Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Bezdětná dovolená po 20 letech aneb fotky Slovensko 2010
Abych nepřeplnila Plkárnu svými fotkami z dovolené, tvořím samostatný plk.
Nejdřív s pravdou ven. Tvrdila jsem, že jedeme do Tater… Ve skutečnosti se jednalo o malebnou obec Hybe na Liptově. Nikdy předtím jsem neslyšela jméno Pacho. Pacho, Hybský zbojník. Vytesán do kamene, pískal na prsty přímo pod mým oknem. Každý večer jsem mu poslala úsměv:-)) Vyguglila jsem, že je o něm i zfilmovaná komedie z r. 76. To se tedy na to budu muset podívat. Nestihla jsem si ho vyfotit, tahle fotka je půjčená:
Bydleníčko bylo krásné, vonělo novotou a hořícím krbem. Tak pár fotek. Kdyby se vám to zalíbilo, ráda pošlu kontakt. Páni domácí byli moc fajn, ceny příznivé.
Takovou koupelnu cíííí!!!
Že jsme jeli s manželem po 20 letech sami dva na dovču, ale pravda je. Úžasně jsme si to užili. I když mě stále provázely myšlenky: tady by se synovi líbilo, teď by stráášně brblal a na kolo by dcera tedy nesedla… Že mě napadalo, co všechno se doma může stát ani líčit nemusím. Pro nezasvěcené: téměř 20tiletá dcera pečovala o 14tiletého bráchu. Svačiny, škola, kroužky.. Dítka přežila.
První výlet byl Jánskou dolinou. Vybrali jsme super trasu s téměř kolmým výstupem. Žádné klikaté cestičky pro mírné narovnání. Skoro jako po žebříku nahoru. Pršelo, ale téměř nahoře vysvitlo sluníčko a umožnilo nám pohledět duze přímo do očí. Ta námaha stála za to.
Na co se obtěžovat s prořezáváním cestičky. Domalujem značku a turisto, přeskoč! Šíleně to v tom dešti klouzalo.
Ten kopec vlevo je stejný, jaký jsme lezli nahoru:-))
Liptovský Ján
Rozčilením jsem zapoměla vyfotit, proč jsme sem vlastně šli. V obci, uprostřed louky je “kaďa“ asi 3 m v průměru, do které pramení teplá, mírně smrdutá, bublinkující voda, léčivá. Těšila jsem se na prohřátí unavených svalů. Jenže člověk míní… Voda měla sotva 25 stupňů a ačkoli veškeré osazenstvo kadě důchodového věku tvrdilo, že si tělo zvykne a je to super, vzdala jsem to. Mezi důchodce se do studené vody tedy cpát nebudu. Z plavek jsem se opět vyslíkla a místo bublání proběhlo brblání.
Další výlet – Štrbské pleso, nahoru ke skokanským můstkům, Parkom snow a na Popradské pleso. Zezačátku se zdálo, že pršet nebude. Na Popradském plese si grog musel dát i manžel abstinent:-) Kdo chce vidět zdatnou turistku na cestě deštivýma horama, musí do galerky.
Štrbské pleso
Cesta na Popradské pleso
Popradské pleso… voda nahoře, voda dole..
Symbolický cintorín obětem Vysokých Tater. Tolik mladých lidí..
Navštívili jsme i symbolický cintorín Nízkých Tater. Je tam domeček, plný pamětních cedulek. V jednom dni jednoho roku zasypala lavina celkem 16 lidí. Zaráželo mě, že některá příjmení se opakovala třeba i 4x. Různá jména, různá data narození. Neumím si představit, že bych najednou přišla o celou rodinu.
Kdo si dal práci vyřezat do pařezu u cesty tu krásu?
I Liptov je malebný:
Další den byl odpočinkový – muzeum Liptovské dědiny v Pribylině. Domečky, zámeček, kostelík, hasičárna, hospoda – vše převezeno ze zátopové oblasti Liptovské Mary.. nechápu, jak to udělali. Tak jen hádankové fotky, zbytek si můžete prohlídout v Galerii..
Večer koupáníčko a vyhříváníčko v Tatralandii. Kytovce nefotím:-))
Tenhle domeček si zahrál ve filmu. Ve kterém?
