Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Ve 4 letech pořád brečí
Dobrý den,už nevím co s dcerou – 4 roky, jsem z ní už kolikrát vyčerpaná. Něškolikrát za den i kolikrát bezdůvodně brečí je to takové vztekací brečení,stačí málo, jen že třeba něco nechce, nebo se jí něco nelíbí a už řev,nebo přijde kamarádka s dětma a jak není v něčem první nebo něco chce co mají druzí řve,je to i třeba 10 x za den,domluva nepomáhá skončí to tím že dostane na zadek,protože už vyteču a vlastně si ulevím ať má opravdu proč brečet.Přijdeme ze školky a začne to skoro každý den. Venku na zahradě taky,vždy to končí tím že jí šoupnu domů za dveře a řeknu až se uklidní ať přijde,po době přijde,že bude hodná,10 min.je a pak zas to kvůli něčemu začne na novo.2 letý syn je proti ní andílek,přitom by měl nárok možná spíš brečet on v těch letech. Už nevím jak na ní,když zakážu sladkost,tak je třeba 2 hod.hodná,chodí škemrá,že už je hodná,tak dostane bonbon a pak lituju,že jsem polevila,protože za chvíli je to tu zas. Vůbec si říkám,jestli zákazy na takové 4 leté dítě vůbec platí a mají význam,už vážně nevím a budu vděčná za názory.
Děkuji
Asi jak píše Kety,pořád něco,dnes se hned rozbulela,že místo malinového jogurtu chtěla borůvkový,pak vzápětí že si pocintala tričko a hned ho chtěla převléknout taky hned brek,pak ji mladší dcera něco vzala,taky opět brek,pak chtěla bonbon,nepovolila jsem -brek,snažím se jí vysvětlovat,zabavovat něčím a věřte že k večeru už ta trpělivost pomalu dochází a když večer začne hned brečet-kdo mi obleče pyžámko a předtím si hrála a nezájem a pak kvůli pyžámku histerie,tak to už mě nebaví s ní jednat po másle to mi věřte,to už jí lupnu na zadek.
Zdena
Ahoj Zdeni,
tak to teď prožíváme úplně stejné období. Malá má čerstvě 3 roky. A už tak týden to trvá, že se bojím, s jakou náladou se vzbudí, co zase bude… Já jsem chtěla být první, já jsem si chtěla první obout botičky, já chci taky culík, já jsem si chtěla otevřít dveře od auta a né ty, já jsem nechtěla ať mě vzbudí taťka ale maminka…. atd. atd. Brečí, kňučí kvůli každé hlouposti. A to ji opravdu neupřednostňujeme vůči 5 apůl leté sestřičce. Je to opravdu o nervy. Dnes spala se mnou a 3x za noc jsem se vzbudila a ptám se jí, proč zase pláčeš? Připadá mi, že kňučí i ze spaní. A že prý jí bolí zoubek, to jsme byli před týdnem u paní zubařky, tak nevím. Spíše je zoubek už výmluva,že ji něco bolí. To by jí snad zubařka našla. Sice jí plombovala zoubek, ale ona ukazuje na vedlejší, tak nevím… Jsem zvědavá, jak moc ukňouraná bude dnes odpoledne. Teď nebyla 10 dní ve školce, tak uvidíme, co řekne paní učitelka ve školce, až tam v pondělí zase půjde. Jestli je i tam uplakaná. Takže Zdeni, pevné nervy a určitě důslednost a nepovolit!!! Já se o to (často marně) snažím!
Kety
Pěkně Zuzi napsaný…
Nevím,nemá třeba pocit,že je na “vedlejší“koleji?,v tomhle věku si dítka doslova vynucujou pozornost.Skáčou do řeči,předvádí se a mejí pocit,že si jich nikdo nevšímá a tak vřískají.
Jo kdyby jsme viděli do těch jejich hlaviček co se jim tam honí,bylo by nám o moooc líp:)A jim taky.
Zkus si s ní o tom proč to dělá promluvit v klidu, když bude,místo toho divadýlka,že s ní nemluvíš a které stejně nezabírá.
S tím bombonem jak chodí,že je hodná -my připadá,že to vztekání je cílené.Jak psala Zuzi:ví,že si to vyřve a ty ustoupíš.
