Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Homeopatie - vše kolem ní
Rozhodla jsem se založit diskuzi na toto téma a to zejména proto, že se často setkávám s tím, že málo kdo ví, co to vlastně homeopatie, kdy se dá aplikovat a na co vše může mít pozitivní účinky.
Vkládejte proto své rady, tipy, zkušenosti, odkazy, možná tím pomůžete najít správnou cestu někomu druhému 🙂
Lien,
ta druhá homeopatka má taky názor, že jen jeden lék. Liší se v něčem jiném.
Ta moje původní dá i na intuici, používá kyvadlo (na to já nevěřím) a jinak interpretuje tu situaci.
Takže ona si myslí, že tím prvním lékem se sloupla jedna vrstva a ukázalo se, co je pod ní. Myslí si, že vlastně i ten první lék odvedl nějakou práci a teď je potřeba řešit to další.
Jenže problém je, že to je úplně v rozporu s tím, jak to já prožívám.
Já nevidím na tom nic dobrého, nehledě na to, že mi vůbec nedává smysl, že by se sloupávalo to, co je dobře. Proč?
Vždyť snad všichni homeopaté zastávají teorii zevnitř ven, takže nedává mi logiku, když se zlepší pleť a zhorší psychika.
Ta druhá homeopatka to vidí tak, že první lék nebyl dobrý a způsobil potlačení – jak jsem psala dřív.
Tvrdí, že vrstvy jsou, ale že když se sloupne vrstva, pořád musí platit, že se člověk se cítí líp.
TAkže třeba bych se začla cítit lehčeji, bylo by mi jedno, co si ostatní myslí (čemuž teď přikládám až příliš význam), postupně by se zlepšila i pleť. Tedy lepší než před dobrým lékem.
Pak by se ale třeba ukázal ještě jiný okruh problémů. Tak zas by se hledal lék pro to.
Tady ten druhý přístup je i víc racionálnější, víc dá na porovnávání a rozlišování. Např. spousta léků má ve svém obraze strach. Ale nestačí se s tím spokojit, musí se rozlišovat. Některý lék má třeba strach z nemocí, ale v tom smyslu, že člověk na sobě všechny nemoci vidí, i když je zdravý, stačí zaslechnout o nějakém novém viru a hned se pozoruje nebo obíhá doktory. Jiný lék má taky strach z nemocí, ale dokud je zdravý, tak je v pohodě, panikařit začne až když se nějaká obvyklá nemoc nedaří vyléčit, jiný lék má spíš strach z nemoci proto, že pak zemře, tedy spíš strach ze smrti.
Takže tady ten druhý přístup vychází tady z té hodně podrobné znalosti jednotlivých léků a rozdílů mezi nimi.
Musím říct, že já jsem spíš racionálně uvažující a taky ten druhý přístup popisuje to, co se se mnou dělo, tak jak jsem to vnímala i já. Tedy je pro mě více uvěřitelný.
Ani jeden ani druhý přístup se samozřejmě nevyvaruje chybám, když léků jsou stovky a tisíce a je to vše něco, co se nedá nějak změřit.
K těm více léků zaráz. Já bych z toho asi měla strach. Že se ta situace hodně znečitelní a nebude jasné, co který lék způsobil.
To je dobře, že Marušce ta léčba pomáhá, ale spíš momentálně věřím tomu, že jeden z těch léků, co dostává, je prostě ten její správný, co potřebuje (a že by pomohl i sám o sobě). Asi jsou všechny v nižší potenci a možná, kdyby dostala ten svůj jeden správný ve vyšší potenci, pomohl by jí ještě líp nebo třeba trvale.
Ale zavrhovat a kritizovat si to vůbec netroufám. Třeba zas někdo v tom nějaký svůj systém má. Zas víc léků naráz, tam je možná větší šance na ten rychlejší úspěch, než když se to zkouší po jednom.
Určitě u všech homeopatů platí, že kromě vzdělání jsou důležité i letité zkušenosti.
My máme dětského doktora, tak trošku “homeopata“ – sám to nerad slyší, ale o homeopatii se zajímá a když jsem k němu přišla s prvním dítětem, tak mě upozornil na to, že nedává hned atb (pokud to stav nevyžaduje), ale nejprve zkusí homeopatika. Měli jsme doma “kuličky“, které měly zmírnit nežádoucí účinky očkování – nedokážu posoudit, zda fungovaly neb děti neměly reakce ani když “kuličky“ nedostaly. Líbí se mi jeho přístup – myslím, že ví, kde mohou ještě homeopatika pomoci a kde už je třeba nasadit něco invazivnějšího – např. když jsme přišli s flíčkem na noze, okamžitě předepsal ATB – nezaváhal – to jen na vysvětlenou. Když jsme s malou řešili chronickou zácpu, poslal nás k HOMEOPATIČCE, která si s námi, s malou opravdu snad 3 hod. povídala a pak dala malé dvě kuličky – výsledek žádný. Jiné zkušenosti zatím nemám – takže u nás homeopatie i když třeba nepomohla, neublížila.
