Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pohádka nejen pro sociální demokraty - přišlo mi mailem
Ahoj, obvykle to nedělám, ale toto mi manža poslal mailem a i když je to dlouhé, je to tak výstižné, tak pro mě pravdivé a tak bezvýchodné, že neodolám a musím se podělit. Doufám, že všichni půjdete k volbám…
Pohádka nejen pro sociální demokraty
Milé děti a neznalí nebo naivní občané, dnes si povíme něco
o daňovém systému a daňových úlevách. Nebojte se toho názvu,
vysvětlíme si to tak, že tomu bude každý rozumět.
Žilo bylo 10 pánů, kteří spolu chodili každý den do restaurace na oběd.
Za oběd měli pokaždé zaplatit dohromady přesně 1 000 korun.
Pánové se dohodli na tom, ze se na té tisícovce budou podílet
tak, jak platí daně.
Takže:
– první čtyři, ti nejchudší, neplatili nic.
– pátý zaplatil 10 korun,
– šestý 30 korun,
– sedmý 70 korun,
– osmý 120 korun,
– devátý 180 korun
– ..a desátý, ten nejbohatší, 590 korun.
Takhle to šlo celé roky a nikdo si nestěžoval.
Až jednou hostinský přišel s tím, že jim dá slevu a bude po nich chtít každý den za oběd jen 800 korun místo 1 000, protože jsou to stálí zákazníci.
To bylo od něho moc hezké. Jak si ale rozdělit těch ušetřených 200 korun?
Kdyby každý z deseti pánu platil o 20 korun méně, prvních pět pánů by dokonce dostávalo peníze za to, ze chodí na oběd. Hostinský jim navrhl se o úsporu podělit tak, v jakém poměru platí za oběd. Vzal si papír a tužku a začal počítat.
Vyšlo mu toto:
– Pátý pán už nebude muset platit nic – stejně jako první čtyři, takže 100% úspora.
– Šestý bude platit 20 korun, místo 30, ušetří 33 %.
– Sedmý bude platit 50 místo 70 korun, ušetří 28 %.
– Osmý pán zaplatí 90 místo 120 korun a ušetří 25 %.
– Devátý zaplatí 140 místo 180 korun, takže ušetří 22 %.
– Desátý pán, nejbohatší, bude platit 490 místo 590 korun. Úspora 16 %.
Každý z těch šesti na tom bude lépe než předtím, a ti první čtyři mohou i nadále jíst zadarmo.
Jak se ale vzápětí ukázalo, velké nadšení ten návrh nevyvolal.
“Takže já z těch 200 korun dostanu jen 10?“, křičel šestý pán, ukázal na desátého, nejbohatšího, a pokračoval: “A tenhleten dostane hned 100!“
“To je pravda!“, křičel pátý pán, “Já ušetřím jen 10 korun, ale on desetkrát víc!“.
“Opravdu!“, přidal se sedmý, “takže jemu stovku a mně jen dvacku?!“.
Rozkřičeli se i první čtyři pánové: “A my nedostaneme vůbec nic? Jak k tomu přijdeme? Zase jsou na tom nejhůř ti nejchudší, jako vždycky!“
A všech devět se vrhlo na toho desátého a ztloukli ho.
Příštího dne se desátý pán u oběda neobjevil. Nijak jim to nevadilo, prostě si sedli a jedli bez něho. Když ale došlo k placení, zjistili zajímavou věc: Všichni dohromady neměli ani na polovinu sumy, kterou zrovna projedli.
A pokud mezitím neumřeli hlady, tak se tomu diví dodnes.
A takhle, milé děti, funguje dnešní český daňový systém.
Pokud dojde k daňové úlevě, mají z toho nejmíň ti nejbohatší.
Pokud by ale museli platit příliš, může se stát, že se příští den u našeho stolu neobjeví.
Ve Švýcarsku, v Karibiku a i jinde na světě je spousta pěkných restaurací.
Hádanka jako prémie:
Proč mají spolu ČSSD a KSČM nejvíc hlasů?
Odpověď:
Protože jejich voliče reprezentují především páni č.1-5.
Já vím ženský,že máte pravdu….
Mimochodem ale, ta myšlenka, že by všechno bylo všech, by byla docela hezká. Ale asi nerealizovatelná 🙂
Hani, ono to ani s těmi školkami nebylo úplně idylické. Mamča mi vyprávěla, že mě zařadili do školky, která byla dost daleko od našeho bydliště, samozřejmě nikoliv na trase do její práce. A nikoho to zas až tak nezajímalo.
