Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Co jste dělaly - nedělaly v těhotenství?
Tak mě napadlo, zda jste se v těhotenství omezovaly?
Nejtěžší je asi první trimestr. Omezily jste v té době domácí práce, sport, výlety, milování …atd?
Když se mimčo nepodařilo, tak mě napadlo jestli za to nemůžu taky já?
Jestli jsem neudělala něco co mohlo způsobit potrat. Nošení nákupu, malého nebo jiných těžších věcí. Nebo třeba nějaká těžší (taková u které se zapotíte) domácí práce – mytí oken, čištění koberců…..
Jak to bylo v těhotenství u Vás?
Ahojky nuninko.
Tak protože my nám trvalo delší dobu, než se nám dcerunka podařila a já neměla moc dobré prognozy na udržení těhu, tak jsem se teda šetřila. Hlavně v tom prvním trimestru. Protože jsem věděla prakticky ihned, že jsem těhu, tak to nebyl problém. Doktor prostě rezolutně zakázal veškerou větší námahu, tak jsem vše dělala “lanksam“. Hodně ležela, hodně spala. Chodila jsem taky do práce, ale v kanceláři se člověk nepředře. Takže opravdu u mě první trimestr byl ve znamení lenošení 🙂 Prostě hodně spánku, nic těžkého, žádné tůry ani drhnutí koberců. Když jsem pak byla na kontrole a bylo vše OK, tak jsem pomalu najížděla do normálního rytmu. Ale stejně zhruba v pátém měsíci jsem musela zase ubrat, protože mi začalo hodně tvrdnout bříško. Tehdy byly i delší procházky problém, jak se šlo déle, tak jsem to hned pocítila. Tudíž, když to vezmu zpětně, tak já si teda těhu užila pěkně v klidu. Po tom pátém měsíci jsem skončila i na rizikáči, takže pohoda.
Ono je to fakt individuální. Někdo (jako třeba Mari :-)) může kutat uhlí, a nic se nestane. Někdo holt má nějaké hranice a musí se zabrzdit.
Už teď vím, že pokud bude další těhu, tak zase přeřadím na nižší rychlost, ono se to “nepo“ 🙂
Tak se netrap a spíš poslouchej své tělo a uvidíš, že vše bude OK. Hodně štěstíčka
Nuninko, nečetla jsem ostatní reakce, tak se možná budu opakovat.
Určitě to tak probírat nemusíš, každé těhotenství je jiné. A to, které Ti teď nedopadlo, asi takhle skončit mělo….
Jinak – první trimestr jsem vždy prospala, nebyla jsem schopná se udržet při životě jinak, než že jsem spala cca 14 i více hodin denně. Když ta obrovská únava přešla, mohla jsem dělat cokoliv od domácí práce, přes nošení (i skoro sedmiletého) dítěte, chození kamkoliv, zkusila jsem i tenis (ale raději velmi opatrně – spíše pro jistotu, než že by mě omezovalo samo tělo). Kamarádka byla v Alpách na lyžích, ale ona je velká sportovkyně.
Takže neboj, bude dobře 🙂
Nuninko, víš, já myslím, že když to miminko není ok, tak může ženská dělat co chce a stejně to nedopadne.
A kolikrát je na to nahlíženo, že to tělo to nezvládlo, že příště raději ležet atd., ale já právě myslím, že to tělo funguje dobře, když si s tím umí poradit takhle v začátku.
Já jsem se neomezovala, jen možná trochu úprava stravy, ale jinak jsem dělala vše.
Obzvlášť v prvním těhotenství to nebyl žádný oddech, ale ani v druhém jsem nic nevynechávala nějak cíleně. Spíš jen, když jsem se necítila, tak jsem víc naslouchala svému tělu, a dala si třeba oddech nebo jsem si chodila někdy schrupnout přes den.
Nuninko.
Taky jsem potratila při prvním těhu.
Pak jsem dokonce i mamce skládala uhlí,aby se mi zpevnil spodek.
Při obou dětech jsem dělala jako teď a i co se týče sexu.
Já si myslím,že pokud se dělá takový pohyb , na jaký je tělo zvyklé,tak to nevadí.Netrap se.Já jsem přišla do jináče až když sem se tím přestala zaobírat.
Nuninko: souhlasím s děvčaty, netrap se tím, co by kdyby, bohužel všechno pod kontrolou nemáme a mít nikdy nebudeme, i když zase chápu, že maminku, která o mimi přijde (o dítě v každém věku) tyhle myšlenky napadají.
Já osobně jsem do konce 6.měsíce chodila do práce – za barem v herně, 8h šichty raní a odpol. – tím se nechlubím, ale jinak bychom byli bez peněz.
A dělala jsem vše, co bylo potřeba – i jsme malovali byt, takže úklid, okna atd., pochůzky, nákupy v mezích možností,domácí práce taky. A pak už jsem si jen chystala výbavičku, brodila se v zimě sněhem :-), snažila se dát do pohody, i když to byly nervy – s přítelem (dnes už ex), psychicky jsem byla dost na dně kvůli financím a našim dohadům.
Mohla bych si vyčítat, že kvůli tomu je prcek uzlíček nervů a vida, je to pohodové dítě, malý raubíř.
