Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem jak opařená
Ahoj holky, omlouvám se, ale dneska si potřebuju “pobulit“. Musí to ven a nemám to komu říct. Pokusím se být stručná.
V práci mám jednoho kolegu, který pracuje u dobrovolných hasičů. A v tom tkví jeho problém – střetává se kvůli tomu se svým nadřízeným (když mají zásah u požáru nebo u nehody, chybí v práci) – a já, protože se s jeho šéfem znám, to často “žehlím“ (urovnávám rozbroje a klidním testosteron).
Jsem přesvědčená o tom, že je to zapotřebí a ctím lidi, kteří udělají něco pro druhé a nic za to nežádají.
Včera se stala podivná věc. Kolega opět nepřišel do práce. Poslal mi smsku, že nemůže svého šéfa sehnat, jestli ho můžu u něj omluvit, že jel s pomocí na Moravu. Samozřejmě jsem ihned poslala omluvenku šéfovi s vysvětlením. Přiletěl za mnou rozpálený do běla… Nemůžu publikovat, co všechno jsem vyslechla… Prostě a stručně: byl naštvaný, že nezavolal jemu, byl naštvaný, že opět chybí a tak dále a tak dále…
No, odnesla jsem to já (byla jsem po ruce).
Pořád jsem na to musela myslet a najednou jsem měla pocit, že se musím přesvědčit… Tak jsem dneska zvedla telefon a zavolala na Městský úřad… Dozvěděla jsem se od vedoucího příslušného oddělení, že oficiálně nikoho na Moravu neposílali, že se tam posílala technika, ale lidi ne. O tom, kdo a kdy tam pojede, se bude jednat se starostou města v pondělí (tzn. 24.5.).
Dokonale mě to vyvedlo z míry. Vůbec tomu nerozumím… Nabouralo to mou důvěru. Je mi to líto.
Co s tím?
Nikomu jsem to neřekla. A ani nechci…
Cítím se podvedená. Hájím ho, ochraňuju, dělám mu štít – a proč vlastně? Udělal to poprvé? Nebo to takhle dělává?
Fakt nevím, co si o tom mám myslet.
A je mi z toho smutno…
Zavi, přesně tak. A navíc by to byla soukromá akce, takže by logicky měl normálně požádat o dovolenou, kdyby tam chtěl jet byť z vlastní dobré vůle v pracovní dny.
Já si myslím, že je to jasné, ale jsem hodně zvědavá, jak to Padmé zvládne vyřešit. ROzhodně je to nezáviděníhodné.
Ty brďo Padmé, určitě jsi udělala dobře, že jsi na ten úřad zavolala. Nasazuješ za něj vlastní krk, máš právo znát pravdu!
Hasiči nemusí po zásahu v pracovní době donést zaměstnavateli nějakou “omluvenku“? To by pak přímo navádělo ke zneužívání. Kdyby tam chtěl odvézt věci sám za sebe, svým vozem, za svými příbuznými, mohl třeba jet i o víkendu.
No, každopádně, v tuto chvíli už možná máte mezi sebou jasno. Moc přeju, aby to netrápilo tebe.
Padmé, jak to dopadlo?
Ahoj Padmé, pár dní jsem tu zase nebyla, takže jsem si tohle přečetla až teď.
Připadá mi to děsné. Souhlasím s Kekunkou, taky bych to nedokázala hrát, určitě bych na něj hned nevypálila “kde jsi byl“, ale probrala bych to s ním až do nepříjemného konce. Tím spíš, že tě takhle zneužil a nevylhal si to sám za sebe. To je prostě nefér, když už chce někdo takhle jednat, neměl by do toho zatahovat druhé.
Určitě napiš, jak to dopadlo, budu na tebe myslet. Myslím, že ta podpora od nás všech na dálku musí taky zabrat, tak se drž a vyřeš to. Moc držím palce.
Jarmuschko, to víš, že potěšííí. To je přece jasný.
