Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
strach z doktorů,přímo hysterie
Dobrý den, máme skoro 4letého chlapečka, který má doslova panickou hrůzu z doktorů..může se jednat o jakékoliv vyšetření,třeba jen svícení baterkou do očí…prostě náš syn jakmile příjde k doktorovy, stačí už jen cesta k němu, začne hystericky plakat a prosit, že tam nechce. Bohužel bývá docela často nemocný, takže se doktorům vyhnout nemůžeme.Problém je ale v tom, že už nás odmítají vyšetřovat s poznámkami typu, je nezvladatelný, hysterický, maminko dělejte s tím něco…nebo poslouchám, ty jsi ale zlobivý chlapeček, uklidni se apod…chápu že na něj doktoři nemají nervy, že se s tím třeba ještě nikdy nesetkali, aby syna musel držet veškerý personál který tam zrovna je,ale my jsme z toho taky neštastní,neb vidíme, že syn to opravdu nedělá umyslně, ba naopak sám si to potom ani neumí vysvětlit, proč se tak chová, vždy mi řekne, že už tam nikdy nechce a tím skončí..jenže v noci se pak budí a pláče ze spaní, neb se mu o tom vyšetření zdá..musím ještě přidat, že se taky hodně bojí zvířat.Doma je naopak hodně dominantní typ, takový náš malý generál suverén, ale venku neumí do pěti napočítat.Nerad na sebe nechává šahat od lidí, třeba když ho někdo chce pohladit, nebo mu něco dát, tak si to nevezme..může mi někdo prosím poradit, kdo se s podobným chováním setkal?děkuji moc, chci jen dodat, že ho určitě nechceme uklidnovat nějakýma práškama od psycho.pokaždé když nás čeká náštěva doktora..děkuji eva
pro anonyma-sama tazatelka chování syna nazvala hysterií, tak to asi hysterie je, když to píše matka. a nevím, co je špatného na tom, navštívit psychologa. radka2
pro anonyma-sama tazatelka chování syna nazvala hysterií, tak to asi hysterie je, když to píše matka. a nevím, co je špatného na tom, navštívit psychologa. radka2
Ahoj, naše pětiletá dcera taky mívala přímo hrůzu z doktorů. U nás to způsobil těžký zánět obou uší, kdy deset dní v kuse chodila na píchání a odsávání. Od té doby hysterčila i u dětské dr. , když měla vypláznout jazyk. Před Vánoci jsme u ní našli první zubní kaz a málem rozkopala ordinaci. Nakonec mi dětská po poradě se zubařkou napsala diazepam. Půlku večer před zákrokem a druhou půlku hodinu před. Naše ječidlo se nechalo v klidu ošetřit, ještě si s doktorkou povídala a od té doby je v pohodě i při kontrolách na ušním. Strach z doktorů úplně zmizel.
Pro paní Radku- hysterie je naprosto něco jiného. To si trochu pletete. My se tu snažíme vyřešit velký problém našich dětí a vy tu píšete, jak to není normální. Trochu empatie, prosím.
Já bohužel taky neporadím, ale sama radu uvítám. Malá má strach až ze samotnýho vyšetření, když si má nechat dát teploměr do podpaží nebo otevřít pusu, aby se paní doktorka jenom očima podívala, tak taky tropí neuvěřitelný scény, kdy jí musíme pevně držet a taky si to pak sama neumí vysvětlit, ale jinak si s velice trpělivou a hodnou paní doktorkou povídá, změří mě, paní doktorku i její panenku, vysvětlí nám, že to vůbec nebolí, ale sama se nezměří ani změřit nenechá. Plánuju první prohlídku u zubaře, je jí tři a půl roku a ještě jsme nebyly, protože se bojím, co bude dělat, až si bude muset sednout na zubařský křeslo a to je jen začátek .. no nechci pomyslet, ale víc už to odkládat nechci a zároveň to pořád odkládám, protože nevim jak na to .. Taky je docela šéfka, ale nejen doma, všude se chová celkem stejně průbojně, v pátek se jí povedlo asi desetiletý děcka přesvědčit, že nemaj chodit na led a s nějakejma puberťákama u dětskýho hřiště se snažila zapojit do kopání s hakysem, takže v tomhle problém opravdu nemá, jen to samotný vyšetření je docela síla.