Makineo díky za zkušenost, je to velmi zajímavé. Já jsem s maruškou také chodila k homeopatce, kteoru jsem vybrala právě jako konstituční, tedy podává jen jeden přesně vyberaný lék. A nyní chodím k jinému doktorovi, je to tedy mudr. Lebenhart, kterému stoprocentně věřím a nemůžu prostě říci, že je špatný a homeopatikům nerozumí. Ten ale dává Marušce mnoho léku ve stejný čas a můžu říct, že efekt se jednoznačně dostavil (od září nemarodila, i když detox byl tedy výživný).
Sama teď nevím, co si přesně myslet, protože mj. komunikuji s jednou homeopatkou po emailu, která tento přístup velmi kritizuje a právě nabádá k podávání jednoho léku a až po vyhodnocení jeho reakce bu’d zkusit jiný nebo podávat dál, nebo léčbu ukončit. Ale Maruščin stav jasně ukazuje obrovský pokrok (např. si od malička stěžuje na ucpanou dírku, denně ať má rýmu nebo ne, nebyl den, kdy bychom to neřešili). A teď už měsíc nic, ani si na to nevzpomene ačkoliv to byl letitý problém. Já bych ráda věřila, že pouze konstituční homeopatie úzkostlivě dodržovaná je cesta, ale prostě doma mám důkaz, že fungují i jiné postupy. Docela by mě zajímal názor té paní, se kterou teď komunikuješ, když píšeš, že ona má trošku jiný pohled, než tvá povůdoní homeopatka.
Jinak ti držím palce, ať se stav brzy vrátí do normálu a ješt dál :-).
Tak jdu přidat svou zkušenost, protože jsem naťukla v jiné diskuzi.
TAkže šla jsem k homeopatce kvůli akné. Homeopatku jsem si předem vytipovala tak, aby splňovala zásady homeopatie – tedy aby dávala jen jeden lék v jednom čase, aby rozhovor byl podrobný (cca 1,5h).
Po rozhovoru jsem dostala jednu kuličku léku, poměrně i slabé potence. Byla jsem upozorněná na to, že může přijít zhoršení asi 14 dnů, pak by už vše mělo nabírat dobrý směr a mělo by se to lepšit.
Výsledek byl takový, že zhoršení opravdu bylo, po 14ti dnech se nic nelepšilo. Naopak vše se stále dál a dál zhoršovalo. Po cca 4-6ti týdnech jsem neměla na tváři téměř ani pupínek, ale zato jsem měla silné úzkosti, že jsem ani nemohla jíst (třeba jeden banán denně), hubla jsem, špatně spala, ztratila jsem zájem o lidi i o děti, měla jsem strach, že nezvládnu normálně fungovat a starat se o děti, bála jsem se chodit ven, vnitřně jsem byla sevřená, vyklepaná, pálení na hrudi, stažené hrdloatd. atd. Pro mě prostě hrůza. Takhle jsem se nikdy necítila.
Samozřejmě jsem hodně začla pátrat po informacích a došla jsem k tomuto základnímu: Když se podá správný lék, dojde ke zhoršení potíží na cca 2 týdny, pak by se ale vše mělo zlepšovat (prvně by se měla zlepšit psychika, pak další potíže, nakonec problémy na kůži – zkrátka zevnitř ven – od toho nejdůležitějšího po to méně důležité).
Druhá možnost je, že se podá špatný lék, který se moc pacientovi nepodobá. To se pak nestane nic.
Třetí možnost je, že se podá lék velice podobný tomu správnému. Je jakoby jen částečně podobný, ale ne přesný. Tělo mu částečně rozumí a tak reaguje, ale ne správně. Silný organismus si s tím poradí tak, že změní symptomy (např. místo bolesti ruky, bolí noha, ale celkový stav je jakoby stejný). U slabšího organismu dojde k potlačení nemoci. Tedy po počátečním zhoršení se stav nelepší ale dále zhoršuje a problém se zatlačuje hlouběji do organismu. Tedy v mém případě je to jasné. Akné zmizelo, přišly úzkosti a deprese. Došlo k efektu potlačení, vlivem nepřesného léku.
Jakmile se zhorší nálada, psychika, je to špatný lék. U mě to bylo tak výrazné, že nebylo pochyb.