Neboj,i já ustupovala:) Bohužel každý dítě jiný a na každýho platí něco jinýho.Ten foťák je boží nápad:)))Škoda,že jsme ho tenkrát neměli,byli by nádherný fotky:)
Jo a vybavuje se mi,že jsem u Hanči jednou v jedné chvíly to otočily.Už si přesně nepamatuju jak k tomu došlo / to víš,dneska je jí 22let/a já začla se vztekat jako ona.Koukala vyvaleně a já pak na ní: pěkný,co? A to děláš ty,tak já budu taky.Líbí?
No že by přestala se vztekat to né,ale zmírnila to,když jsem houkla,že budu jako ty?!
Opravdu nezbývá než se pídit jak na to,mapovat situace kdy a proč začíná a tu trpělivost v sobě posbírat a věřit,že z toho brzo vyroste.
no ze žárlivosti určitě ne,spíš je to brek kvůli ničemu,třeba jen maličkost a už to jede,např.jdeme ze školky a že jí je teplo ať ji sundám mikinu a už začíná natahovat,takový histerický brek,nebo zrovna chce to co má někdo jinýá a hned začne breknebo že chce jiný ponožky,řeknu ji že tyhle může mít a hned řev,prostě maličkosti a prostě mě tak vytočí,že dostane na zadek ať má opravdu proč brečet,protože v tu chvíli nějaké domlouvání a chlácholení je zbytečné no.
Zdena
Pardón.
jsem zapoměla, že tu mám tuhle stránku a né plkárnu.
Dneska venku pěkně fouká,tak mi pěkně uschne prádlo.
No a my vyrážíme do města.
No na mě to působí,že je to ze žárlivosti.Nebo to začalo už od malinka?Zdá se,že si vynucuje pozornost.ale samozřejmě to tak být nemusí…neznám konrétní situace a celkové chování.Jestli pláče vzdorovitě(tahá to až z paty)nebo je lítostivá.Asi bych nedělala,že jsem na ni naštvaná,ale spíš použít její ,,ženské“ zbraně:-)..ne vynucovat si to,když nebudeš plakat bonbon dostaneš.To je pořád něco za něco a může to přejít potom v jiné věci.Myslím něco za něco v této citové,pocitové oblasti.Dostaneš ho za to,že uklidíš hračky,uděláš to a ono,ale ne za to,že nebude brečet.A pořád dokola vysvětlovat a vysvětlovat.Nemám moc ráda,když dítě spadne a rodič tvrdí-chlapi nebrečí,to nemůže tak bolet a podobně,protože mi nevíme jak moc to bolí…ale takové obejmutí a pofoukání už je jiná léčba.To samé při řvaní-pokud dítě ví,že tím vzbudí náš zájem dokážou nás vytočit do běla a pak mají pocit sebeuspokojení,jak nás pěkně dostali:-)))ale ono se to dobře radí,když to neposloucháme,že?
Tak hodně trpělivosti.Zuzina
holky děkuji,už fakkt nevím co dělám špatně,třeba po té sceně-brečení,když vše utichne dělám naštvanou,řeknu jí kvůli čemu,že mě mrzí ,že zlobila-to ji taky vytočí,když se s ní nebavím.Když zakážu sladkost,tak 1hod.je v klidu a škemrá ať jí dám bonbon-řekne podívej maminko,jak jsem teď hodná,slituju se a bonbon dám-a za chvíli zas řev kvůli něčemu a venku už z nás mají asi sousedi dost. Fakt nevím
Zdena
Tohle přesně dělala moje sestra,když jí bylo okolo pěti let.
Táta to vyřešil tak, že jí začal ubulenou fotit a že to ukáže Ježíškovi a mohla by být bez dárků a docela to na ní mělo účinek.
Taky to dítě třeba žárlí,nebo alespoň to tak bylo u nás.
Útěchu posílám,tím to obdobím jsme si prošly všechny co znám:)
Já to řešila tím,že jsem je bafla,strčila do pokoje a až se uklidníš dojdi,já Tě tu poslouchat nemíním.
To víš,že jsem taky párkrát vyjela a na zadek / hlavně Hanče/ dala s proslovem:abys měla důvod.
Jinak opravdu to chce trpělivost.Nejvíc se vztekala,když už se naučila oblíkat,to bylo samý já sama a běda, když jsem jí chtěla s něčím pomoct.Nebo když nebyla ve středu pozornosti nebo měla pocit,že si jí nikdo nevšímá.
Řešení u ní: zaměstnat.Podej,přines,ukliď.A byl klid.