A k čemu sloužilo ono dřevěné uprostřed?
Co čumíš a nepaseš se?
Otvírací doba po slovensky. Liptovský Mikuláš
Cyklistický den: půjčili jsme si kola a vzhůru k největšímu slovenskému vodopádu – Kmeťovu.
Pak nějakým údolíčkem. Cedule nás varovala, nespat v lese, bydlí tu medvědi. Říkala jsem si, jaké by to asi bylo, potkat ho. Vzápětí začal bručet poblíž:-)) Hned se mi jelo líp.
Kmeťov vodopád, tedy jeho třetina. Zbytek byl za rohem..
Polomy byly všude. V Nízkých Tatrách nešetrně těžili dřevo, tahali obrovské klády po malých stromcích, chráněných kytkácha a turistické cestě. Turisti určitě v bezpečí nebyli. Ve Vysokých zase ochránci zakázali těžbu úplně a tak se škůdci po sežrání spadeného dřeva pustili i do stojícího, živého. Nemocné lesy byly všude.
Pohled na Chopok – juh. Velmi lákavé na lyže..
Jamské pleso
a odtud opět na Štrbské. Vídeňská káva u Štrbského plesa byla úžasná a navíc nestála víc než u nás!
Mraky nám skrývaly hory celou dobu naší dovolené. Táto, kde jsou ty panorámata? Pohled na Štrbské pleso.
A na závěr – sbírka tatranských hub:
Tak, pokusím se to odeslat. Je to obří, plné fotek a vůbec – jsem zvědavá, jestli to k něčemu bude:-))
Děkuji za pochvaly a ani se nezlobím za tu závist:-)) Už si to závidím i já, nejraděj bych se tam vrátila.
Nikdo nepoznává dřevěnou stavbu s tím nádherným holubníkem napojeným na balkonek? A dřevěné náčiní? Sloužilo to v kuchyni….
Zava
Zavo, jako přečetla jsem to jedním dechem…….ubytování krásné, koupelna fakt úžasná a ty ostatní fotky……no nádhera….jsi mě tak navnadila, že tam snad v životě nepojedu……..závidím a moc…………jééééééé ty plesa, no nádhera……..:))))
Jsi mě pobavila ovečkama, jako by jejich pohled říkal, co nás fotíš, pojď nám tu travičku přežvýkat:))))
Zavi moc pěkný fotky.Ta otvírací doba mě pobavila.
Zavo : moc krásný fotky, určitě jste si s manželem užili, přírodu, relax, výstupy, sami sebe :-))))
ubytování vypadá pěkně, nádherná příroda, fakt paráda.
Abych nepřeplnila Plkárnu svými fotkami z dovolené, tvořím samostatný plk.
Nejdřív s pravdou ven. Tvrdila jsem, že jedeme do Tater… Ve skutečnosti se jednalo o malebnou obec Hybe na Liptově. Nikdy předtím jsem neslyšela jméno Pacho. Pacho, Hybský zbojník. Vytesán do kamene, pískal na prsty přímo pod mým oknem. Každý večer jsem mu poslala úsměv:-)) Vyguglila jsem, že je o něm i zfilmovaná komedie z r. 76. To se tedy na to budu muset podívat. Nestihla jsem si ho vyfotit, tahle fotka je půjčená:
Bydleníčko bylo krásné, vonělo novotou a hořícím krbem. Tak pár fotek. Kdyby se vám to zalíbilo, ráda pošlu kontakt. Páni domácí byli moc fajn, ceny příznivé.
Takovou koupelnu cíííí!!!
Že jsme jeli s manželem po 20 letech sami dva na dovču, ale pravda je. Úžasně jsme si to užili. I když mě stále provázely myšlenky: tady by se synovi líbilo, teď by stráášně brblal a na kolo by dcera tedy nesedla… Že mě napadalo, co všechno se doma může stát ani líčit nemusím. Pro nezasvěcené: téměř 20tiletá dcera pečovala o 14tiletého bráchu. Svačiny, škola, kroužky.. Dítka přežila.