Ahoj, máme podobný problém, možná i těžšího kalibru, u naší dcery. Po návštěve u ušního lékaře před téměř dvěma lety jsme na tom tak, že ve třech letech a 5 měsícíhc, nemáme tříletou prohlídku. Naštěstí máme úžasného pana doktora, který je báječný a nad věcí a nedělá z toho pohromu. Ale ne každý lékař je na této úrovni. U nás začal problém, když se Báře udělal kaz a začal bolet. Nakonec jsme skončili ve Fakultní nemocnici v Praze, kde ji nějak zvládli za pomocí medikace. Ale v podstatě je to jen akutní řešení problému. I mě často štvou poznámky o nevychovanosti, jak je vteklá a jak jí máme zvládat. Mám již dvacetiletého syna a ten byl naprostý opak. S Bárou si hrajeme na doktory, na zubaře, dostala malou doktorku, vysvětlujeme. Vše je dobré do chvíle, než vstoupíme do ordinace. To se náš andílek změní v běs. Není to o špatném chování, je to o panické hrůze. A nevidím důvod k návštěve psychologa, prostě každé dítě je jiné a až jejich nervový systém vyzraje, poshopí, že musí. Do tét doby to musíme vytrpět. Však na nočník také některé děti jsou v roce a půl a některé ve třech letech, s muvením je to to samé. Jinak bych ráda podotkla, že se zabývám myšlenkou založit sdružení těchto “postižených“ rodičů. Kdyby měl někdo zájem, můj email je pr28122002@seznam.cz
pořád nevidím důvod, proč nechcete navštívit psychologa. taková hysterie jak popisujete není normální.
Ahoj Evi,
myslím, že to co popisuješ se potýká plno rodičů…
Co napsat na trapné poznámky od zdravotníků – hodila bych je za hlavu jde o netaktní přístup ( s mojí povahou bych je asi “usadila“ – kapacita nekapacita) a svýmu synovi bych velmi něžně řekla, že za ním stojím a plně ho chápu. Vyhrožování a slibování nikam nepovedou. Spíš naopak se ti víc zatvrdí. Ovšem narovinu bych i řekla, který zákrok je jak nepříjemný nebo neškodný.
Proč se to děje může mít hodně faktorů.
Jestli jsi nakloněna pro alternativní řešení zkus kineziologii, karmickou astologii a nebo taky “pracuj“ na sobě, třeba nevědomě mu dáváš najevo, že i ty se bojíš.
Sama pracuji s dětma co mají různé strachy, alergie, nespavost, lze si dosadit hodně negativních věcí v dnešní uspěchané době – nabízím i cranio-sarkrální terapii – velmi jemnou metodu, co dělá “kouzla“ ;O)… abych odlehčila.Taky se zabývám aromaterapií, co též dokáže hodně pomoct dětem – najdeš mně v mojí rubrice Aromaterapie.
Držím palce, Soňka
Ahoj děvčata, všem vám moc děkuji za radu..jak se říká, každá rada drahá…ale bohužel tohle vše děláme taky, povídáme o všem co se budu ,nebude dít, slibujeme a následně kupujeme hračky, hrajeme si na dokora pozn.doma sám krásně otevírá pusinku, doma by si snad možná i nechal vzít krev…vše co jsi napsala o dceři, tak musíme dělat taky…ale jakmile překročíme práh ordinace…KONEC, dokonce chodíme i na takový bezúčelový návštěvy k doktorce, aby viděl, že to není jen utrpení, nakreslil jí i obrázekžse okoukal tak by možná….ale jak píšete, na to doktoři vážně nemají čas a ani náladu, což chápu…v pátek nás čeká očkování pneu23, poté by jsme měli být prý už zdraví Haha..tak snad to bobek i personál přežijí ve zdraví …a pak jen doufat…že z toho vyroste…i když mě to vždy vytočí poslouchat ty trapné poznámky o nevychovaném zlobivém klukovi..
nevidím nejmenší důvod nenavštívit psychologa.
