Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem jak opařená
Ahoj holky, omlouvám se, ale dneska si potřebuju “pobulit“. Musí to ven a nemám to komu říct. Pokusím se být stručná.
V práci mám jednoho kolegu, který pracuje u dobrovolných hasičů. A v tom tkví jeho problém – střetává se kvůli tomu se svým nadřízeným (když mají zásah u požáru nebo u nehody, chybí v práci) – a já, protože se s jeho šéfem znám, to často “žehlím“ (urovnávám rozbroje a klidním testosteron).
Jsem přesvědčená o tom, že je to zapotřebí a ctím lidi, kteří udělají něco pro druhé a nic za to nežádají.
Včera se stala podivná věc. Kolega opět nepřišel do práce. Poslal mi smsku, že nemůže svého šéfa sehnat, jestli ho můžu u něj omluvit, že jel s pomocí na Moravu. Samozřejmě jsem ihned poslala omluvenku šéfovi s vysvětlením. Přiletěl za mnou rozpálený do běla… Nemůžu publikovat, co všechno jsem vyslechla… Prostě a stručně: byl naštvaný, že nezavolal jemu, byl naštvaný, že opět chybí a tak dále a tak dále…
No, odnesla jsem to já (byla jsem po ruce).
Pořád jsem na to musela myslet a najednou jsem měla pocit, že se musím přesvědčit… Tak jsem dneska zvedla telefon a zavolala na Městský úřad… Dozvěděla jsem se od vedoucího příslušného oddělení, že oficiálně nikoho na Moravu neposílali, že se tam posílala technika, ale lidi ne. O tom, kdo a kdy tam pojede, se bude jednat se starostou města v pondělí (tzn. 24.5.).
Dokonale mě to vyvedlo z míry. Vůbec tomu nerozumím… Nabouralo to mou důvěru. Je mi to líto.
Co s tím?
Nikomu jsem to neřekla. A ani nechci…
Cítím se podvedená. Hájím ho, ochraňuju, dělám mu štít – a proč vlastně? Udělal to poprvé? Nebo to takhle dělává?
Fakt nevím, co si o tom mám myslet.
A je mi z toho smutno…
Padmé, celou dobu jsem si myslela, že tam nebyl a něco svého si potřeboval řešit. Jak to chápu, neznáš ho blíž, takže nemůžeš vědět, jaké osobní nebo jiné věci se mu teď dějí a doporučuju se po tom ani nepídit. Vzala bych si pro sebe poučení, že je dobré se do takových věcí nemíchat a nevkládat. Pokud jsi fungovala jako regulérní sekretářka, je to trochu jiné, ale jestli tě pověřil uhašením svého áčka jako kolegyni, která se umí zastat – využil tě. Je dobré být hodný, není vůbec dobré nechat se využívat, nebo zneužívat.
Jeho šéfa chápu a díky svým vlatním potížím na pracovišti i chápu naprostou nutnost dobrých komunikačních toků. Jakmile začne jeden z týmu řešit věci – prosím tě, řekni tamtomu to a to – je to špatně, komunikovat je potřeba osobně vyjma havarijních situací, kdy to prostě nejde – ale to každý pozná. V dnešní době telefonů by i na cestě za pomocí do Afriky neměl mít problém vytočit šéfa z mobilu a osobně to probrat. Je to přinejmenším slušné… Já bych se tím už přestala zabývat… Vždyť může zůstat dobrým a ochotným dobrovolným hasičem a přitom udělat podvůdek… Já bych se propříště neúčastnila žádného podvůdku.
Hani, já ti nevím, v tuhle chvíli mi to prostě hlava nebere…
Jen když si vzpomenu na ty události vloni na podzim, jak přišla nečekaně ta sněhová kalamita, jak pomáhal, nespal, ještě chodil do práce, po nocích vyprošťoval auta svých kamarádů, kolegů a přátel ze sněhu… A teď tohle…
Musel to být nějaký zkrat… Jestli už byl unavený a vyčerpaný a chtěl si odpočinout… já fakt nevím…
Bramborko, moc děkuju, díky za pochopení i za to, co jsi napsala. Ty´s to napsala tak hezky, až je mi z toho ouzko.