Dostala jsem další lék, jeho působení moc neumím vyhodnotit, buď lehce narušil účinek toho prvního nebo nezpůsobil nic a ten první postupem času SNAD konečně trochu začíná odeznívat. Nebo se efekt druhého léku ještě ukáže a já jen doufám, že nebude tak zdrcující jako ten první. Zkrátka to asi uvidím s odstupem. Ale pravděpodobně ani ten nebyl ten pravý.
Teď je to cca 2,5 měsíce od podání prvního léku a já se stále cítím hůř než původně. I když v posledních dnech začínám mít pocit, že už ty deprese a úzkosti nejsou tak silné. docela jím, spím, silné úzkosti už nejsou každý den, nebo nejsou tak zdrcující.
Ale zamávalo to se mnou opravdu hodně.
Takže můj poznatek je ten, že homeopatie NENÍ placebo. Pokud nezpůsobí reakci, je to tím, že nebyl vybrán správný lék.
Další poznatek, který s tím souvisí je ten, že není pravda, že homeopatie neškodí.
Opravdu jsem si toho pozjišťovala hodně, mimo jiné jsem zjistila, že i přístupy homeopatů jsou různé. Momentálně váhám co dál. Konzultuju vše s velice ochotnou homeopatkou přes internet, která má jiný přístup než ta moje – je mi to mnohem bližší a tak asi vyzkouším homeopaty, které mi ona doporučuje, byť za nimi budu muset dojet. Anebo vše nechám odeznít (snad to odezní) a nebudu do toho dál vrtat. Sama nevím. Váhám. Věřím, že homeopatie je schopná vyřešit problémy, které klasická medicína umí jen zamaskovat a potlačit. Ale taky je mi už teď jasné, že najít ten správný lék není tak snadné a že nesprávný lék může hodně ublížit.
Sončo, měla jsem za to, že do obrazu léku by se člověk měl dostat až vyššími potencemi, do 15 CH by se tělesné pochody spouštět neměly? Starší syn reagoval dobře na homeopatika a v podstatě u něj dochází k vylepšování “po vrstvách“, mladší naopak nějak na ně nereaguje vůbec. Při potenci 30 CH musím říct, že nepozoruju žádnou změnu, než třeba změnu jiným směrem. Mám tedy za to, že není dobře zvoleno, ale ani ho nemění k obrazu svému… Je fakt, že po nereakci v 2-3 měsících s podáváním přestávám… Jistě záleží na školiteli, moje homeopatka měla to štěstí, že byla přítomna prvním kurzům homeopatie po revoluci – jakožto tlumočnice, a ona tvrdí, že nízká potence potíž nenavodí. Máš jiný poznatek?
Sončo, homeoptickým lékům věřím 🙂 Proč oslovuji tebe? Zajímá mě, co že existují za homeopatika, která rozmluví dítě…
Jo Lien v pohodě, taky se v tom občas motám. Ale než jsme si homeopata vybrali, tak právě tam hrálo roli, jakým druhem se zaobírá a tenhle mi přišel tak nějak nejlepší 🙂
Sončo, ano taky jsme třeba dostaly v průběhu léčby nějaká homeo třeba právě na akutní rýmu a tak, takže to jo. Jen mě se právě nelíbí, jak někteří plácají páté přes deváté a pak se možná trefí 🙂
Jo, taky mám klasickou homeopatku, ale toho předchozího jsem také našla na stránkách klasické homeopatie, takže jsem věřila.
Asi jsem to míchání špatně popsala, jde o to, že pokud mám konstituční lék, tak už do léčby nesmím zasahovat dalšími homeopatiky, pokud se samozřejmě nejedná o úraz, neštovice, růst zubů a pod. Jinak je to v pořádku, že když se změní průběh rýmy, tak vyměním homeopatika.
Takže výsledkem hom. kurzu bylo mimo jiné i to, že poznatky tam získané stejně pro sebe a děti nemůžu téměř použít, protože bych mohla ovlivnit celkovou hom. léčbu:-)
No a můj chlap se rozhodl, že homeopata taky zkusí, protože každý rok v zimě kašle a doktoři na nic nepřišli. Letos začal kašlat už na začátku září, zítra jde na preventivku, jestli něco Dr neobjeví, tak jsem mu pod vlivem VD řekla, ať si nechá otestovat černý kašel:-)
Sonča
ups, tak jsem popleta, beru zpět 🙂
Horempádko, tady máš odkaz na “druhy homeopatie“ nevím, zda klasická je ta nejlepší volba 🙁
http://www.klasickahomeopatie.cz/