Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
změna nějak rychle??
Holčičky musím si vylít srdíčko, ani nevím jestli to má být v šedé barvičce nebo růžové je to tak na půl. Víte, že jsem se zminovala o tom, že máme malej byt 58m na pět lidí je pidi za chvíli si tu budem špapat na hlavy.No včera jsem koukala na netu na reality a zalíbil se mi inzerát na byteček 4+1 a 93m, ale né v našem městě, ale 15km odsud byla bych blíž k mamce i práci. Manželovi jsem to volala a on at dohodnu schůzku.Paní z realitky se dojela kouknout i na náš byteček a hned si od manži sepsala informace. Já vím zatím to vypadá růžově, ale na mě to palo. Jednak musíme si půjčit prodáme náš, ale něco nám chybí a to 700tis, v tom by jsme si nechali 100na předělávky,(platili by jsme to asi 12 let od lišky) protože byt je po důchodcích a nic tam není podle mých představ já jsem taková tunta.No v noci jsem z toho nespala tak jsem dnes jak králík, bylo to moc rychlé rozhodnutí. Manžel mě přesvědčuje a uklidnuje, že mi to tam předělá, a že prostě velkej byt potřebujem, tak si říkám pro a proti a mám panickej strach, je to během pěti let už třetí stěhování, tolik jsem toho měnila a ted znovu…městečko znám i kamarádky bych měla blíž, i brácha tam bydlí…problém nastal s klukama větří byt chtějí a mít svůj pokojík také ale tady…starší mi to obrečel a dokonce chtěl jít bydlet k tátovi, i mu volal aby si postěžoval a tatínek mu řekl, že ON by mu to nikdy neudělal, a že by ho zajímalo kam dávám alimenty…holky mít ho u sebe tak ho zabiju hovado jedno, místo aby podpořil, i on to bude mít ke klukovi blíž…holky to byl šok, nemít Honzíka tak jsem šáhla snad po panáku a né jednom….no to je ta demokracie ….tak jsem se mu to snažila vysvěttlit v klidu i jsem byla ostřejší….no když jsme se vrátili z prohlídky bytu byl jak vyměněnej, měli jsme připraveno na kafe…ráno jsme o tom mluvili znovu, s tím že by si do té školy dojížděl ty dva roky by zvládnul také jsem do školy dojížděla, jen se o něj budu bát,když v místě jsou tři základky a všechny 10minut chůze…..no Míša přestoupí, také nadšenej nebyl, ale pak ho to přešlo byl se kouknout s náma a vybral si pokoj, kousek je nádherný hřiště a slíbila jsem mu že kamarádky kluka kterj s ním chodí a jsou jak kosí bratči vemem sem tam na víkend….jo Vašík ráno mluvil ok, s tím že může dojíždět do školy sem mu to asi přestalo tak vadit, snažila jsem se ho naladit, že bude mít svoje soukromí at na kamarády, nebo za pár let na holky:-), že tady si jeden sedne ke stolu a druhej blbě vidí na televizi, sám ví že je to malinké, no a zabralo i to že ho nechám vyřádit tvůrčím duchem rád maluje atd tak se bude na svém pokoji podílet zatím má vymyslet co si tam udělá…no já jsem celou noc nespala strach šílenej jsem trubka, dva roky koukám po bytech, ted se bojím dluhu, práce je tam jak na kostele, mám tu doktory atd a zase změna jako by jich nebylo dost za posledních pět let…rozvod, stěhování, pak stěhování další ke Standovi, pak šok s Honzíkem, ted zase stěhování a kolotoč…strach z toho jací budou sousedi, jestli nebude byt hlučnej, jak se to všechno dáme dokupy….pak se juknu na Honzíka a usmívá se na mě a já mu slibuju že bude mít svůj pokojík a bude si mít kde hrát…omlouvám se za neuspořádané myšlenky ale já je tam zatím nemám srovnané…dnes tu byla realitní makléřka se zájemci, no dojem líbilo se jim to, i já jsem smutná z toho že jsme to tu dali dokupi tak jak si přesdtavujem…..jejda já jsem asi tele….kdy se začnu radovat….snad to přijde vždyt to dělám kvůli dětem snad budou spokojiní a my také….no a aby toho nebylo málo zítra jdu na zkoušku a nebyla jsem schopná se na to pořádně kouknout, ale prý hlavně hodnotí práci co se jí davala vypracovaná a ta se jí líbila tak to snad bude dobré…..kdyby jste věděli co všechno se mi honí hlavou
holčičky moje zlaté já věděla proč to sem píšu děkuji moooc nějak se to nakupilo a já panikařím, zase důležité rozhodnutí a sńad je správné…ještě že mám chlapa optimistu, stejně to dělá kvůli mě….ještě se mě včera snažil rozesmát tím že říkal LÁSKO MI SE V TOM BYTĚ BUDEME JEŠTĚ HLEDAT jejda se mi to přecvaklo
Bamisko, sluníčko, co panikaříš????