Ad byty – dnes si na byt můžeš půjčit, tehdy šlo jen někoho uplatit. To si nemyslím, že by bylo zvlášť sympatické.
Na druhou stranu, pamatuji chmelové brigády, které byly skvělé. Ale jako Virenka si nemyslím, že by to bylo jen režimem, jako spíše i tím, že nám bylo -náct 🙂
A taky ty znalosti o lidech – sestřenka chodila (jen chodila) s klukem, kterého na vojně převeleli od hranic, protože máme rodinu v zahraničí. Nikdo se nikoho neptal, prostě to věděli. Mmch, s jedním ze strýců, který tam zůstal, jsem se viděla až v roce 1990, po letech, protože dříve to nešlo….
Jo, Hani, doba byla jiná, o tom žádná. V současnosti virtuálních internetových sítí a nedávné minulosti televizních diváků těžko docílit sounáležitosti mezi lidmi. Dokud budou lidi trávit víc času o samotě než spolu, sounáležitost těžko bude, ale to je dobou a ne režimem.
Taky pozoruju, že co jsem zažila jako mladá, bylo prostě hezké a lepší než dnes :)) jak jinak. Ale režim bych do toho nezahrnovala. Ten s tím souvisí celkem dost okrajově.
Ale dost jsme odbočili, současný problém s obrovským dluhem a touhou lidí jen konzumovat a ne ve stejné míře vydělávat to neřeší vůbec. Joj, na povolební týdny se netěším 🙁
Máš pravdu Virenko,slyšela jsem o tom.
Jenže pro mě to bylo něco s čím jsem nikdy v okolí nepřišla do styku.S tím kádrováním ano.Na konci devítky musel třídní učitel pěkně do rodiny domů a napsat posudek.Taky se mi stalo,že jednoho dne zazvonili policajti u mě / to už rodiče bydleli jinde / a začli se mě vyptávat na rodinu zda nežije nikdo v zahraničí,apod.Vůbec neřekli proč.Nakonec po pár měsících jsem se dozvěděla,že strýc nastupoval k policii v Plzni.
Každá doba má své.Ale stejně si myslím,když opomenu Tvůj příběh životní,že lidi měli k sobě blíž.
Pamatuju,když jsem nastupovala do své první stanice.Měli jsme tam BSP /brigáda social.práce/,kolik srandy jsme zažili na krášlení okolí kolejí,slavilo se vše možné,i děti zaměstnanců si užívali při pravidelných oslavách Den dětí. Taková velká rodina ve které nikomu nebylo lhostejný,když někomu se něco v osobním životě,pracovním semlelo.Tohle jsem již nikde nezažila.
A mám pocit,že se začíná vše opakovat,jen s tím rozdílem,že ty jsi nemohla do škol z kádrového posudku rodiny a dneska,že rodiče na to většinou nemají…
No uvidíme co nám budouctnost přinese.
Hani, ty školky nejsou přesné. Dítě se dávalo, i když nezvládalo, vím to dobře z vlastní zkušenosti. Matka, která by chtěla zůstat s dítětem o chlup déle, protože opravdu nezvládá, byla asociální, protože správná socialistická matka pracuje, nejlépe od 6:00. Ale to jen na okraj, byla to pro mě hodně bolestná zkušenost a myslím, že jsem byla normální, když jsem prostě ve 2 letech nezvládala jesle… Ale do posudku to mamince napsali, tehdy totiž existovaly kádrové posudky.
Já jsem člověk, který by v žádném případě nemohl na vysokou školu, neb politicky nežádoucí – a to jen proto, že jeden vzdálený člen rodiny byl chartista a my ostatní nebyli komunisti, v mém případě pionýr. Žádné protičinnosti, ale od 7.třídy mi bylo jasně sdělováno, že ani střední škola nee – měla jsem zase jednou štěstí, že ředitelka naší základky byla ženou poslance a hodně si zakládala na tom, aby “její“ děti byly do škol přijaty – byla jsem nejlepší a přijímačky jsem složila jako třetí v pořadí – tak mě na gympl neodmítli. Ale VŠ byla jasná, to neexistovalo.
