Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Mají vaše děti svůj pokoj?
Ahojte,mám na mysli,když je dětí víc,jestli mají každý svůj a vy třeba spíte v obývaku?Nebo prostě dětem přizpůsobíte jeden tak,aby mělo každé soukromí,ale vy si ložnici pro vaše soukromí necháte?
Dani:-)))
Já to vidím stejně, navíc, při tolika dětech se s nimi dělit ještě i o obývák, to bych fakt neměla vůbec nikdy soukromí, když ty nejstarší už budou dospívat:-))) Ale sto lidí, sto názorů, hlavně ať je každý spokojený a může si to udělat dle svých představ:-)
Asi mi napíšete, že jsem sobec, ale já taky potřebuju soukromí a v obýváku bych nespala. Ložnici jsme si udělali malinkou, aby zbylo víc místa na pokojík. Máme tu výhodu, že můžeme v případě potřeby udělat menší rekonstrukci a vznikl by další pokoj. Kdyby to nešlo, snažila bych se vymyslet to tak, aby měly děti každý svoje, ale prostě z ložnice bych se nestěhovala.
Bamisko tak to je jasný:-)to nebylo mířené přímo na tvoji osobu,jen mě to dovedlo k zamyšlení a tak jsem chtěla zjistit jak to řeší jinde:-)My máme výhodu,že pokoj je velký a mají oba dva svůj psací stůl-ona píše úkoly,on si maluje a ,,taky dějá úkoji “ – a mají i svůj prostor,a taky prcek je ještě malý,tak můžu dceru vůči němu usměrnit.Jak odrostou to bude jiná otázka:-)Už teď se staví do opozice,že ,,ona to uklízet nebude,protože malý ty hračky vyházel!“Tož to je ale nekončící boj asi všude,nebyli jsme jiní:-)
zuzi jak píšeš každej to vyřeší jak potřebuje, my to máme 3+1 ale ta ložnička je také malá, ale my si ji udělali až když se měl Honzík narodit, do té doby jsme spali v obýváku a každý měl svůj pokojík, no a k té velikosti nehádali se, na druhou stranu si říkám já tam jdu jen přespat a děti ten prostor potřebují celý den tak proto jsem volili obývák….mezi dětma bude boj at jsou spolu nebo né, kluci se stejně vyhledávali a byli spolu, ale také si každý rád zalezl do svého no a když bylo nejhůř a zlobili tak jsem je rozhodila každého do svého a byl na chvíli klid…u nás i problém s učením ve stejnou dobu každej chtěl stůl, nebo jedem psát druhej si to číst na hlas a zas problém.. pacholci si neustoupí…to je o domluvě a umět si to zkloubit…ale moc se těším že každý bude sám, když ted tu možnost budou mít
Holčiny díky moc za postřehy:-)Já to právě myslela,při sntandarních podmínkách typu byt 3+1 a dvě děti,jestli se sěhujete do obýváku.A jak je vidět,když se člověk musí uskromnit tak to prostě udělá.Já taky strašně toužila po svém pokoji,ségra mně totiž furt honila do uklízení:-))ale já šla v 15 na intr a tam se mi tedy její průprava hodila,potom na ubytovnu a potom k muži:-))Uvidíme do budoucna.třeba se v jednom pokojíku srovnají,my máme ložnici tu nejmenší místnost v bytě a děti tu největší,a pak by se ještě hádali,kdo má větší a kdo menší pokoj:-))
Ale je fakt,že lidi to řeší různě a jedna rodina dokonce to vyřešila tak,že jejich syn s nimi spal až do dospělosti(už je po vojně) což mi tedy mozek moc nebral,protože napřed byly v pokoji dvě ségry a poté co se jedna odstěhovala si tam druhá nastěhovala manžela i s dítětem.Takže taky lahůdka…
jééé tak já vyprovokovala diskuzi….no my s bráchou byli právě v jednom, asi by to zvládli i kluci, ale tak nějak jim chci dopřát ala je tam velký věkový rozdíl a každý má i jiné zájmy, na druhou stranu pořád nechci řešit blbiny tipu, at si vypne písničky že to druhej nechce poslouchat, že to nebude uklízet protože to vytáhnul druhej, at mu neleží na posteli a bleble dalších milion problémů…… já tak plánuju tři roky s Honzíkem a pak obývák a nebo nějak šikovně vyřešit spaní předělením…to se ukáže provozem pokoje
Ahoj , s bráchou jsme o 8 let, takže jsme se v pokojíku celkem míjeli…. já ve 3.třídě , on na intru, pak vojna, pár let v Praze…. já občas bydlela i jinde, nějaké návraty domů… a můj definitivní odchod z domu do svého byl před 6lety.