Já jsem myslela, že byt je na druhé straně zeměkoule, ale on je jen 15.km??? No neblázni, vždyt se to dá zvládnout, máš šikovného manžílka, ten ti byt předělá dle gusta, nebudete se tlačit, toho prostoru, všechno budeš mít ještě blíž…….vím, je to těžké, ale dá se to přeci zvládnout, ne??? Jsi holka staečná, zvládla jsi rozvod, stěhování, Honzíka zvládáš na jedničku, tak jedno stěhování je banalita:)))
Já být tebou, tak už plánuji, co kam dám, jak to uděláte……..a kluci si taky zvyknout to se neboj, vždyt ten starší už může jezdit i sám za kamarády ne???
Takže, pěkně jsi nyní vypustila páru, v celku tě chápu, i ty starosti kolem, ale být tebou tak už se začnu radovat a vyřizovat lišku……moc, moc držím palečky, at to výjde a jste brzy v tom větším bytečku:))))
Miško,
téda honí se ti toho hlavou opravdu hodně.
Chápu tvoje obavy, ale byt máte opravdu malej a dluh? Ten má dneska každý. Hele, my jeden čas platili úvěr na dům 12 000 a měli jsme měsíčně ani ne 20 000 dohromady.
Kdybys pořád váhala, tak se nepřestěhujete nikdy. Ber to tak, že máte výhodu, že prodáte tento byt a nemusíte si půjčovat tolik, oba máte řekla bych celkem jistou práci na dnešní dobu a výhod to má celkem dost – bliž rodině, kamarádům atd. A 15 km není tolik, já jsem byla zvyklá dojíždět od 1 . třídy. To jde jenom o zvyk.
Já bych o tom s klukama hodně mluvila, aby neměli pocit, že rozhodujete za ně, jak jsi psala, že si můžou podle sebe udělat pokojíky atd to je super nápad a ať i radí jak vymalovat a kam co dát, ať se cítí důležití.
Jinak aby sis nemyslela, že jsi nějaká vyjímka v tom, že ses “unáhlila“. My s manželem jako mladí plánovali společné bydlení,ale bylo to spíš takový to mladický snění, mě bylo 20. Jednou jdu po městě kolem realitky, něco mě vyloženě táhlo dovnitř. Řekla jsem jim, že sháníme malý domeček do 15 dm od města do 500 000,-. Pán se zasmál a řekl, že za ty peníze asi těžko,ale vnutila jsem mu svoje číslo, že kdyby náhodou, ať se ozve. Volala asi za 3 dny, že má dům 10 km od města za 380 000,-. Druhý den jsme se tam jeli podívat a za týden podepisovali kupní smlouvu. Abysme dostali tenkrát úvěr ze stavebka, museli jsme tam nalít strašně moc peněz a úrok byl 9,7 %…
Pamatuju se, že ten den večer, kdy jsme si byli dům prohlídnout a kývli jsme na to, že ho bereme, že jsem vůbec nespala, pořád jsem si říkala, že to byl jediný dům, kde jsme se byli podívat, co když se nám tam nebude líbit, a co sousedi a prý tam bydlí hodně cikánů a jak se budu dostávat do práce, budu mít nějaké dobré spojení? A kde na to všechno vezmeme?
No a bydlíme tu celkem spokojeně už 6 let 🙂
Bami, hlavu vzhůru a jestli někde hluboko uvnitř cítíš, že je to správné rozhodnutí i když máš pochyby, jdi (jděte) do toho.
