Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Opět vás zdravím po půl roce 🙂
Nebo po roce ??? Už ani nevím, jsem hrozná…. :-)) Vůbec nevím, jestli se tady vyskytují ještě ty, které si mě matně vybavují :-), ale přesto napíšu pozdrav a pár info o naší rodině. Původně jsem se chtěla ukázat i s novým článkem, který už píšu asi 4 měsíce a stále jsem u prvního odstavce. To byste se ovšem mého pozdravu možná ani nedočkaly a tak článku dáme ještě čas.. :-). Článek měl být původně o láskyplném vztahu mých dvou dětí, ale vzhledem k tomu, že se prostě řežou pořád stejně a bez zajímavějšího vývoje :-)), možná změním téma a popíšu Vám víkend dvou stárnoucích děvčat (mě a mé kamarádky), které si vyrazily bez rodin. Tam by se našel materiál aspoň na 3 články :-)).
Jinak co je u nás nového ? Johance byly v únoru 2 roky, umístit do školky na příští rok se nám jí podle očekávání nepodařilo, Vojta má před sebou poslední rok školky. Manželství mi zatím pořád funguje, když ovšem nepočítám, že jsem musela překousnout fakt, že nám na naší malinkou zahrádku manžel umístil místo bazénu psí kotec se čtyřmi aljašskými husky a sám se stal musherem. A to jsem se radovala, že přestal domů svážet vraky a už nejezdíme trábošema. Teď nejen že sváží psy (vozil je totiž domů postupně cca po čtvrt až půl roce, vždycky počkal až vezmu na milost toho předchozího.:-) ), ale přiváží domů i modely typu “karavan-no nekup to za tisícovku“, který si musel vytáhnout z kopřiv, kde byl umístěn posledních 20 let, dále 3 staré Pionýry (myslím motorky :-)) ), které předělává na musherskou káru na letní trénování atd atd…
Kromě toho se v našem vozovém parku vyskytuje pojízdný kotec na psy, musherská velká koloběžka, samozřejmě musherské zimní saně a druhá kára tříkolová na závody. Kamarádce jsem se interně svěřila, že se obávám, aby si v dalších letech třeba nepronajal kus parku, který sousedí s naší zahrádkou a nepostavil tam třeba cirkus. Já bych se už asi ničemu nedivila a na představu poníka na zahrádce si pomalu začínám
zvykat :-)). No jinak teď momentálně prožíváme trošku zdravotně vypjaté období, protože já už skoro dva měsíce marodím se zubama, jdu ze zánětu do zánětu, pořád jsem na práškách a mám rozhozený záda, protože celou dobu spím na gauči v polosedě. Děti jsou obě na antibiotikách, protože Vojtíškův spolužák ze školky se nakazil meningokokem a nemoc u něj bohužel propukla ve své plné formě. Naštěstí už je stabilizovaný, ale já jsem si taky užila trochu paniky, zvlášť poté, co mi doktor volal, že výtěry našich obou dětí jsou pozitivní. Naštěstí u nich nic nepropuklo, oba mají takovou lehkou virózu bez teplot a berou antibiotika. Jinak Johanka měla před měsícem vyhozenou loketní kůstku (původce já), naštíplou kůstku v zápěstí (původce já – zavřela jsem jí ruku do dveří auta) a včera za mé plné asistence padla pusinkou na dlaždice a její vrchní ret by jí mohla závidět kdejaká celebrita 🙂 No, už budu končit, zase jsem se rozpsala, ale já dám zase asi nějakou dobu pokoj :-), v práci makám jak šílená, škola má teď 32 kurzů týdně (z toho 10 učím já) a já už začínám zvažovat pronájem dalších prostor. Můžete mrknout na http://www.lekol.cz . Mějte se zatím krásně a všechny vás zdravím! Tamina 🙂
To víš, moc nepíši, ale alespoň sleduji.
