Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kterak mi dnes neukradli auto
Holky, dneska mám teda zážitek, uf.
Malá je na noc u babička, já byla objednaná na brzy ráno na rehabilitaci. Hned jak jsem se vzbudila, pořád jsem měla v hlavě myšlenku, že kdyby mi ukradli auto, že bych byla namydlená a tak, prostě nevím, ale pořád se mě ta myšlenka držela.
Ráno teda nasednu do auta a jedu do města. Parkování hrůza, vedle polikliniky jsou i 2 střední školy, takže je to vždycky problém. Auto jsem nakonec zaparkovala až za jednu ze škol a mazala na rehabilitaci a pak do města nakoupit.
K autu jsem se vrátila za 1,5 hodiny. Vedle něj seděli na zídce čtyři takový týpci, asi studenti a kouřili. Blížím se k autu, vytahuju klíče, že otevřu kufr a dám tam nákup, kluci na mě koukají a najednou ten jeden jde ke mě a říká: Pani, tohle je vaše auto???“
Mě hned problesklo hlavou, že se asi něco stalo, a začala jsem ho prohlížet, jestli není poškrábaný nebo tak něco.
Řekla jsem mu, že je moje. On šel ke stěrači a vyndal nějaký lísteček a říká: Tak tohle už nebude potřeba. Pani, nechala jste si ve dveřích klíče, tak jsem vám tu napsal vzkaz, že je mám já. Sem si řikal, že je lepší když je vemu já, než ňáký cikáni, co?“
No já nejdřív nechápavě čučela, protože klíče jsem držela v ruce, ale za vteřinu mi docvaklo, že to jsou moje náhradní klíče a říkám mu: “Ježiši, ale kde se vzaly ve dveřích spolujezdce? Ty já dneska vůbec nepoužívala.“. “No to já nevim pani :-)“.
Milionkrát jsem mu děkovala, oni ze mě měli samozřejmě prdel (pardon),ale fakt jsem byla šťastná, protože za hodinu a půl je fakt zázrak že někdo ty klíčky nešlohnul a autem neodjel.
Pořád mi vrtalo hlavou, kde se tam ty klíče proboha vzaly. Pak mi docvaklo, že manžel má odpoledne, až pojede z práce, vyzvednout malou u babičky a ráno si zřejmě přendaval z mého auta do svého autosedačku.
Tak jsem mu hned volala a říkám mu to. Takže to tak bylo. Nemohl ráno najít moje klíče (ty byly v kabelce) tak si našel náhradní, odemknul si moje auto, autosedačku přednal, odjel do práce a ty náhradní klíče nechal zvenku v zámku. Já si toho ráno nevšimla a bylo to.
Samozřejmě přísahal, že je URČITĚ ve dveřích nenechal a položil je na palubovou desku.
Až mu bude 60,tak netrefí domů, neustále někde něco nechává, klíče od domu zvenku ve vrátkách, mobily, doklady, hrůůůůza. Ale tohle by teda byl mazec největší.
Lussy, tak to je super. Mám hned dvojnásobnou radost – jednak za Tebe, že se Ti auto neztratilo, a taky za to, že existují takoví skvělí kluci :-))
Leni, můj muž nechal jednou přes noc auto nejen nezamknuté, ale se všemi okýnky otevřenými. Na sídlišti…. naštěstí se nic nestalo. Ale jak to líčil – šel k autu, vidí okýnka bez skel, tak začal chodit kolem auta a hledal střepy. Až pak mu došlo, že takhle to auto nechal večer on sám :-))
U nás je to podobné-první školní den jdu k autu a zjistím, že bylo celou noc venku odemknuté…. manžel jaksi zapomněl… Lenia
tak to jsi měla štěstí.Až se tomu nechce věřit.Že se kluci nechtěli svíct co. No Lussy tak tomu se říká z prdele klika.|
tak to jsi měla štěstí.Až se tomu nechce věřit.Že se kluci nechtěli svíct co. No Lussy tak tomu se říká z prdele klika.|Nepřihlášená Matušenka
Tak tos měla tedy veliké štěstí, že tam byly takový poctivý kluci.
Taky bych se asi ďivila, jakto, že má mé klíče.Gratuluji.
Holky,
jsem ráda, že jsem Vás pobavila a že to tak moc dobře dopadlo.
A jsem taky ráda, že opravdu existují takoví poctivci, popravdě řečeno bych to do nich neřekla. Ještě tak, že to auto neukradnou a klíče tam nechají, ale že je vezme k sobě, to mě fakt překvapilo, mile 🙂
Byla jsem tak vyjevená, že mi až později došlo, že jsem mu měla vrazit aspoň stovku, na cigára :-))). Ale já byla úúúúplně mimo, hrozně mě zmátlo, že má moje klíče a já je přitom držím v ruce :-).
Lussy, tak to jsi měla teda velkou kliku, maldíkům bych snad líbala ruce, moc jsi mě tím pobavila:)))
Lussy, no tak to je tedy zážitek! 🙂
Je až dojemné, že i dnes se mezi vší tou “zkaženou“ mládeží najdou takoví šikovní a féroví kluci…. potěšilo mě to i za tebe 🙂
Jen si tak čím dál častěji říkám… ještě že nemáme auto 😉
No a o mužské roztržitosti ani nemluvím, to je nekonečná studnice neuvěřitelnosti…. můj muž je někdy takový ten typ roztržitého pana profesora – ale aspoň se máme čemu zasmát :))
Tak jsem ráda, že to tak dobře dopadlo!
My jsme zase jednou dojeli do jedné obce, kde je zámek a krásný park.
Manža zaparkoval před domovem seniorů, vystoupili jsme, pobrali, co jsme potřebovali, manža zamknul, a vyrazili jsme na obhlídku.
Vrátili jsme se taky asi za hodinu a půl a už nám pán, co tam celou dobu seděl na lavičce, hlásil, že nám hlídal auto – manža totiž nezkontroloval, že děvčátka pořádně nedovřala dveře, takže auto sice bylo zamknuté, ale jedny zadní dveře odemčené….
;o)
To jsi teda měla fakt kliku, docela mě příběh pobavil, díky :-)))