Já se hlásím do skupiny: nezdolný optimista a naivní idealista…
Padmé, potěší Tě, když Ti napíšu, že jsem věčný optimista a nenapravitelný idealista? Stále ve všech vidím to lepší – a často se pak zklamu. A přesto si příště nemůžu pomoct…
Ale už se právě učím nenechávat si pro sebe svoje pocity a myšlenky a užírat se jima. Mám ráda jasno.
Spoustu lidí jsem tím poslední dobou vytočila, se spoustou z nich si už nemám co říct. Ale ti praví a věrní zůstávají.
Tříbí se to.
;o)
Kekunko, díky moc.
Jen doufám, že už nejsem taková “šiška“, jako když jsem byla malá (mladší), snad už jsem z toho vyrostla… a snad bych si toho všimla… No, uvidíme… Čas ukáže…
Ájíku, děkujííí, jsi hodná, že jsi napsala, vím, že toho máš sama dost – rodina, kluci, práce…
Jsem docela ráda, že je nás tu “trumpetek“ víc, protože jsem tak nějak uvnitř přesvědčená o tom, že je to vlastně dobře…
Je asi lepší důvěřovat a zklamat se (což já v tuhle chvíli nevím), než vůbec v nic a nikomu nevěřit…
Holky, moc vám děkuju, je mi líp.
Padmé, to je tedy situace 🙁
Ostatní reakce jsem jen v rychlosti prolítla… možná bych to viděla podobně jako babofka 🙂 …
Každopádně chápu, že človíčkovi, který dělá tak záslužnou činnost, máš asi problém nevěřit… a moc se mi nechce věřit, že by byl schopen takové výmluvy….
Spíš mám pocit, že ho k tomu vedlo něco opravdu neodkladného, nebo že jel na vlastní pěst. Já jsem zrovna taková trumpeta, takže tě chápu 🙂
Určitě bude na místě přímo od něj vyzvědět, jak to vlastně bylo, určitě mu i řekni o tom, jak šéf zuřil.
A z toho, že jsi volala na úřad, si hlavu nedělej, když to tak vezmeš, jsi v tom “namočená“ 🙂 (obrazně řečeno samo, tím, že za něj vyřizuješ vzkazy), tak máš právo vědět, jak to je.
Chápu, že tě to rozhodilo…. posílám pohlazení a dej určitě vědět, jak to dopadlo… 🙂
Padmé 🙂 (Škoda, že tu nejsou objímací smajlíky…)
K tomu manipulování mě napadlo jedno. Já byla vždycky taková “ňouma“, co ráda ostatním pomohla. Spolužáci pak za mnou chodili a – mohla bys tohle, mohla bys támhleto, půjčíš mi sešity, okopíruješ mi to, … Když jsem pak já něco potřebovala, najednou byl problém sehnat někoho, kdo by mi mé “dobré skutky“ oplatil. Zjistila jsem, že mě jen využívali, manipulovali se mnou. Bolelo to, hodně. Ale teď, s odstupem času, jsem ráda. Za to, na jaké straně “barikády“ jsem byla. Já sama před sebou mám čistý štít, já se sama za sebe nemusím stydět. 🙂
Takže hodně sil, Ty jsi na správné straně barikády. 😉 Věřím, že s podporou nás všech se Ti podaří nepříjemný pocit zahnat a v pondělí to zvládneš. 😉
Bamisko, děkuju.
To víš, že na to taky myslím a probírám si možnosti a varianty, mrzí mě i to, že si neuvědomuje, jak si zahrává, co když v pondělí na tom jednání MěÚ se starostou odsouhlasí pomoc Moravě oficiálně a vyšlou je tam, to zas bude v práci chybět? Toho jeho šéfa z toho “klepne“. No, ono ho neklepne, vyhodí ho z práce…
Jani, děkuju, napsala jsem Ti přes osobní vzkazy.
Kekunko, moc děkuju za tvůj komentář, názor i za pochopení. Pohlazení jsi mi poslala, cítila jsem ho přes tvé řádky, díky. Já vím, že jsem vědomě nic špatného neudělala, přesto mám z toho divný pocit a trochu se i bojím, abych nezjistila, že je se mnou manipulováno…