Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mají vaše děti svůj pokoj?
Ahojte,mám na mysli,když je dětí víc,jestli mají každý svůj a vy třeba spíte v obývaku?Nebo prostě dětem přizpůsobíte jeden tak,aby mělo každé soukromí,ale vy si ložnici pro vaše soukromí necháte?
Jsem z pěti dětí a bydleli jsme ve 3+1, ovšem pokoje byly větší. A byt měl “pokoj pro služku“.
V tom pidipokoji byl nejstarší brácha. Já byla se ségrama společně v “děcáku“ (1 válenda, 1 palanda). Nejmladší brácha byl u rodičů (na rozkládací posteli).
Když se nejstarší brácha odstěhoval, měl jít do pidipokojíku nejmladší brácha, ale pak to víc potřebovala ségra, co už měla vlastního syna (švagr jezdil na víkendy).
Takže v děcáku jsme byly dvě holky a brácha.
Měli jsme tam jeden pracovní stůl.
U školní přípravy jsme se tam prostřídali, nebo byl někdo u stolu v obyváku, v kuchyni, u rodičů v ložnici – místo se vždy našlo.
S mužem jsme začínali v panelákovém 2+1, vešli jsme se tam i s našima dvojčatama. Nejdřív spaly dohromady v jedné dětské postýlce, pak každá ve své.
V obyváku měly vyhražené místo na hraní, rušili jsme kvůli tomu křesla a konferenční stolek.
Velké postele jsme holkám pořizovali až do domečku.
Mají pokoj dohromady, ten největší. Je udělaný tak, že se dá přepážkou rozdělit na dva, se samostatným vchodem (uvidíme, zda na to dojde).
Ložnici opouštím, jen když přijedou naši – pak spím v obyváku.
Jinak ale ložnice zůstane zachována.
;o)
Ale nevidim v tom nic spatneho kdyz deti maji spolecny pokoj my nez jsme se prestehovali do baraku tak deti taky meli spolecny pokoj,
A pokud by jsme nemeli tolik mistnosti,tak by proste meli jeden spolecny pokoj.
Jedne bude ted 16 a je ted v tom obdobi kdy si s tou 12letou vubec nerozumi,jelikoz je to pro ni mala holka.
A obe maji pokoj nahore nad nami.A my uz ted mame obyvak jak hrackarnu tak budu rada kdyz se pak udela Leontynce z loznice děcák.
Tak mame tri deti a ty dve maji kazda svuj pokoja Leonka je jeste malinka je ji rok.My ted mame svoji loznici,ale za rok ji chceme z toho udelat detsky pokoj a spat taky v obyvaku.
Anebo si udelat loznici dole v baraku,ale o tom zatim moc neuvazujem jelikoz deti spi nad nami a Leonka by spala o patro nize a tudiz by byla uplne sama.A my az dole..
Taky jsme se s manzou rozhodovali,ale nakonec jsme ustoupili detem a ja se radeji uskromnim.
Mám dva syny 14 a 11 let a rok a půl mají každý svůj pokojíček a my s manželem po 15 letech ložnici. Dostavěli jsme totiž domeček.Před tím měli kluci pokojíček a my s manželem spali v obýváku. Zvládli jsme to, ale občas to byl děs. Teď si ložnici užívám. Máme své soukromí a já vlastně až v 42 letech, protože jsem do svých 24 let/ než jsem se odstěhovala/ spala s rodiči v ložnici a neměla jsem žádné soukromí. Linda
Tak u nás jsou děti dvě – malé je necelých pět a synkovi 12 let. Máme byt 3+1, původně jsme měli ložnici, jeden dětský pokojík (synka a do něj pak chodila na “hrátky“ malá) a obývák. Ale co začala malá odrůstat, tak jsme to přehodnotili a synův pokojík nechali jí (je zařízený spíš dětským nábytkem) a synovi jsme přenechali ložnici.
