova princezna a v té době krize byla nešťastná i z těch důvodů..Teď jde pomalu do puberty a nedávno mě překvapila,když začala sama od sebe toto období rozebírat.Vyptávala se mě na důvody proč to tak bylo,jestli bych se opravdu s ní od tatínka odtěhovala-nakonec k tomu nedošlo- a jak bysme si žily kdyby jsme opravdu rozešli.Nakonec to sice vždy uzavře,že je ráda,že jsme s tatínkem spolu,ale mě pořád tak napadá jestli ji to ovlivní do budoucna a jestli je dobré to s ní rozebírat nebo jí říct,že už je to dávno pryč..Markéta
Myslím si, že nejde o to zapomenout – ani u dítěte, ani u dospělého. Proč taky? Vše je součástí života – i to dobré, i to zlé a všechno k žití patří. Jsem přesvědčená o tom, že je dobře dítěti ukázat, že problémy (potíže, střety) tu jsou (a jsou všude) a záleží na nás, jak je vyřešíme. Chci říct – před problémy se neutíká, problémy se řeší. Ukázat dítěti, že jsme schopni se domluvit, i když máme rozdílný postoj, je to důležité a podstatné. Dítě to bude v životě potřebovat a učit ho odmala naslouchat druhému, toleranci k názoru někoho jiného a v případě potřeby i určitého sebezapření je správné.
Určitě jsem “pro“ s dítětem mluvit a vysvětlovat – samozřejmě adekvátně k věku.
Dle mého názoru – rodiče, kteří se snaží dítě všeho uchránit (hádek, rozporů, výměny názorů) v něm budují falešné iluze, vytváří jakýsi nereálný obraz. Zcela zákonitě pak musí být dítě v období dospívání (nebo dospělosti) zmatené a jaksi mimo dění.
Moc děkuji za reakce,vnímám to asi podobně,jen mi v hlavě straší ten strašák,že i když se zdálo,že tu celou dobu přebíjí fakt,že od té doby fungujeme normálně,tak,že až sama naváže nějaký ten vztah,že bude ,,poznamenaná“.Ono je to možná úplně jiné pozadí,spousta jejich spolužáků má nové tatínky a tak,tak jí to možná taky straší v hlavičce..Lien máš pravdu,kterou jsem si možná ani neuvědomila…dítě ovlivňujeme už vlastně od splození,ne až se narodí..to jsem si ani neuvědomila…Markéta
Taky bych to viděla podobně. To, že se vám krizi nakonec podařilo zvládnout je skvělé a určitě se ti na otázky bude odpovídat líp. Jsem toho názoru, že děti mají na své otázky dostávat odpovědi. Samozřejmě přiměřené jejich věku a není nutno zabíhat do podrobností. Prostě bych odpověděla na to, na co se ptá a víc to nerozváděla.
Jak byste žily, kdybys tenkrát od manžela odešla, nikdo nemůže říct a už to ani nikdo nezjistí, takže bych jí to tak i řekla, desetileté dítě to pochopí.
To že to teď teprve rozebírá mi přijde taky celkem pochopitelné, až teď dokáže tehdejší situaci nějak rozumově pojmout a chce si prostě udělat nějaký obrázek. Nemyslím si, že by bylo dobré téma zahrávat do autu s tím, že to už je pryč, zbytečně to bude přitahovat její pozornost. Když z toho nebudete dělat kostlivce ve skříni, tak to brzy vezme jako fakt a nebude mít potřebu to neustále rozebírat.
… teda taky nejsem psycholog 🙂 každopádně přeju šťastné zdolání všech otázek 🙂
Podle mě je důležité, že je to teď hezké a že se Vám všem soužití líbí a vyhovuje Vám.
Nijak podrobně bych to s dcerou nerozebírala, ale otázky bych nenechávala nezodpovězené. Chytrá rada, co? Promiň, ale snad mi rozumíš, co chci říct 🙂
Každopádně do budoucna přeji hodně moc štěstí!!! :-)))
Tak k otázce v názvu. Myslím, že žádné dítě, tím myslím v jakémkoliv věku i v prenatálu nezapomíná na prožitou rodinnou krizi. Důležité ale je, jak se krize zvládla, jak probíhala apod. Myslím, že vy jste jí ukázali, že zvládnout lze, což je jako vklad do života k nezaplacení. A pokud teď vyzvídá a chce odpovědi, mluvila bych s ní, odpovídala jak nejupřímněji budete schopná. Nejsem psycholog ani nemám patent na rozum, píšu jen, co si myslím. Hodně štěstí.