Pardón za ten román.
omlouvám se za chyby nějak se nemůžu soustředit noc mi chybí, půlku jsem ji probrečela…jsem zrala na chocholouška:.)) už mi je ale líp a snad bude…snad to některá z vás dokáže pročíst nějak jsem toho napsala moc aby mi také někdo zareagoval a neodradila ho dýlka
Holčičky musím si vylít srdíčko, ani nevím jestli to má být v šedé barvičce nebo růžové je to tak na půl. Víte, že jsem se zminovala o tom, že máme malej byt 58m na pět lidí je pidi za chvíli si tu budem špapat na hlavy.No včera jsem koukala na netu na reality a zalíbil se mi inzerát na byteček 4+1 a 93m, ale né v našem městě, ale 15km odsud byla bych blíž k mamce i práci. Manželovi jsem to volala a on at dohodnu schůzku.Paní z realitky se dojela kouknout i na náš byteček a hned si od manži sepsala informace. Já vím zatím to vypadá růžově, ale na mě to palo. Jednak musíme si půjčit prodáme náš, ale něco nám chybí a to 700tis, v tom by jsme si nechali 100na předělávky,(platili by jsme to asi 12 let od lišky) protože byt je po důchodcích a nic tam není podle mých představ já jsem taková tunta.No v noci jsem z toho nespala tak jsem dnes jak králík, bylo to moc rychlé rozhodnutí. Manžel mě přesvědčuje a uklidnuje, že mi to tam předělá, a že prostě velkej byt potřebujem, tak si říkám pro a proti a mám panickej strach, je to během pěti let už třetí stěhování, tolik jsem toho měnila a ted znovu…městečko znám i kamarádky bych měla blíž, i brácha tam bydlí…problém nastal s klukama větří byt chtějí a mít svůj pokojík také ale tady…starší mi to obrečel a dokonce chtěl jít bydlet k tátovi, i mu volal aby si postěžoval a tatínek mu řekl, že ON by mu to nikdy neudělal, a že by ho zajímalo kam dávám alimenty…holky mít ho u sebe tak ho zabiju hovado jedno, místo aby podpořil, i on to bude mít ke klukovi blíž…holky to byl šok, nemít Honzíka tak jsem šáhla snad po panáku a né jednom….no to je ta demokracie ….tak jsem se mu to snažila vysvěttlit v klidu i jsem byla ostřejší….no když jsme se vrátili z prohlídky bytu byl jak vyměněnej, měli jsme připraveno na kafe…ráno jsme o tom mluvili znovu, s tím že by si do té školy dojížděl ty dva roky by zvládnul také jsem do školy dojížděla, jen se o něj budu bát,když v místě jsou tři základky a všechny 10minut chůze…..no Míša přestoupí, také nadšenej nebyl, ale pak ho to přešlo byl se kouknout s náma a vybral si pokoj, kousek je nádherný hřiště a slíbila jsem mu že kamarádky kluka kterj s ním chodí a jsou jak kosí bratči vemem sem tam na víkend….jo Vašík ráno mluvil ok, s tím že může dojíždět do školy sem mu to asi přestalo tak vadit, snažila jsem se ho naladit, že bude mít svoje soukromí at na kamarády, nebo za pár let na holky:-), že tady si jeden sedne ke stolu a druhej blbě vidí na televizi, sám ví že je to malinké, no a zabralo i to že ho nechám vyřádit tvůrčím duchem rád maluje atd tak se bude na svém pokoji podílet zatím má vymyslet co si tam udělá…no já jsem celou noc nespala strach šílenej jsem trubka, dva roky koukám po bytech, ted se bojím dluhu, práce je tam jak na kostele, mám tu doktory atd a zase změna jako by jich nebylo dost za posledních pět let…rozvod, stěhování, pak stěhování další ke Standovi, pak šok s Honzíkem, ted zase stěhování a kolotoč…strach z toho jací budou sousedi, jestli nebude byt hlučnej, jak se to všechno dáme dokupy….pak se juknu na Honzíka a usmívá se na mě a já mu slibuju že bude mít svůj pokojík a bude si mít kde hrát…omlouvám se za neuspořádané myšlenky ale já je tam zatím nemám srovnané…dnes tu byla realitní makléřka se zájemci, no dojem líbilo se jim to, i já jsem smutná z toho že jsme to tu dali dokupi tak jak si přesdtavujem…..jejda já jsem asi tele….kdy se začnu radovat….snad to přijde vždyt to dělám kvůli dětem snad budou spokojiní a my také….no a aby toho nebylo málo zítra jdu na zkoušku a nebyla jsem schopná se na to pořádně kouknout, ale prý hlavně hodnotí práci co se jí davala vypracovaná a ta se jí líbila tak to snad bude dobré…..kdyby jste věděli co všechno se mi honí hlavou