a pokoj jsme měli průchozí do ložnice mamky.
přežili jsme oba, dělit nebylo co, takže záleží, jak co každému vyhovuje.
Ahoj , s bráchou jsme o 8 let, takže jsme se v pokojíku celkem míjeli…. já ve 3.třídě , on na intru, pak vojna, pár let v Praze…. já občas bydlela i jinde, nějaké návraty domů… a můj definitivní odchod z domu do svého byl před 6lety.
a pokoj jsme měli průchozí do ložnice mamky.
přežili jsme oba, dělit nebylo co, takže záleží, jak co každému vyhovuje.
Tak jako děti jsme bydleli v jednom pokojíku, v menším, ložnice rodičů byla ve větším…….a bydleli jsem tam tři, jasně, žádné soukromí, jsme s bratrama kousek od sebe, takže psaní úkolů na etapy, o hraní ani nemluvím:((((
Ale dalo se to přežít, šla jsem na intr a mamča mi udělala koutek v ložnici/ v té době už naší rodiče spolu nespali, byli před rozvodem/…….no, ale stejně, spala tam zrovna narozená sestra, takže soukromí jsem měla akorát na internátě, i když jsme tam bydleli tři….ale měli jsme velký pokoj, kuchyn a sociálku:))))
A nyní mají naše děti zatím společný pokojík, my spíme v obýváku…….ale v létě jím uděláme velký pokoj, zatím uvažujeme, že ho přepažovat příčkou nebudeme, aby byli spolu, ale jak půjde malá do školy, tak pokoj přepážíme a bude mít každý svůj:))))
Ahoj Zuzi, tak se taky přidám 🙂
Byli jsme s bráchou dva – on je o sedm let starší – a pokoj jsme měli jeden, malý. I když jsme bydleli v 3+1. Samozřejmě jsem toužila po vlastním pokoji, ale přežili jsme bez úhony 😉
Ono stejně to bylo tak, že brácha byl potom přes týden na intru, potom vojna, pak pracoval na směny a nakonec se ženil o 4 roky dřív než já, takže jsem jej víceméně měla pro sebe – a když byl doma on, spíš jsem vyklidila pole já, a zalezla jsem si někam jinam – a nějak zvlášť mi to nevadilo.
Kluky máme čtyři a dětské pokojíky dva – takže jsou dva a dva. Ovšem ten jeden pokoj je menší, takže se tam nevlezou postele. V reále je to tak, že spí všichni kluci v tom velkém pokoji a velcí mají své království v tom menším, kde “úřadují“ přes den.
Víš, ono to asi záleží i na tom, jakou mají děti povahu, jakého jsou pohlaví, jaký věkový rozdíl… a jestli se snesou 🙂 Asi bych uvažovala o samostatném pokoji pro holku (i když nevím, kde tady), ale nevidím problém v tom, když mají děti společný pokoj. Ideálně vidím v jednom pokoji max. dvě děti, aby bylo soukromí a prostor…. ale ten se dá vytvořit i na relativně malém kousku. Takže kašli na sousedku, dělej tak, jak to vyhovuje vám a dětem.