Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Jsem zpátky z Krakova
Ahoj holčičky, hlásím návrat ze čtyřdenního výletu za hranice – a to tentokrát nejen všedních dní, ale i státní a bohužel i za hranice lidského (nebo aspoň mého a manželova) chápání.
Napíšu článek, nebojte se, takže zatím jen stručně – měli jsme se hezky, i když nám počasí moc nepřálo, a hlavně – bohužel jsme jeli okolo jednoho bývalého koncentračního tábora, a protože mého muže velmi zajímá vše, co se týká války, byla jsem zavlečena na prohlídku, i když jsem se všemožně bránila. Dodnes jsem nevstřebala to, co jsem tam viděla (a to jsem nešla na všechna místa), stále to mám v hlavě a asi to z ní jen tak nedostanu. Ale aspoň už dnes můžu jíst a relativně klidně i spát a netečou mi slzy tak, abych je nemohla zastavit.
Jinak je Polsko okouzlující zemí se skvělými lidmi, jsem ráda, že jsem tam byla. A těším se, až pojedeme zase, protože jet tam rozhodně stojí za to.
A jsem ráda, že jsem zase s Vámi.
Hani, no právě, že já už v tom Terezíně byla, proto jsem nechtěla pokračovat dál…. na druhou stranu, ti lidé v tom museli být. My to jen viděli, četli a slyšeli. A nepochopili….
Paťko, to by si ti naši chlapci spolu asi rozuměli. Doporučuji volit trasu pečlivěji než jsem to udělala já. Aspoň při romantickém cestování na oslavu výročí svatby….
Babofko (a všichni ostatní), já jsem taky předtím do Polska turisticky moc nejezdila, ale po víkendu jsem do této země zamilovaná a těším se, až tam pojedu zase. Až budete přemýšlet, co s volným časem nebo kam na dovolenou, zkuste pouvažovat i o Polsku.
Jarm, tento zážitek bych si taky ráda nechala ujít.
Peťko, no celkově to v pohodě bylo, ale doteď nejsem v pohodě já. Stále se muckám s holkama více než obvykle a říkám si, jaké to asi mohlo být – samozřejmě si to nedokážu představit ani z 5% – naštěstí! * Vidím, že i s Tvým mužem by si měl ten můj o čem povykládat.
Beruli, přesně jak píšeš.
Jovanko,je dobře,že si už mezi námi a že se ti na výletě líbilo:))..až napíšeš článek,určitě ho přečtu:)..to víš,některý zážitky,i když jsme už dospěláci,prostě neskousneme:((..z takových zážitků akorát mrazí:(
Jovanko, jelikož je tvoje zpráva v růžovém, byl výlet nakonec v pohodě, ne?
Na článek se samozřejmě moc těším.
A jinak tě naprosto chápu. Můj manžel se taky o věci kolem války zajímá, sleduje i dokumenty z té doby, což já, nejspíš ze stejného důvodu jako ty, nemůžu.
Když jsme byli před lety na cestě po Pobaltí, strávili jsme mj. jeden den ve Vilniusu. Kamarád nás chtěl zatáhnout do Muzea totalitních režimů (nebo jak se jmenuje).
Tehdy jsme s chotěm a několika dalšími jedinci radši prochodili prosluněné město, kostely, pamětní místa a skončili tradičně v místní hospůdce.
Být tam víc dní, asi by došlo i na zmíněné muzeum.
Jovi, jsem zvědavá, co nám napíšeš.
;o)
Jovanko, vítej zpátky!!! Na článeček se už teď těším… V Polsku jsem krom asi jednoho, dvou, čistě nákupních výletů, nebyla. A jak znám svého miláčka, táhl by mě ledaskam, ale do koncentráku určitě néééé. Leda by tam vrčely nějaké motory…. 🙂 (Se ten tvůj manžílek nezdá! 🙂 )
Jovanko.
Je fajn,že se ti v Polsku líbilo.
Do toho koncentračního tábora by mě vzal manžel asi taky,páč ho to taky zajímá.Naštěstí jsem ještě žádný neviděla a ani nechci.
Vítej doma zpátky v rodině naší VD 🙂
No,sláva nazdar víletu,dost,že jsi tu:) Jseš dobrá,já popravdě došla jen na nádvoří Terezína a dál už mě nedostali.Normálka sem se sesypala,takže pudem sebezáchovy jsem se dostala mimo tyto otřesné zážitky,ale i tak mi pár dní nebylo veselo….
Tak piš,přeháněj a detaily nezapomeň:)
Lussy, v Terezíně jsem právě byla, když jsme byli kousek odtamtud se školou na chmelové brigádě. A po tomto “zážitku“ jsem se zařekla, že už nikdy.
Marti, překvapení bylo, moc se mu to líbilo, ale vcelku brzy se dovtípil (když jsme najeli na dálnici směr Bohumín, tak už nešlo moc toho skrývat)…. jinak souhlas s tím, že by se to mělo stále lidem připomínat. My jsme se přidali k jedné školní skupině, zpočátku bylo mezi nimi samé hihihi haha, ale bylo vidět, že časem už to tak veselé nebylo, dokonce i třídní frajírci byli otřeseni a neměli čas a ani chuť se předvádět.
Padmé, to bych nerada 🙂 Zdravotně jsme to ustáli, i když já jsem měla stále v břiše nejisté pocity a jednou mi tam vybuchla sopka, ale to naštěstí na hotelu. Takže po této stránce dobrý.
No, čéče, to je dost, že se ozveš.:-)))) Tu čekám a čekám a nakukuju – dyk mě kvůli tobě nakonec vyhoděj z práce :-))) Jenom žertuju, jak jinak.
Teda pravda je, že nakukuju, jestli už nepíšeš, jestli jste to “ustáli“ – zdravotně, zda se někdo nepos… a tak… to víš, zvědafka obecná.;-)
Takže – Jovanko, díky za zprávy, jsi hodná, že jsi napsala a že jste ve zdraví zpátky a piš, piš, ať je článeček na světě.
dnes podruhé nepřihlášená Padmé
Jovi, stále tě netrpělivě vyhlížím, tak jsem ráda, že jste dorazili domů celí a v pořádku a že se výlet líbil. Co manžílek – povídej, co jeho překvapení, když zjistil, kam máš namířeno?
Ohledně koncetráků – naprosto rozumím, reagovala bych určo stejně, stačí mi, když koukám v televizi, slzím i teď. Ale je třeba, aby se něco tak strašně tragického z našich vzpomínek nikdy nevytratilo.
Jovanko,
je dobře, že jste jeli a líbilo se vám tam.
Mě jednou kdysi manžel vytáhl do Terezína a už nikdy více. Já z toho měsíc nespala. Takže si umím (i když radši ani nechci) představit jak ti je (bylo).