Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Nejbližší človíček
Ahoj a dobrý den Vám všem,
musím se přiznat, že jsem dnes zapadla po uši do nějakého splínu a ne a ne se z něj vyhrabat.
A tak mě napadlo, že se někomu vypovídám… a ejhle… moje kamarádka už odjela na dovolenou a není tu a s manželem “to“ probírat nechci…
A tak se ptám:
“Máte vedle sebe človíčka, kterému řeknete úplně, ale úplně všechno nebo si necháváte “něco“ pro sebe?
Máte svoje tajemství?“
Přeji krásný zapršený den všem.
🙂
Bamisko, díky za pochopení, já vím, že to občas “sedne“ na každýho. Zas bude dobře, ono se to poddá.
no Padmé to je mi líto , že to na tebe takhle padlo, ale ono to občas padne na každého….no já všechno proberu právě s manželem je to taková moje vrba….kamarádky mám ráda a povím hodně, ale né úplně všechno….snad ti už dnes je líp na dušičce….pozdravuj maminku
Lien, to máš pravdu.
A já co jsem zažila, tak psychiatr byl vždycky více méně pošahanej. A psychologové byli v poho, i když co si budeme povídat trochu lízlí svým povoláním být musejí.
on je taky rozdíl psycholog a psychiatr
Jarmu,
ono najít někoho dobrýho je umění. Ten co je nejblíž je taky pěkný pošuk 🙂
Ale tahle je fakt k nezaplacení, spousta lidí ani neví, že psychologa hradí pojišťovna, ta moje je dokonce proti regulačním poplatkům, takže neplatím ani těch 30,-. Tak jí jednou za čas koupím kytku, protože mi to je úplně blbý, že mi vlastně pomůže ze všech doktorů úplně nejvíc a dělá to “zadarmo“.
Zavo, Lussy, Lien, díky za vaše reakce, díky, že jste napsaly.
Jarmuschko, upřímně jsem se zasmála – my tu u nás máme jednoho… ehm.. jak to říct… sám užívá téměř všechny léky, co předepisuje svým pacientům… Tak jen ta představa, že k němu jdu, mě pobavila.:-D
Na psychologa / psychoterapeuta jsem myslela už včera.
Že on je vlastně placený za poslouchání…
(Jen my tu máme takovou babu bláznivou – k té bych fakt nešla. ;oD )
Padmé, taky jsem si vzpoměla, jak píše Lussy, psycholožce jsem řekla všechno, i své nejniternější myšlenky a super na tom je, že je skutečně nestranná (nezná mě ani okolí), taky nesoudí a hlavně ta jistota, že to nikde nevybrebentí. Moc mi to pomohlo, docházela jsem po rozchodu s manželem a až minulý měsíc jsme to utly, s tím, že kdyby byla potřeba, ozvu se.
Padmé,
jak tu tak čtu další reakce, uvědomila jsem si, že spoustu nejniternějších věcí jsem řekla psycholožce. Kdysi jsem měla spoustu problémů a ona mi moc pomohla. A tak 2x za rok jí zavolám, jestli na mě nemá chvilku, hodinu si u ní čistím hlavu a je mi blaze 🙂
Včera jsem si na ní vůbec nevzpomněla, v tom kontextu “nejbližší člověk“ mě totiž neseděla. Ale jí člověk může říct fakt všechno a nejvíc osvobozující je, že ona nikoho o kom mluvím nezná, nemůže to hodnotit a říkat, ale jděte, váš manžel, že váš štve? Takový bezvadný chlap.
Ona prostě jen poslouchá a občas se velice chytře zeptá, čímž u mě zase spustí další tok myšlenek.
(kurnik, co jsem zmáčkla, že se to předčasně odeslalo?)
… se tě Padmé netýká.
Je to tím, že my ženský provádíme terapii mluvením (sdílením)? Nebo na TO nemáme čas? Ono se musí uvařit, postarat o děti…
K otázce, zda “človíčkovi“ řeknu vše – neřeknu. Jsou věci, které vím jen já…