Díky všem za pozdravy 🙂 Petro, pořád ještě jsou to “zlatý zuby“ :-)) A s tou vyšší četností návštěv se budu snažit, ale vzhledem k tomu, že mě teď čeká rozjetí letních kurzů, týdenní návštěva z Francie u nás doma, malý letní hudební festival, který organizuje strejda a my mu pomáháme, sjíždění Vltavy a Jizery a další a další akce do konce června, kdy odjíždíme k moři, už teď vím, že nestíhám, nestíhám, nestíhám…. 🙂
Zbyšku !!!! Ani jsem nečekala, že tebe tady zastihnu. Mám radost 🙂 A slibuju, že na všechny naše případné atrakce máš pro sebe i děti osobní pozvánku :-))
Holky všechny ostatní, moc Vás zdravím !!!!!! 🙂
Taminko, ahooj :))
Tedy, drobné “katastrofy“ v tvém podání vyhlížejí opravdu úsměvně – nicméně, představa, že si sem můj milý dotáhne čtyři psiska – to bych spíš dostala infarkt než to brala s nadhledem. Co říct – jsi úžasná manželka 🙂
Jsem ráda, že všechno zvládáš a u vás je vše vpořádku – to to letí, jak ti ty děti vyrostly!
A mám velkou radost, že hezky jede tvá jazykovka – to je úžasné :))
Drž se – a něco napiš, ráda bych si zas přečetla nějaký tvůj článeček!
Ahoj.
Prosím tě, až budete mít ten cirkus nebo jinou atrakci, tak dej vědět, přijedeme s dětmi :). S těmi zuby to znám. Sotva se mi uzdravil jeden kořen, chytil se druhý. Záda… můžeme si popovídat :). No nic, jsou i horší věci. Tak vzhůru do rozšiřování prostorů (a zahrady :)).
Ahojky,neboj není to tak dlouho,když ještě já pamatuju Tvé nářky se školou a učením:)))
Je vidět / no slyšet:(/,že si docela v pohodě.I když popis zní s nádechem hororu,značí žes to zvládla.
Dej pokoj se zubama,to nebylo poblíž něco lepšího?
No netroškaříte s nemocemi….Hlavně,že to proběhlo u dítek aspoň tak.
Na článečky se těším:) Však mám pocit,že už tu dlouho nic nebylo ze života.
Tak se zatím opatruj a bacha na neomluvený dny tady:)))
Ahoj Tamino,
zdravím tě 🙂 I já jsem se tu objevila po strašně dlouhé době. Ráda čtu, jak se ti rozjela jazykovka. U mě stále probíhá výuka v kuchyni u stolu 🙂 Ale jde to taky 🙂
Tamino, nedávno jsem na tebe vzpomínala v souvislosti co tvá škola a kurzy po internetu, jak jsme se kdysi domlouvaly a nechali to na později.
Jsem ráda, že si se ozvala. Nemoci nepřeji a doufám, že se z toho rychle vyhrabete.
No a život, jistě se nenudíš. Mám vlastní zkušenost, že hračky manželů se můžou buď trpět, nebo milovat. Oni se jich nevzdají. Potom by zbyla jediná možnost jít pryč. A to asi ne. Že ne.
Tami, taky Tě moc ráda vidím!
Jsem ráda, že se Ti daří v pracovním i osobním životě. Vždyť kdo může být lepším partnerem než aktivní muž plný zájmů? 🙂
Na článek se už moc těším, lépe řečeno na oba – o dětech i o té dámské jízdě.
Škoda, že nejde francouzština naučit korespondenčně (třeba na VD….)
Ať se Ti daří a těším se na další “setkání“ s Tebou!
Tamino, moc ráda tě tu vidím a doufám, že další návštěvu naplánuješ zase po půl roce (i když nemám moc co mluvit, pořád ti dlužím odpověď na zprávu na FB…).
Mám vážně radost, že se jazykovce daří. I když by se jí možná nemuselo dařit až tak moc, abys měla taky chvilku času na nás a mohla dopsat nějaký ten další úžasný (to vím předem) článek, protože je mi jasné, že se zase budu za břicho popadat. Sourozenecká láska je vděčné téma, naše holky se teda až tak neřežou, zato vydatně ječí, což se snažím ukočírovat slovy, tj. musím ječet taky, aby mě bylo slyšet, tudíž sousedi musí zesilovat televizi na maximum nebo se radši naučit odezírat…
K aktivitám tvého muže bych napsala snad jen to, že jsi živým důkazem toho, že ženská zvládne víc než člověk :-)))
Tak se koukejte vykurýrovat, ať tě zuby nezlobí (promiň, ale nemůžu si odpustit připomenout tvoji slavnou repliku “Zlatý zuby!“ – nepřehodnotila jsi to už trošku?).