My máme s mužem přepažený obývák vertikální žaluzií a v druhé půli spíme. Je pravda, že přes den, když jsou obě děti doma, tak malá chodívá k bráchovi a rabuje i jeho hračky – auta…)Ale na noc je to pohodlné pro oba, protože malá chodí spát dřív než syn, ten si večer ještě třeba čte, dívá se na telku, je na počítači..Takže svoje soukromí má jak on, tak malá….
Sama mám tři sourozence, vyrůstali jsme v bytě 3+1 a měli jsme jeden společný pokoj…přitom to věkové rozpětí bylo od 13 do 3 let a občas se porovnat bylo vážně o nervy… Když mi bylo 12 let, přestěhovali jsme se do bytu 4+1, ale stále jsme měli pokoj s jedním ze sourozenců a změnilo se to, až když jsem se v 18 odstěhovala. Tenkrát mi soukromí chybělo a to dost, tak možná proto se je snažím dopřát svým dětem…
Šárka
I někdy takové bydlení je,vím od manžela, chodí hodně opravovat do městských bytů jak to je. Někdo má prostě štěstí a má možnost sehnat jiné a lepší bydlení a někdo ne. Manžel je také z deviti dětí a byldleli v 2+1 a také to zvládli, přes léto kluci spali na půdě a v zimě se nějak porovnali, v jedné posteli víc jak dost jich leželo a na povel se obracelo.
dokonce bydlíme v jednom pokoji s dětmi 4 a 2 holčičky:-)
My jsme měli tedy 3+1 a jednu místnost, původně jako pokojíček zabral otec jako svou pracovnu a my jsme spaly v děcáku a rodiče v obyváku. Nevím já bych také obavák nebrala, je asi lepší být všichni děti v hednom větším pokoji pohromadě. Jen když si vzpomenu jak bych musela každé ráno přenášet peřiny a stlát to tak to by mě asi nebralo. Moje děti vyrůstaly také v jednom pokojíčku, máme 4+1 a bydlela tady s námi ještě babička a tak ta měla svůj a děti také svůj a my ložnici, obyvák pro celou rodinu. Pak se jedna dcera rozhodla udělat si z prádelny na půdě pokojík a tak jsme tam dávali topení a v noci chodila po schodech na půdu do této místnosti. Určitě záleží jaký člověk má byt a kolik lidí tam bydlí. Mám známého a ten je z deviti dětí a měli také 3+1 a byla jsem u nich na návštěvě a ve dvou pokojích byly postele nad sebou a rozdělené na holky a kluky a rodiče také pak obývali i přes noc obyvák. To sáme je asi ve 2+1, jedne pokoj bych místo ložnice dala dětem a prostě obyvák by byl pak pro nás, naštěstí v takové situaci jsem nebyla. Nyní jsou děti už tři straší mimo domov a tak nemaldší měla pak už pokojíček sama od 4 let a v pokoji po babičce je nyní dceřina a moje pracovna, je tady počítač a pracovní stůl pro dceru.
Ahoj .Mi měli se ségrou jeden velkaj pokoj.A ten nám stačil,ale když si to tak vemu spátky tak jsem psala úkoly na peřiňáku u postele.A taky mi to stačilo.Moji kluci maji každej svůj pokojík.Je u nich velkej věkovej rozdíl a byli problémy se společným bydlením.A hlavně máme velkej barák a to misto tam je.Ale jinak v tom nevidím problém, aby děti spali v jednom pokojíku.Zvlášť když maji věkově k sobě blízko.
Ahoj!mi když mě a bráchovi bylo tak kolem 7-8 tak jsme bydleli v 2+1 s rodiči a měli jsme rozpulený původně obývákjen skříní.Měli jsem pokojíček tak na 2metry a stačilo nám to:Tedy muselo. Já odobně si myslím že když má každé dítě svuj pokojík tak si stejně chodí jeden k druhému tak by stačil jeden. když už jsou větší třeba ten věk 13-14 tak dost často rodiče uvažujou nad samostatnými pokoji. Ale já bych to udělala rozdělením jednoho pokoje aby tam měl každy své malé soukromí. Mi bohužel druhé nejspíš mít nebudem. Tak jsem nad tím ani neuvažovala.