Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
JSME DOMA Z MOTOLA
Tak konečně mám chvilku tak písnu jak s náma bylo. Ve čtvrtek nás přijali a byli jsem na vyšetření píštěle pod rentgenem, byl šikulka a ani neplakal. V pátek nás čekala magnetivká rezonance, horor pro mě byl že v půl druhé jsem mohla nakojit naposledy, v půl 4 dát čaj a pak nic…samozřejmě se vzbudil v pět na své oblíbené kojeníčko a mamka mu nic nedala….no skončila jsem na chodbě s kočárkem a do osmy jezdila, ale byl protivnej…..na MR malého dávali do celkové anestézie,, šmudlíka mohla jsem si ho tam položit a být u toho jak ho uspávali….no a od 9 začalo takové peklíčko….jak ho po zákroku probrali tak brečel,kroutil se , mlátil rukama jak to šlo, sice mu dali nějaké uklidnovadlo aby se dospal, ale nezabralo, jen zblbnul, na ruce, v kočárku nemohla jsem ho uspat, šmudlík ani neudržel ani dudlíček vypadával mu, oči v sloup…po hodině mu ho dali znova a nic nepomáhalo…po dvou hodinách breku jsem mu mohla dát čaj, a po třech nakojit….postupně se to zlepšovalo, na chvili usnul vzbudil se s brekem, nakojila a zase drndání a uspávání a tak až do večera…v noci ale spinkal dobře vzbudil se ve tři a v šest….ale i dnes je protivnej a pláče, asi doznívá ten včerejšek…..jen doufám, že nic nechytnul ode mě, bolí mě v krku a nutí mě to ke kešli…no když to zítra nepoleví vyrazíme k doktorovi pro jistotu…..jinak Motol opět kapitola sama pro sebe, sestřičky byly tentokrát příjemné, ale pidi pokojíčky, narvané, my měli u sebe dvou měsíční miminko, bylo ale moc hodné to jsem ještě nezažila vůbec neplakalo, tak jsem byla ráda, protože jysme ho brekem ani nebudili, tak jsem aspon nebyla nervní z tohohle důvody, no ale sedět celej den na židli u postýlky,spát na rozkládacím lehátku je fakt mnamka, já vím můžu být ráda, že jsem mohla být u něj, ale i doktorka i sestry na to uspořádání nadávaly, je to nově udělané, ale chtěla bych vidět toho kdo to projektoval…..jinak výsledky nevím protože ten kdo mě propouštěl mi nebyl schopen nic říct, přitom mi řekli že se tam naplánuje datum operace a v sobotu budu vědět výsledky z MR…tak mi dal číslo a mám si ve středu volat doktorovi co nás operoval tak pak písnu co a jak….tak jsem zase ráda doma a u VÁS…ted jdu do vany a nacpat břuch…odpo jsme byli na zahrádce posekat a zasadit rajčata a porek…jo a mám po hubnutí ten stroj se rozbil se z toho snad p….u tak jsem to volala mámě, at najde lístek že to zkusím vyreklamovat tak se modlím at to vyjde….
Ahoj bamisko.
To je dobře,že už jste s malým zpátky doma.
Snad ti ve středu zdělí samé dobré zprávy a ty nám je sem písneš.No a ten Orbitrek snad opraví na záručák.
Bamisko, jste šikulové oba dva a neboj výsledky budou v pořádku, páč budu držet všechny palce:)))
Bamisko jsem moc ráda,že jste to absolvovali bez komplikací,držela jsem vám palečky:-)K těm výsledkům,ač zdravotník tak někdy mám pocit jakoby ti lékaři snad nemněli sami děti,nemocné příbuzné atd.|Chápu,že na podrobnější popis musí být více času,ale přeci jen pokud se něco plánuje dopředu tak to málokdy klape jak hodinky a pak člověk více stresovaný.Nehledě na to,že nám pomalu zakazují potvrdit do telefonu,že u nás pacient leží z důvodu ochrany údajů a výsledky vyšetření ti řeknou telefonicky.No nic jsem po práci tak mě to trochu drží:-))
Tak ať jsou výsledky co nejlepší a máte operaci brzy za sebou a ty se holka drž:-))Posílám pusu malému.
