Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Porodit nemocné dítě?
Ahoj a dobrý den Vám všem,
četla jsem článek na http://www.prozeny.cz/magazin/deti-a-rodina pod názvem “Porodím nemocné dítě“. Je to smutné čtení, nicméně je to ze života. Nastávající maminka se dozvěděla o nepříznivém zdravotním stavu svého miminka (Downův syndrom) a rozhodla se, že si miminko nechá a těhotenství nepřeruší.
Zajímá mě Váš názor:
Nechala byste si těhotenství ukončit v případě, že je Vaše dítě vážně nemocné? Nebo byste vědomě porodila nemocné dítě?
Je to hodně těžké téma, každou prohlídku jsem se klepala, před velkým UZ jsem nespala a to šlo o “pouhý“ rozštěp. Naštěstí jsem nemusela řešit, jestli si mimi nechat nebo ne. Jak psaly holky, ač to vždy nešlo (uvedeno výše), snažila jsem si to nepřipouštět. Já vím, ze začátku jsou mimi zlatíčka, ale rostou, péče o ně také a ve většině případů se potom mámy dívají vlastním dětem do hrobu. A někdy si už ani nepořídí další dítě, neboť na ně nemají čas, sílu, … Asi bych do toho nešla.
Padmé tohle je opravdu moc těžké rozhodnutí….asi se přikláním k názoru Jarmuschky..ono je něco jiného nad tím přemýšlet v hypotetické rovině a nebo před tím rozhodnutím stát..osobně chápu i páry co si dítě nenechají doma,buď,že nemají zázemí nebo nanajdou sílu se postarat doma…
Mojí kamarádce se celkem nedávno narodila holčička a až po porodu zjistili dost vážné genetické vady od chybějících prstíků na ručce,přes rozštěp patra až po hluchotu…přesto je pro ni milovaným dítětem a ona je milující máma a za ten rok a půl jsou více po nemocnicích než doma…ale tím,že o postižení nevěděli,nestály před tím rozhodnutím..jenom bojují o každý den,každý úsměv a každou lžičku…
A taky jsou tu nepředbídatelné okolnosti,události…kdy se opravdu může život otočit o 360 stupňů během vteřiny…
Moc Vám všem děkuju za Vaše názory, vlastní zkušenosti a postřehy. Vím, že je to hodně těžké téma…
to je tak složité a obšírné téma nedokážu odpovědět asi rozhodně,nikdy jsem před takovým rozhodnutím nemusela stát a nevím jak bych rozhodla, ono něco jiného o tom jen mluvit a něco jiného se v tom ocitnout….
kamarádce dopadl test na dawna ale odmítli potrat a narodilo se zdravé dítě tak je to složité….
já prošla všechny vyšetření vše v pořádku a mám nemocné dítko, ale díky bohu se to nechá odstranit a postiženího se snad co nejdříve zbavíme, jinak je to sluníčko a neumím si představit že bych ho neměla protože jinak je to miminko jako všechny ostatní, ono také je asi postižení a postižení, s některýma se nechá plnohodnotně žít viz chlapeček nevidomý výšše…neříkám že je to jenoduché on si to nikdo neumí představit jak to komplikuje život pokud se v tom neocitne….na druhou stranu je postižení kdy ta hlava není v pořádku je to ležák..no a to nevím jak bych volila…nevím jak bych na to měla sílu…myslím že to i ovlivnuje jak je rodina velká, zajištěná atd. vím že je to asi druhořadé, ale i to je velký problém který s tím souvisí…tak se mi to honí hlavou a opravdu nevím….a přeju všem maminkám aby tohle nemuseli řešit a byla miminka v pořádku i když v dnešní době je to zázrak…
Virenko,chápu..jen jsem tu uvedla,co jim bylo řečeno..jelikož rodila v jiným kraji a vyšetření bylo taky v jiným..nejsem odborník,takže nemůžu posoudit..navíc se to stalo před 13 lety,nevím,možná ještě nebyly takový ultrazvuky jako dnes..jen jsem si ještě vzpomněla,že kamarádka byla i na plodovce(z důvodu,že o první miminko přišla) a výsledky byly taky v pořádku.
Berulinko, nikdy jsem o tom neslyšela, zeptám se znovu očních, jestli kromě nedonošenců máme nějakou možnost způsobit až slepotu jen trváním porodu.
