Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem jak opařená
Ahoj holky, omlouvám se, ale dneska si potřebuju “pobulit“. Musí to ven a nemám to komu říct. Pokusím se být stručná.
V práci mám jednoho kolegu, který pracuje u dobrovolných hasičů. A v tom tkví jeho problém – střetává se kvůli tomu se svým nadřízeným (když mají zásah u požáru nebo u nehody, chybí v práci) – a já, protože se s jeho šéfem znám, to často “žehlím“ (urovnávám rozbroje a klidním testosteron).
Jsem přesvědčená o tom, že je to zapotřebí a ctím lidi, kteří udělají něco pro druhé a nic za to nežádají.
Včera se stala podivná věc. Kolega opět nepřišel do práce. Poslal mi smsku, že nemůže svého šéfa sehnat, jestli ho můžu u něj omluvit, že jel s pomocí na Moravu. Samozřejmě jsem ihned poslala omluvenku šéfovi s vysvětlením. Přiletěl za mnou rozpálený do běla… Nemůžu publikovat, co všechno jsem vyslechla… Prostě a stručně: byl naštvaný, že nezavolal jemu, byl naštvaný, že opět chybí a tak dále a tak dále…
No, odnesla jsem to já (byla jsem po ruce).
Pořád jsem na to musela myslet a najednou jsem měla pocit, že se musím přesvědčit… Tak jsem dneska zvedla telefon a zavolala na Městský úřad… Dozvěděla jsem se od vedoucího příslušného oddělení, že oficiálně nikoho na Moravu neposílali, že se tam posílala technika, ale lidi ne. O tom, kdo a kdy tam pojede, se bude jednat se starostou města v pondělí (tzn. 24.5.).
Dokonale mě to vyvedlo z míry. Vůbec tomu nerozumím… Nabouralo to mou důvěru. Je mi to líto.
Co s tím?
Nikomu jsem to neřekla. A ani nechci…
Cítím se podvedená. Hájím ho, ochraňuju, dělám mu štít – a proč vlastně? Udělal to poprvé? Nebo to takhle dělává?
Fakt nevím, co si o tom mám myslet.
A je mi z toho smutno…
Padmé a proč ty věci museli odvést zrovna v pracovní době? proč je nemohli odvést an otočku odpoledne? Nebo o víkendu??? To nějak nechápu…
Já vím…,ty nebudeš ta,která dlouho vydrží vrčet:)
No jestli má šéf špetku lidskosti a rozumu,pochopí to,že to bylo potřebné.Blbý je,že je doba mobilů a aspoň písnout mohl.
Jestli je kámoš z poloviny jak já,okecá to a bude to dobrý:)))
Hani, já už mu přece odpustila, mně se nejvíc ulevilo, když jsem zjistila, že není lhář (nýbrž jen trdlo). Ovšem nevím, co na to jeho šéf… tam to tak snadný nebude.. se obávám…
Ájíku, děkuju za napsání i za pochopení.
Také Ti rozumím a chápu (taky by mi bylo trapně).
Padmé, hoj :))
Tak to čtu a jsem moc ráda, že to takhle dopadlo… já nevím, myslím, že ti nelhal a věřím, že jel vážně na vlastní pěst. Víš, že jsem ráda, že to tak je? Aspoň nemusíme ztrácet víru v dobro těch druhých, viď? 😉
A k těm trumpetám – no co bys tomu řekla…. stalo se nám, že jsme měli podezření na človíčka, že nám něco ukradl… nám bylo HLOUPÉ s kolegyní mu říct, aby ukázal tašku…
No, teď už jsme otrlejší, ale tohle mi prostě nejde přes povahu, no….
Tak se opatruj a kolegu pozdravuj 😉
Tak už mu odpusť:)
Vždyť jsou to jen chlapy,kteří nedomýšlí důsledky.
Jsem ráda,že jsi v pohodě a obešlo se to bez zklamání v něj.
Berulinko, to máš pravdu, jsem ráda, že jsme si promluvili, ovšem musím se přiznat, že jsem si neodpustila jakousi malou přednášku – že by taky mohl dát vědět předem (oni se prostě domluvili a jeli, a tak nějak už neřešili… jsou to šurdové). Řekla jsem mu, že to bylo úplně zbytečné, že stačilo, kdyby ve středu nahlásil: “zítra nepřijdu, jedeme na Moravu“. Jsou to sice dospělí chlapi, ale někdy se chovají jako malé děti.
Padmé,tak to je fajn:))..vše je vysvětlené,slyšela jsem tu ránu,jak ti spadl balvan,co tě tížil:)
A “nepráskla“ jsem to na sebe, že jsem volala na ten úřad.
Ahoj holky moje, UŽ jsem TADY, právě jsem přijela z práce, mám (máme) to za sebou, cítím se docela dobře.
Stačilo se jen zeptat a chrlil to ze sebe sám, myslím si, že nelhal. Jeli sami (bez příkazu zeshora), lidi z města a ze sousedního sídliště jim do hasičárny nosili celý týden věci, tak je naložili do auta a odvezli je (na otočku). V docházce má na ten den dovolenou.
Jo a ověřila jsem si, jestli volal do práce – volal.
Padmé,si tu??..už netpělivě čekáme a vyhlížíme tě..doufám,že si v pohodě:)