Víš, mě je hlavně líto to, že tímhle svým nezodpovědným kouskem pošlapal všechno, co doteď vykonal… A že toho nebylo málo… Mockrát zasahoval u požárů, mockrát tahal bezdomovce z rozbořených domů a dokonce dostal od města (od starosty) vyznamenání…
Vůbec si to nedokážu dát dohromady…
Babofko, ten jeho šéf se ve čtvrtek doopravdy rozlítil (já jsem zřejmě byla jen částečným – nebo spíš prvním – svědkem jeho rozzlobení) a vzal to do svých rukou…
Je pravda, že lidé z okolí udělali sbírku a nosili potřebné věci do hasičárny, je pravda, že to kluci hasičský naložili na auto a to auto odjelo na Moravu, ale jel s tím autem někdo jiný….
Dozvěděla jsem se to dnes odpoledne přes ředitele výroby
(on spadá k nim do úseku).
To je teda blb,to nevěděl,že to muže prasknout?
Jak malej Jarda….
No věřím Ti,že Ti dvakrát na duši není holka nejlíp.Sklamání hodně bolí.
Budiš Ti útěchou,že je tady nás víc,který by to potkalo.Nejsi v tom sama,která důvěřuje.
Bohužel já sem z těch co se nikdy nepoučí,takže to znám.
Chápu,že se Ti o tom zrovna teď nebude chtít mluvit,že to musíš sama v sobě srovnat a nebo možná Ti to ulehčí,když se tu vypovídáš…
Ani jsem nedoufala v závěr jak z červené knihovny. Jsem moc ráda, že to tak dopadlo a podle toho, že píšeš, jak to ze sebe začal chrlit, to bude i pravda.
Teda Padmé… já tady čtu poslední komentáře a jdu hned psát, jak je to dobře, že nezklamal tvoji důvěru a jaké má dobré srdce a ono najednou prásk!!!
Jak jsi to zjistila? To ti řekl? Nebo kdo? Jak? Já jsem v šoku…
Padmé,posledních pár dní jsem na tebe moc myslela. Jsem asi taková trubka jako ty, a taky už jsem se párkrát pěkně spálila.
v tvém případě mne napadá jedna věc – jestlipak v tom neměl “prsty“ hokej? Spousta lidí si brala dovolenou, spousta lidí postávala v Praze na náměstí, velká spousta lidí si dovolenou nevzala a “marodili“. Tak nějak by se mi to i krylo. Každopádně, ber to jako poučení pro sebe. Ne to, že ses snažila v dobrém úmyslu někoho zastat – to bylo správné, ne to, že jsi si na ten úřad zavolala – to bylo správné. Ale to, že sis ten telefonát později vyčítala(((: Blbce z tebe přeci nikdo dělat nemůže((-: Jsi hodná holka, máš svých starostí více než dost a tvůj kolega by zasloužil nakopat, ty víš kam((-: Myslím na vás a dávejte na sebe pozor((-: Člověk se pořád učí, viď((((-:
TAK TO DNES PRASKLO.
NEBYL TAM… (na Moravě)
Teď jsem opravdu jak opařená…
Ach jo…
také si číkám jak napsali holky proč nejel v soukromou dobu nebo až po dohodě s šéfem, kor když ví jak je to ožehavé téma..no snad to vyřeší…
Padmé, tak to je dobře, že za tím nevězí žádná habaďůra.
I když taky nevím, proč někdo své soukromé charitativní aktivity provádí v pracovní době, aniž by se předem domluvil. Tomu šéfovi se moc nedivím, že soptí.
Ale hlavně že je mezi vámi dvěma čistý vzduch, to ostastní už je jeho věc.