Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
dvě křestní jména
ahojky holky, jsem tu zase s dalším dotazem.
Chtěla bych dát svému miminku dvě křestní jména, ne kvůli modernosti nebo rozmaru, ale měla bych mít syna a chtěla bych aby se jmenovat po otci, což beru téměř jako povinnost, protože to jméno se dědí, ale také bych chtěla, aby měl jméno po dědovi, tedy po mém otci…jaký na to máte názor a jak je to potom s úřady???
Díky S.
Jen pro zajímavost: naši příbuzní v Německu mají více dětí – “mých, tvých i společných“:-) – maminka má 4 vlastní syny – první z nich má jedno křestní jméno, druhý dvě, třetí tři a čtvrtý – doplňte si sami:-) (všichni ale běžně užívají jen to první)
Mám kamarádku, “praktikující“ katoličku, která si do občanky nechala zapsat i svoje křestní jméno, ale musí ho teď tedy všude užívat – do všech oficiálních dokumentů.
Já jsem taky křtěná, tudíž mám dvě jména, ale jen v křestním listě. Bavily jsme se spolu o tom, ale mě by to třeba přišlo divné.
Může se ale stát, že mým dětem už to divné nepřijde (samy křtěné nejsou, mají jen jedno jméno, rozhodnutí o případném křtu nechávám na nich).
holky…
opravdu všem moc děkuji za názory…
Druhé jméno, jak už jsem psala, by bylo opravdu jen a jen papírové a nepoužívali bychom ho. Na jednu stranu asi zbytečnost ho tedy mít v papírech, ale dědovi by to udělalo opravdu radost..
Jinak také se někdy podivuji na kombinaci jmen a příjmení, ale jak bylo již psáno, každého věc. Někdy v televizi, ve zprávách nebo tak, vidím jaké jména + příjmení mají lidé a v duchu si pomyslím, že to snad byla pomsta rodičů nebo co…
Tak pro pobavení – vy tady řešíte dvě jména. Moje neteř, která žije v Londýně, se jmenuje Klára Veronika Rose (jako Růženka) + má dvě příjmení, protože nesezdaní rodiče chtěli oba, aby se jmenovala po nich. Ale je fakt, že slyší jen na tu Klárku.Ale mám pocit, že než se chudinka jednou podepíše, tak uplyne hodně času.
Jani, vůbec jsi to nenapsala špatně, pochopila jsem. Já to myslela tak všeobecně. Přijde mi divné, aby se někdo oslovoval dle nálady jednou tak a podruhé onak. Tím myslím hlavně starší děti a pak dospěláky. Stejně si ten človíček později vybere to “hlavní“ jméno a nebude se přeci všude představovat všema jménama, kdyby jich měl třeba deset…
Peťko máš pravdu, asi jsem to špatně podala. Klukovi říkáme Vašku, jen mne zarazilo, že kamkoliv přijdeme, tak se první zeptají na to druhé jméno. Automaticky my říkají Vojto 🙂
Napíšu úplně mimo dotaz, ale i tak k tématu.
Jak rodiče pojmenují své dítě je čistě na nich a nikomu do toho nic není. I když se občas podivuji nad zvláštním jménem, většinou tedy v kontextu k příjmení, ale nic mi do toho není, takže to nekomentuji.
Nicméně pokud jde o dvě jména, je to dle mého v pořádku, pokud dítě a okolí používá při oslovení jedno jméno. Nepřijde mi dobré, aby rodiče volali na holčičku třeba Lucinko a ve školce jí oslovovali druhým jménem, např. Kláro.
To už mi malinko jako matení dítěte přijde. Pokud bude druhé jméno jen “papírové“, pak s tím problém nemám. Ale nepřijde mi dobré, abych, kdybych měla dvě jména, byla jednou za Ivanku a podruhé za Haničku.
Malému dítěti, co je doma s maminkou to vadit nemusí, slyší na obě variace. Když pak přijde do kolektivu, mělo by používat jen jedno jméno. Možná zastaralý názor, ale tak to vidím.
Díky moc za názory…děda je také Václav, tak bych právě chtěla toto jméno jako druhé, na počest dědovi. 🙂
Ahoj, mám kluka (5let) a z podobných důvodů má také dvě křestní jména – Václav Vojtěch, s úřady problém nebyl, myslím, že tam na to byla kolonka. Problém mají akorát u doktorů – nevejde se jim do systému.
Václav má po pradědovi, který zemřel dva měsíce před jeho narozením a Vojtu jsem chtěla já (shodou okolností je to i přezdívka mého táty). Používáme Vašíka, i když mnohdy mu cizí lidi spíše říkají Vojto.
Musím říct, že dodnes žádná negativní reakce nebyla (a doufám, že už taky nebude).
Držím palečky a radím řídit se podle toho, jak to cítíte.
také mám trochu obavu, aby zas někdo “chytrý“ neměl poznámky, ale tak člověk se nezavděčí všem.
Jinak máte krásná jména pro holčičku a ladí k sobě.
Já bych chtěla používat na oslovování dítěte jen první jméno, tzn. po otci, to po dědovi by bylo spíš jen papírově, děda jiného vnuka už mít nebude, takže asi tak. Doufám, že to není hloupost…
Mám dceru Annu Marii, s úřady žádný problém nebyl, mně osobně se jméno líbí a to je pro mně důležité. Samozřejmě jsem se nevyhnula poznámkám o blbnutí hlavy dítěte, o mexických telenovelách apod., ale skutečný problém zatím nenastal. Malé jsou necelé dva roky a slyší na obě jména a jejich různé variace, i když jí více oslovuji druhým jménem a ví i umí říci, že je Ana maíe :-))