Zajděte k homeopatovi, určitě poradí lépe, nebo alespoň zkuste homeopat. poradnu na těchto stránkách, jestli by to nešlo řešit akutním lékem.
Ahoj všem, naštěstí tak velký problémy nemám. Venda doktory celkem zvládá, občas má chvilky, kdy trochu vyvádí, ale vždy se nějak dá uklidnit. Zato dcera vříská i u sonografie břicha a při braní krve omdlívá. Prostě je citlivka a musím s tím počítat.
Přeci jenom zkusím něco poradit – choďte k doktorům i v době, kdy dítěti nic není – zkuste se s některými domluvit na občasných návštěvách. Časem zjistí, že každá návštěva není utrpení a když ještě vždycky dostane nějakou dobrotu, určitě se k nim bude za chvíli těšit.
Evo já ti boužel neporadím.Ale nejsi sam kdo má ten to problém s dítkem.Mám 3 kluka.Když jsem s ním byla v nemocnici a měl dostat prášky tak je tam vyplival sestřička mu je chtěla dát násilím a to neměla dělat měl takovej šok že jsme ho nemohli utišit a sestřička ta na nás řvala ať ho okamžitě uklidníme.Letos když ho chtěla zubařka prohlídnout tak jí kousnul a to jsem ho držela.Při tříleté prohlídce doktora také málem kousnul .Samořejmně je nevychovanej a musím ho to naučit ala jak to už nikdo neporadí.Už jako malinkej neměl rád ,aby na něj někdo cizí sahal a dnes se ohání a mračí.V podstatě si posala mého kluka.Také nevím co s tím snažím se vysvětlovat slibovat vyhrožovat a stejně nic nepomůže .Tak jsem zvědavá jestli někdo poradí.
Evo, chápu, jak je to nepříjemné, ale já myslím, že to časem přejde.
Naši dceru to přešlo asi tak ve 3,5 letech.
Jde o to, kdy ten obrovský strach dokáže ovládnout rozumem, zapřít se a říct si “to vydržím“. Malé děti toho schopné nejsou, to až tak po tom třetím roce, řekla bych.
Dcera taky neměla ráda, když na ni někdo cizí sahal. Potřebovala by delší čas, to v ordinaci není.
Vzpomínám na tříletou prohlídku, kdy řvala, kopala kolem sebe… No ostuda.
Ona vždycky říkala, že to zvládne, ale jakmile jsme překročily práh ordinace, tak byl konec.
Napíšu, čím můžete celé věci napomoct, ale možná už jste všechno zkoušela. Každopádně to neuškodí.
Povídat vše popravdě o tom, co ho čeká, hrát si doma na doktora, přehrát si situaci, co vás čeká, předem doma. Nabídnout pomoc. Třeba, že bude sedět na klíně a vy ho budete pevně držet nebo že ho budete držet za ruku, že si s sebou může vzít oblíbeného plyšáka…
Dát mu najevo, že ho chápete, nicméně se nedá nic dělat. Dcera měla hrozně ráda veškeré vysvětlování o tom, co se v těle děje, proč je potřeba se např. podívat do krku atd.
Slíbit mu nějakou větší odměnu, když nebude tolik vyvádět.
Já jsem slíbila výběr hračky v hračkářství, když nebude křičet a kopat, řekla jsem, že trochu fňukání nevadí.
Dlouho to nešlo, ale jakmile to jednou zvládla, tak to byl opravdu svátek. A když to zvládla jednou, tak potom už vždycky. To už jsme dávali spíš menší odměny, teď už ani nemusíme (má šest let) a je to v pohodě.