Nuninko já myslím,že každá z nás má jinou fyzičku i zdravotní stav, tak nejde paušalizovat.Při prvním těhu jsem byla celkem akční až dá se říct do porodu,u malého jsem sice ve třetím měsíci vyšlapala na Lysou horu,ale tak od 6 měsíce mě zmáhalo i chodit do obchodu i když třeba váhový přírůstek byl stejný u obou,ale buď jsem zpohodlněla anebo to hůř snášela,ale byla jsem ráda,když dcera lítala po venku a po mě se ,,nic“ nechtělo:-))A k tomu,že vám to nevyšlo…víš,někdo neví ani,že je těhotný a dělá vše bez omezení a vyjde to a někdo leží skoro i před zahnízděním a příroda si poručí jinak..tak to bohužel chodí a pokud víš,že jsi ,,nestavěla barák,neskákala padákem,nanalívala se červeným vínem v horké vaně…“ tak se se tím prosím tolik netrap…zase bude dobře,uvidíš:-))Zuzina
Sama za sebe???? Dělala jsem všechno, umývala okna, drhla koberce, tahala malou, hodně jsem chodila na procházky, kopala na zahrádce, věšela prádlo, prostě všechno jsem dělala, neměla jsem žádné problémy, břicho mě nebolelo……akorát záda……u malé sex nebyl problém, u malého už mě to bolelo, takže min.sexu…….ale jinak bez omezení, neumím ležet a sedět, musím být pořád v pohybu a v těhu to platilo také:)))))
Hlavně na to Nuninko nemysli moc, at jsi co nejdřív v radostném očekávání:))))
Jo a ted mě napadlo, že jsem i omítala, malovala, prostě mě to nijak neomezovalo:))))
Matildo, děkuji za názor :-))
Neboj, nepatlám se v tom, kvůli tomu co se stalo. Ano, mrzelo to, ale raději hned než po nějaké době :-))
Jenom mě napadlo a uvažovala jsem co jsem dělala-nedělala u předchozích těhotenství. U dcery jsem taky ze začátku musela být v klidu a i u malého byl problém.
Tak mě jenom napadlo co jste těhulky dělaly nebo raději v těhotenství nedělaly?
Na výlety jsme jezdily, i na takové menší tůry.
Tak jsem chtěla vědět co všechno jste si troufly dělat v těhotenství doma nebo na zahradě. :-))
Nuninka
Nuninko, taky si myslím, že bys to takhle neměla brát. Kdyby bylo všechno v pořádku, určitě by ti neublížilo zvednutí nákupu. Rozhodně se neobviňuj, kdyby něco vyloženě nedělalo dobře, myslím, že bys to cítila.
Já jsem měla těhotenství hodně pohodové, ale okna mi umyly mamka a tchýně 🙂
Hodně těžké věci jsem nezvedala, přestala jsem pravidelně trénovat, ale chodila jsem na dlouhé procházky, hodně se psem k vodě a tak. To mi dělalo dobře, nejlíp jsem se cítila na čerstvém vzduchu nebo v posteli 🙂
Běžný úklid jsem dělala normálně, jen ne moc nárazově. Spíš jsem zvolnila tempo a věci si rozdělila tak, aby toho nebylo moc najednou. Ke konci mi dost vadilo dlouhé cestování vlakem a autobusem.
Nuninko, jestli můžu za sebe – na jednu stranu dobrá řečnická otázka, na druhou stranu, pokud si ji pokládá maminka, která nedávno samovolně potratila, tak bych až řekla, že se v tom moc nimráš – teď nic ve zlém, prosím.
Já jsem v každém těhu dělala přesně to, co mi tělo dovolilo. Pokaždé mi první čtyři měsíce bylo tak zle, že vykonávat činnosti jako úklid bytu-domu, čištění koberců, mytí oken, nepřicházelo v úvahu. Na nákupy jezdil manžel, já chodila jen pro pár věcí. Samozřejmě pokud máš menší dítka po sobě, tak je ještě zvedáš, nosíš, ale i to se dá omezit na minimum. U nás byl odstup mezi dětmi větší – mezi Aničkou a Kačkou 4 roky, pak jsem čekala Vladoška a starala se o dcerku přítele, které byly necelé tři ročky, tu jsem občas musela vytáhnout z vany a podobně, ale i toto zvedání jsem velmi omezila. Při každém těhu jsem cítila velké pnutí až bolesti v podbřišku, pokud jsem něco těžkého zvedla, tak pak mě pobolívalo břicho i další dva dny, často jsem to řešila s gynekoložkou. U každého těhu jsem měla velmi brzy stahy, u Kačky už od 4 měsíce, to jsem musela zůstat doma na rizikovém. Tož tak za mě – nehrozil žádný sport, procházky jen mírně, do pátého měsíce jsem byla co nejvíc v klidu, pak se mi už konečně udělalo líp:-)
Nuninko, já myslím, že ve tvém případě šlo opravdu o zásah přírody z důvodů, které zná jen ona sama, vůbec bys neměla přemýšlet o tom, zda za to můžeš sama. Někdy můžeš dělat co chceš, ani nevíš, že jsi těhotná a už jdeš rodit:-) A někdy se to prostě nepovede, ale takhle se v tom už nepatlej, holka:-)