Ale jestli jí to řekli, nejde o tom po netu debatovat. Slova se říkají, mně se snažili na neurologii přesvědčit u staršího synka, že jeho problém je způsoben nedostatkem kyslíku při porodu. Na můj argument, že kluk nedostatek kyslíku neměl, mi bylo řečeno, že jsem přece rodila a asi jsem si nevšimla nebo mi to neřekli (netušili, že jsem lékař-porodník). Až na moji připomínku, že sama porodník jsem u porodu jaksi byla a svoje dítě jsem viděla, začala lékařka couvat a přiznala, že podobná poškození vznikají již v děloze nebo v čase po narození, bez nutnosti vlivu porodu. Ale kdybych byla laik, okamžitě bych byla přesvědčená, že u porodu něco pokazili a nic mi neřekli :((.
Tím chci jen vysvětlit, proč jsem se tak ptala, ono se na porod opravdu hodně věcí svádí, v hodně případech neprávem.
Ať se kloučkovi dobře daří…
Virenko,děkuju..v Motole jim byl řečeno,že to právě zavinili lékaři tou jejich nerozhodností..že malej měl být v tu dobu již 3 hodiny na světě a on nebyl..(v Motole dělali kvůli tomu různý vyštěření a na základě toho došli k tomuhle závěru)..jednoznačně vina lékařů:((..kdyby rodila jinde,mohl být malej naprosto v pořádku.
Berulinko, moc hezký příspěvek, v tom, že píšeš, že přes veškeré testy netušíme, jestli v tom ostatním, netestovaném, bude dítě v pořádku.
Ale chci se zeptat na ten konec, ten mi vyzněl divně – slepota toho hošíka má původ v něčem při porodu?? Nevím totiž o ničem, co by toto mohlo způsobit a z toho, co píšeš, to vyznívá poměrně jednoznačně, že kdyby při porodu byl postup jiný, byl by kluk zdravý…
holčinky,já taky přispěju..né za sebe,ale za kamarádku..když před lety otěhotněla poprvý,o miminko přišla..dlouho se nedařilo otěhotnět znovu, až po 6 letech konečně ta šťastná novina:)..na kontrolách a ultrazvucích bylo vždy všechno v pořádku..nastal den D,kdy měl přijít porod..kamarádka byla v nesnesitelných bolestech,lékaři se neustále dohadovali,zda udělat císaře a nebo vyčkají na přirozený porod..při jejich nerozhodnosti začaly komplikace,takže nakonec jak se říká “za 5 minut 12“ udělali císaře..tím by to mohlo pro všechny skončit..ALE:miminko bylo nádherný,na první pohled zdravý,nic mu nechybělo..AŽ: když už miminka začnou pozorovat okolí a kdo se na ně dívá,tak tento klučík nic..nereagoval,když se nad něj někdo naklonil a povídal a smál se..nereagoval ani na předměty,které nad ním byly,prostě nic..kamarádka i s amlým byli odesláni do Motola na vyšetření,jelikož bylo dět.lékařce podezřelý,že ani ve 3 měsících mimčo nereaguje na nic..tam vyšel ORTEL..klučík je nevidomý..rána pod pás pro nás všechny,co ho milují..vypadalo to,že se všem a hlavně rodičům zhroutí svět..naopak,všechny nás to semklo..klučík rostl a my jsme zavedly to,že když nás nevidí,tak nás musí nějak rozeznávat..např.mě poznal,že jsem mu zpívala písničky:)..jak začal mluvit,už volal“Jani,ahoj“..vehnalo mi to vždycky slzy do očí..byl a je to skvělej kluk-dnes je mu 13 let..má ohromnej talent na hudbu,hraje na piáno,má různý koncerty,vystoupení v divadle atd..a slova všech co ho milují??..jsme šťastní,že ho máme:))..trošičku jiný téma,já vím,tak se nezlobte..chtěla jsem tim říct,že né vždy,i když výsledky ultrazvuků jsou v pořádku,že i mimčo bude..pokud má maminka u porodu takový doktory,kteří “jen čekají co bude“,může se stát to samý,co “našemu“ malýmu.
Je to vždycky strašně těžké rozhodnutí. Ať tak nebo tak.
Určitě je dobře, že ta možnost včasného odhalení je. Je dobře, že se mohou rodiče rozhodnout, kterou z variant zvolí. Možná ne vždy se mohou rozhodnout skutečně bez nátlaku ze strany lékařů.
Taky je asi rozdíl, je-li to moje první dítě ve 40 letech a je-li to moje páté dítě, kdy už 4 zdravé mám doma.
A je pravda, že to může odnést i vztah. Určitě na tuhle otázku neexistuje jediná správná odpověď.