Určitě se zase brzo ozvi,
P.
Holky taky Vás zdravím 🙂
Zuzino: určitě si tě pamatuju a myslím, že jsi dobře vystihla, že moje nadšené psaní o otevření školy, bylo paradoxně opravdu jedno z mých posledních psaní tady na VD :-)) No, spíš jsem měla použít: :-((
Matildo: ráda tě vidím 🙂 Manžel s obřím bongem je taky dost vtipná představa :-)) Já jsem manželovi řekla, že rozvod proběhne v momentě, kdy dovalí pátého psa 🙂
Tami, teda, nevím, jak to děláš, že umíš všechno podat s takovým nadhledem – neskutečně mi tu chybíš:-)
Úspěchy v jazykovce jsou úžasné, moc ti to přeju, zrovna ty jsi příkladem toho, že když se chce, všechno jde, já pořád zůstávám jen u toho snění:-)
Na článek se myslím všichni moc těšíme, občas bys teda mohla své literární střevo takhle u nás provětrat, klidně častěji, než jednou za půl roku – já už ani nevím, jak je to dlouho, cos psala naposledy.
Děti se mi rvou stejně jako tobě, mám ještě o dvě víc – momentálně, takže si to opravdu užívám, v našem domě to máme i s ozvěnou, takže na prášky jsem občas taky:-)
Ale koníček tvého muže mě teda zaujal – čím to je, že ti chlapi si takhle dokážou plnit sny a vůbec nic neřeší:-) Trochu mi to připomíná mého bývalého muže, který mě taky dovedl takhle vyvádět z míry a zvykat na jeho stále zvyšující nároky – nejdřív to byl zájem o bubnování, všude mě tahal na nějaké bubnovačky, pak si koupil buben domů, takový ten africký, jak ho drží mezi nohama a bubnuje rukama, zabijte mě, už si nevzpomenu, jak se jmenoval, i když jsem prošla velmi podrobným kurzem všech typů bubnů:-) Takže nehrozilo koukat na televizi nebo poslouchat hudbu, bytem se v každé volné chvíli ozývalo bubnování:-) A nakonec to skončilo realizací snu – “vyrob si buben sám“ a obrovským bukovým špalkem v naší ložnici velké 2,5x3m.
Takže toto jsem zanechala za sebou jako velmi zajímavé období, které však už netoužím vůbec nikdy opakovat, nicméně když čtu něco takového, co jsi právě popsala, vždycky si musím vzpomenout na naše anabáze, protože jich bylo za těch 11 roků teda docela dost:-)))
Ale až tak jsem tomu neutekla, v naší stodole je dobře uložený vrak staré škodovky, která prý je v bezvadném stavu a jednou v ní budu jezdit já, prý si mám vybrat barvu. No nevím, už tu bydlím čtvrtým rokem a připadá mi, že jediné, co na “autě“ přibylo, je rez:-))) Jo, a kočkám se na těch rozdrbaných sedadlech s trčícími péry leží dobře:-)
Tamino ahoj:-)nevím jestli jsi mě zaregistrovala,ale já tu začala chodit zrovna v době,kdy jsi otevírala svoji školu /tudíž tu prakticky přestala chodit/a táááák krásně s nadšením jsi o tom psala do Tamtamu a všechny holky ti gratulovaly a já myslela,že se všechny znáte osobně a tak:-)))
Tak jsem ráda,že se Vám daří dobře a obdivuji tvoji trpělivost s radostmi svého muže,že tě neděsí ani představa poníka před barákem tak jsi asi ženská odolná,přeji Ti ať se brzy všichni uzdravíte/zuby i bacily jsou stejní prevíti/ a jestli ti vyjde čas tak napiš ten článeček.Obojí téma co jsi nakousla by se hodila,ale přiznávám,že únik dvou matek z reality bych četla jedním dechem/protože rvoucí se děti mám doma taky/:-)))