Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Po hlavě do p....
Tak holčičky,nemyslela bych si, že tři měsíce po tom, co jsme učinili jisté kroky, abychom se z p…e vyhrabali, že se v ní ocitneme znovu a natvrdo.
Vím, že moc nechodím, maximum času mi zabrala práce, o kterou jsem před pár minutami přišla, tedy respektive, končím na konci srpna. Proč to je na delší povídání.
Ta záležitost s penězi, které po nás zpětně požadovala realitka dopadla tak, že jsme museli narychlo ty peníze jim opravdu dát a teď následně se to bude řešit u právníka.
Naše “portfolio“ spěje opět k nule a já se ptám, kdy už to skončí.
Výstavba nebo koupě nějakého bydlení, díky těmto všem záležitostem je v nedohlednu.
Manželství mi totálně skomírá a dost se obávám dnů příštích.
Babičku mám v nemocnici a není to s ní zrovna nejlepší.
My tím myšleno já, manžel i dcerunka jsme naštěstí zdrávi, ale to je asi tak to jediné, co mě těší.
Jinak prostě nevím a nechci domýšlet, co mi přinesou další dny. Těžko se mi to všechno ustává a já pomalu přestávám vědět kudy kam.
Přidruženo mám spoustu dalších problémů, které čekají na řešení ve frontě a nějak nemám představu co s nimi.
Uzavřela bych to tím, že každý z nás by si měl vážit každého kousíčku štěstíčka, protože nikdy nikdo neví, co přinese příštích pár minut, hodin, nebo dní.
V sobotu máme jet na plánovanou dovolenou do Řecka, vůbec nemám představu, jestli vyrazíme. Chjo chjo, ten život mi dává.
Drže mi palečky, ať mi někde v koutku svitne alespoň drobná naděje na to, aby vše nabralo jiný lepší směr.