První výlet byl Jánskou dolinou. Vybrali jsme super trasu s téměř kolmým výstupem. Žádné klikaté cestičky pro mírné narovnání. Skoro jako po žebříku nahoru. Pršelo, ale téměř nahoře vysvitlo sluníčko a umožnilo nám pohledět duze přímo do očí. Ta námaha stála za to.
Na co se obtěžovat s prořezáváním cestičky. Domalujem značku a turisto, přeskoč! Šíleně to v tom dešti klouzalo.
Ten kopec vlevo je stejný, jaký jsme lezli nahoru:-))
Liptovský Ján
Rozčilením jsem zapoměla vyfotit, proč jsme sem vlastně šli. V obci, uprostřed louky je “kaďa“ asi 3 m v průměru, do které pramení teplá, mírně smrdutá, bublinkující voda, léčivá. Těšila jsem se na prohřátí unavených svalů. Jenže člověk míní… Voda měla sotva 25 stupňů a ačkoli veškeré osazenstvo kadě důchodového věku tvrdilo, že si tělo zvykne a je to super, vzdala jsem to. Mezi důchodce se do studené vody tedy cpát nebudu. Z plavek jsem se opět vyslíkla a místo bublání proběhlo brblání.
Další výlet – Štrbské pleso, nahoru ke skokanským můstkům, Parkom snow a na Popradské pleso. Zezačátku se zdálo, že pršet nebude. Na Popradském plese si grog musel dát i manžel abstinent:-) Kdo chce vidět zdatnou turistku na cestě deštivýma horama, musí do galerky.
Štrbské pleso
Cesta na Popradské pleso
Popradské pleso… voda nahoře, voda dole..
Symbolický cintorín obětem Vysokých Tater. Tolik mladých lidí..
Navštívili jsme i symbolický cintorín Nízkých Tater. Je tam domeček, plný pamětních cedulek. V jednom dni jednoho roku zasypala lavina celkem 16 lidí. Zaráželo mě, že některá příjmení se opakovala třeba i 4x. Různá jména, různá data narození. Neumím si představit, že bych najednou přišla o celou rodinu.
Kdo si dal práci vyřezat do pařezu u cesty tu krásu?
I Liptov je malebný:
Další den byl odpočinkový – muzeum Liptovské dědiny v Pribylině. Domečky, zámeček, kostelík, hasičárna, hospoda – vše převezeno ze zátopové oblasti Liptovské Mary.. nechápu, jak to udělali. Tak jen hádankové fotky, zbytek si můžete prohlídout v Galerii..
Večer koupáníčko a vyhříváníčko v Tatralandii. Kytovce nefotím:-))
Tenhle domeček si zahrál ve filmu. Ve kterém?
A k čemu sloužilo ono dřevěné uprostřed?
Co čumíš a nepaseš se?
Otvírací doba po slovensky. Liptovský Mikuláš
Cyklistický den: půjčili jsme si kola a vzhůru k největšímu slovenskému vodopádu – Kmeťovu.
Pak nějakým údolíčkem. Cedule nás varovala, nespat v lese, bydlí tu medvědi. Říkala jsem si, jaké by to asi bylo, potkat ho. Vzápětí začal bručet poblíž:-)) Hned se mi jelo líp.
Kmeťov vodopád, tedy jeho třetina. Zbytek byl za rohem..
Polomy byly všude. V Nízkých Tatrách nešetrně těžili dřevo, tahali obrovské klády po malých stromcích, chráněných kytkácha a turistické cestě. Turisti určitě v bezpečí nebyli. Ve Vysokých zase ochránci zakázali těžbu úplně a tak se škůdci po sežrání spadeného dřeva pustili i do stojícího, živého. Nemocné lesy byly všude.
Pohled na Chopok – juh. Velmi lákavé na lyže..
Jamské pleso
a odtud opět na Štrbské. Vídeňská káva u Štrbského plesa byla úžasná a navíc nestála víc než u nás!
Mraky nám skrývaly hory celou dobu naší dovolené. Táto, kde jsou ty panorámata? Pohled na Štrbské pleso.
A na závěr – sbírka tatranských hub:
Tak, pokusím se to odeslat. Je to obří, plné fotek a vůbec – jsem zvědavá, jestli to k něčemu bude:-))