Bami, to je fajn, že jste doma. Výsledky budou dobré, jaké jiné by mohly být?? :-))
S tím informováním od dr v nemocnici mám taky neblahé zkušenosti – např. dceru vyšetřoval hematolog a když jsem se ho ptala (já sama, on se k ničemu neměl), tak mi řekl, že to dá do zprávy a mám se pak poptat ošetřujícího lékaře!!! No děs. Chtěla bych ho vidět na svém místě, to by asi mluvil jinak….
Tak pak dej vědět, že pokračujete v pohodě 🙂
Beruli, já bych asi reagovala jako Peťka, kdybych neznala okolnosti. I když, moje děti se budily každé tak do dvou let i více, takže já byla na permanentní nevyspání zvyklá. Ale jak píšeš, když se k tomu přidá i stres z nemoci, stojí to za to….
Bamisko – uf 🙁
Je vidět, že sis to užila se vším všudy…. u těch mimineček je to takové nepředvídatelné, jak na jakou látku zareagují, u větších a dospělých už se to aspoň jakž takž předpokládat dá. My jsme si s Dájíkem ve 20m “užili“ operaci kýly – a to byla jen kýla. A byl podstatně starší než je tvůj Honzíček – takže chápu, že to muselo být velké vypětí. Jen jsem překvapená – v Motole bych očekávala jen ty nejlepší podmínky, přístup, maminku na pokoji jako samozřejmost a ne jako příživníka na lehátku… no ale to je asi na jinou debatu.
Holka zlatá, přeji, ať to všechno zvládáte, ať se to lepší – a tobě hodně sil a zdravíčka! Honzík je statečný šikula po mamince :))
Peťko,ty třeba nebýváš vyčerpaná,ale když se člověk skoro půl roku nevyspí,tak už opravdu nemá sílu a je rád,když se může potom pořádně vyspat..nabere opět síly a vše zvládá líp,než když je vyčerpanej..teď jsem na tebe asi zapůsobila jako máma,která nejevila zájem o dítě,protože radši spala,než aby se starala sama o dítě a starost nechala na sestřičkách,což mě mrzí..ale každej člověk je jinej a každej prožívá jiný vyčerpání,protože každý dítě dá matce zabrat jinak.
Bamisko, moc držím palce, aby bylo vše v pořádku!
A zvládli jste to moc dobře! 🙂
Mám taky špatnou zkušenost z pobytu v nemocnici, ale už je to pár let, tak možná se taky něco změnilo.
Tak jak píše Berulinka, že byla ráda, když maminky nechaly sestřičky vyspat a o brečící děti se postaraly. Tak přesně toto já vnímám naopak. Kdyby moje dítě brečelo, chtěla bych se o něj postarat já sama a ne spát. Takže já bych byla na sestry naopak naštvaná. Ale to je věc pohledu.
Bami, to je dobře, že už máte něco za sebou. Vím, že to nejdůležitější vás teprve čeká, ale snad to zase zmáknete.
Dej vědět, jak to vyoadá s výsledky!
A jaký stroj se ti rozbil? Asi jsi to psala někde jinde, ale já to nechytla…
bami,tak to ubytování se muselo hodně změnit..tenkrát miminka spaly v těch prosklených pokojích třeba po 4-5 a maminky přes chodbu na jednom pokoji třeba po 10..naštěstí se tam vždycky sešla dobrá parta,pomáhaly jsme si a podporovaly se jak jen to šlo..a co se týče noci vášní,tak to už nehrozí,už mám stejně jako ty 3 děti a je mi už přes 40 :)..takže se už opravdu jen kochám mimískama na fotkách:))
děkuju holčiny, máte pravdu máme kousek za sebou, jen ty výsledky mě štvou, protože mi ve čtvrtek řekli že budu vědět co a jak….no ale do středy vydržíme, jen aby to bylo vše v pořádku…..
beru tak jedna noc vášní a mimi bude také :-)) no a jinak ta tvá zkušenost je dost otřesná, to zvířátka já nemusím bych asi umírala….to ubytování hezké, jen malinké i sestry nadávaly asi je to stísněné i pro jejich práci ale čistounko