Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Říct dětem pravdu?
Ahoj a dobrý večer Vám všem, chtěla bych vás požádat o názor. Mám velmi blízkou kamarádku, která se před časem rozvedla. Nerozváděli se kvůli neshodám, rozvedli se na doporučení právníků kvůli ochraně rodiny před krachem soukromé firmy (aby nepřišli úplně o všechno).
Takto pravdivě to dětem vysvětlili a vše proběhlo rychle a bez problémů.
Nicméně – uplynul nějaký čas a tatínek si našel novou přítelkyni. Ta moje kamarádka to samozřejmě ví.
Jenže dětem to nikdo neřekl… že se tatínek už nevrátí… že už jakoby není jen jejich…
Děti chtějí, aby to fungovalo jako doposud – táta přijde na večeři, jedou společně na kola, na dovolenou atd.
Jenže to už teď nepůjde.
A tak se ptám:
“Má to dětem říct?“
Padmé, spousta jiných by problémy ostatních vůbec neřešila….
Myslela jsem to jen tak, že to na něj doma může “padat“. Máš pravdu,jako otec či manžel (původně) nezklamal, ale pocit viny to nezmenší. Myslím, že to chápeš správně, jak to myslím.:-))
Babofko, co se mu děje v hlavě, to opravdu nevím, ale jak jsi trefně vyjádřila, spíše půjde o to, co děje o něco níž…
Zavo, tuším, jak jsi to myslela, přesto jsem přesvědčena o tom, že to nelze brát jako selhání manžela či jako táty, jen a pouze jako živitele (mám na mysli ten prvotní problém).
Jovanko, nejsem, to víš, že nejsem. To jen jak to život přináší, znám se s ní tři roky a teď se to nějak schumelilo, přece se k ní neotočím zády, to neumím, navíc je to moc hodná holka a dobrý člověk.
Padmé, Ty jsi taková zachraňovatelka, co?
Ten tatínek to má asi v hlavě taky pomotané, ale přidávám se k Babofce, že by to měl být on, kdo to dětem řekne. Je to jednak jeho práce (to, co se stalo), a jako muž by se k tomu měl nějak postavit.
Kamarádce držím palce. Nechtěla bych být v její situaci….
V první chvíli jsem měla stejný názor jako většina zde. Nebýt vašich reakcí, asi bych to napsala zrovna tak. Jenže jste to napsaly vy a to mě donutilo se zamyslet, co ho mohlo k takovým činům vést. Co když je to pocit viny? Jako manžel a otec zklamal, nedokázal zabezpečit rodinu, nemůže se bez pocitu provinění s dětmi a (bývalou) ženou vídat. Umím si představit, jak to na něj v bývalém domově padá. Možná je to ve skutečnosti jinak a z “bližšího ohledání v místě činu“ je to jasnější. Jasná druhá míza…pánové tvorstva si musí stále něco dokazovat.
Padmé, díky za upřímnost. Taky si myslím, že by jim to měl říct zejména tatínek – ten udělal změnu mimo plán. Ale když jsi ještě v další reakci připojila dovětek s jeho reakcí, nedá se asi nic podobného očekávat.
Těžko soudit, každý z nich vidí situaci ze svého pohledu. Co já vím, co jemu běží v hlavě (krom toho, co mu běží v kalhotech a co nyní zřejmě maximálně řídí jeho kroky a veškeré konání).
Ale děti jsou velké a nevidím v tom “velký“ problém. Spíš vidím problém v tom, jak se s tím vyrovná ONA a taky jak doladí veškeré materiální záležitosti kolem chodu rodiny, alimentů, péče (v čí péči zůstanou nebo střídavá)…
Bamisko, děkuju za peprnou odpověď 😉 Ty to vždycky vyjádříš tak, jak to cítíš – já to sice vnímám stejně nebo podobně, ale nenapsala bych to, tak se u tvého komentáře vždycky pobavím. I když vím, že tohle zrovna k smíchu není – myslím to jen a jen na ten komentář (nevztahuji to na tu událost).
Berulinko, děkuju za napsání. Já si myslím, že by to dětem měli říct společně, resp. říct by jim to měl tatínek, ale měli by být oba přítomní, alespoň tak se to jeví mně.
Babofko, já čekala, kdo se zeptá, co jsem udělala (řekla) já a nezklamala jsi 😉
Musím se přiznat, že mě ta informace hodně zaskočila a překvapila… Takže moje reakce nebyla promyšlená – nicméně řekla jsem jí, ať si to dětem řekne sám. Odpověděla mi na to, že to vypadá, že to neudělá…
Víš, já to taky nečekala, stála při něm a podporovala ho v době, kdy se všechno “podělalo“ (celý loňský rok stál za pendrek – mám na mysli výsledky firmy, nicotný prodej, málo práce…), přistoupila i na ten rozvod, i když to sama nechtěla, ale chtěla chránit rodinu a hlavně děti,
vůbec nechápu, co by ten chlap ještě chtěl…
Ahoj Padmé, četla jsem už včera, ale ragovat stíhám až dnes… Nečetla jsem všechny reakce, ale myslím, že ty děti už nejsou malé děti. Takže já bych jim to asi řekla. Bez přehnaných emocí, bez vzteku, bez házení špíny. Jen bych oznámila fakta a určitě by jim to měl vysvětlit i tatínek. To je můj názor. Na něco si hrát nemá cenu, to snad ani věrohodně a dlouhodobě nejde. Naopak si myslím, že na druhou stranu nemá cenu přehrávat a zlehčovat (ze strany maminky). Pokud ho milovala a toto ji ranilo, určitě by své zklamání měla dát před dětmi najevo.
Děti jsou velké a určitě si to nějak přeberou a postaví se k tomu.
A co jsi kamarádce radila ty? Jaký byl tvůj názor? A jaký názor zastává sama kamarádka? (Jestli můžeš naznačit)
Padmé,teď jsem se dostala ke čtění článku..je to smutrný,sice děti jsou už velký,ale i tak..já bych nechala otce,aby jim to vysvětlil,proč od nich odešel..protože když to udělá máma,bude špatná ona..tak to vidím já,ze svý zkušenosti..a to“že chce žít“,bych udělala to samý,co píše bami..nakopala bych ho někam..nejspíš mu opravdu spadlo jeho ego,že měl firmu,která krachla,ale za to ty děti nemůžou..chlapi jsou fakt neskutečně pitomí:(
no tuhle větu nesnáším že chce žít…bych ho kopla do prdele a co dělal asi doted 🙁 promin prostě musela jsem to prohodit, někteří chlapi jsou nezodpovědní, ale ze zvláštní, že jim to tam lupne najednou a předtím fungovali v pohodě…je mi jí líto ale podle toho co píšeš tak jí možná malinko bude líp…možná neunesl ten pád firmy, nevím jak velké a ostatní okolnosti, ale vypořádává se s tím dost zajímavě…no aspon že ji nestáhnul do dluhů, to zas od něj je dobré