Chápu, že lidi, kteří o tyto “svobody“ nestáli, nebo nestojí dnes, nevidí ani ty rozdíly. Já jsem nejvíc šťastná, že se nakonec režimu nepovedlo mojí mámu donutit, aby mého tehdy postiženého bratra opravdu dala do ústavu – i když se jim podařilo nás málem komplet vyhladovět – prostě na pár let pozastavili veškeré dávky… to tehdy šlo. Rozhodně jsme měli hlad, v socialismu.
Díky svým zkušenostem zase nevidím tak dobře ty dobré stránky, moc jsem jich aktivně neprožila. Ale hlavně – 2x do stejné řeky nevstoupíš. Socialismus ze začátku prosté lidi oslovil – a byli ochotni něco konat, stavěli školky, brigádničili, dobrovolně ve volném čase… Umíte si to někdo představit dneska?? Tehdy by i “kapitalismus“ vypadal jinak, protože byli jiní lidé, a tak je to se vším.
No pěkná diskuze,ale je snad daný mým věkem,že se přikláním k Zavě.
Co je mi platné,že můžu vycestovat,když na to nemám?
Kolik mladých má problém s bydlením,prací,školkami.
Nevím,já vylezla ze základky v r.1979.Byli podnikový byty,možnosti novomanželských půjček a u nás,ikdyž ty fronty na banány,mandarinky taky pamatuju ,nebylo zas tak pro nás katastrofou.My byli zvyklý na naše ovoce,takže nám to nevadilo.Byli jsme vychovávaný stylem: kde nic ani čert nebere:) To víte,že jsem zaviděla spolužákům jejich první rifle z Tuzexu.Ale u nás na to nebylo,tak se nedalo nic dělat.
Po vyučení jsem musela odpracovat 3 roky u podniku,takže žádný nervy rodičů kam s dítkem,až se vyučí,dodělá školu.
Vám bude bližší spíš většinou ty školky.Kluk se narodil v 1984 a ač jsme malé město /17tis,obyvatel přibližně/ nebyl problém KAŽDÉ dítě umístnit.Žádný určování do kdy budeš doma s dítětem.Dítko zvládalo,zapsalo se a nastoupilo.
Je to těžký,každá doba má svý.Ale tady to bohužel nechali zajít moc daleko.Podniky rušili nebo je věnovali cizincům,kteří je likvidovali a co náš stát bude živit?
EU? Těžko.Už teď se jim to nějak rozpadá.
Jarmuschko, s tím toaleťákem jsi mě úplně vrátila o nějakých 25 let zpátky. Úplně živě si vybavuju, jak v jednom papírnictví dostali toaleťák, rychle se to rozneslo po okolí, takže se tam brzy udělala dlouhá fronta. Mamka nás s bráchou sbalila na sídlišti, pěkně nás do fronty rozestavila, s patřičnými odstupy, aby nebylo poznat, že jsme z jedné rodiny. Každý jsme koupili maximální možný příděl (prodavačky to tam dávali z obrovských pytlů lidem rovnou do košíků), mazali domů, tam se převlékli a šli stát druhé kolo…děs! Nikdy více!
Přesně tak, jak říkáš, Jarm.
Nejhorší je, že ty třinácté důchody, nebo aspoň jejich velká část, na které tolik lidí nalákají, stejně důchodci dají svým dětem a vnoučatům – kteří je ale budou krvavě splácet….
Jovi, tak to asi znáš, to pořekadlo:
Dočkej času jako vegetarián čočky…
Já si taky pamatuji, jak jsem stávala frontu na toaletní papír, vložky a zubní pastu.
A pak jsem se doma rozbrečela, protože zubní pastu jsem zapomněla v tom obchodě.
Že se doma mluvilo něco jiného, než na veřejnosti.
A tak.
Já nevím, ale já jsem dnes spokojená.
Jak se mám a jak se budu mít záleží do značné míry na mě samotné.
A to vědomí, že můžu vyrazit do světa, a že se pak můžu zase vrátit.
Já ještě nevím, koho budu volit. A volit budu.
Ale rozhodně vím, koho volit nebudu.
A radši zaplatím těch 30 Kč (dnes jsem za potvrzení a očkování holek nechala u doktorky 160 Kč jen to hvízdlo) a léky na banální nachlazení si zakoupím sama s vědomím, že když se stane něco horšího, dostane se mi pomoci (a to už se mi dostalo – doktoři mi vypiplali naše nedonošeňátka a jak se moje sestra lékařka vyjádřila – mě i holčičkám jistojistě zachránili život).