Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Proč mi to říká?
Předem se omlouvám za anonymní příspěvek, ale je to dost osobní.
Od neděle pořád přemýšlím, jestli mám svoje trápení poslat do světa na VD. Co jsem si všimla, tak i pár z vás má „zvláštní vztahy“ s rodiči.
A já co pamatuju, válčím s mamkou. Je mi 33l.Když mi bylo 10l naši se rozvedli, tátovou vinou. A já v dalších letech poslouchala, co táta neudělal, kolik peněz mi nedal.
Když jsme se s mamkou kvůli nečemu hádaly, kvůli nepořádku, škole, zábavě.. prostě jak šel čas a dospívala jsem…ve většině případů to skončilo mým tátou. Nikdy jsem netvrdila, že on je svatý a nej, ale bránila jsem ho – nebo spíš sebe – už jen z principu. Proč to všechno řešila se mnou, místo s ním? Byla někdy u soudu, aby mu zvedli výživné? Proč křičela doma na mě?
Já vím, měla to těžké, starala se o nás s bráchou sama… ale tátu jsem si já nevybrala, to ona.
Ani já jsem k ní vždy nebyla milá a nápomocná, ale NIKDY jsem na ni nebyla sprostá.!!
Ona mi teď , v neděli při obědě, kdy jsme se pohádaly… poněkolikáté řekla, že jsem děvka.!!
Poprvé to bylo v mých 18l, kdy jsem ve zlém odcházela z domu, vzala mi klíče a zabouchla dveře za zády se slovy: „uvědom si, že se chováš jako děvka.“ A půl roku jsme pak spolu nemluvily. Pak znova, když jsem se několikrát vrátila domů, mezitím bydlela jinde, a chodili jsme s kamarádkou pařit, ráno jsem vyspávala….Pár měsíců v pohodě, pak znova hádky, a chováš se jako děvka, ty taky ráno chrápou a večer chodí ven!
Jindy zase, když měla narozeniny , koupili jsme ji s bráchou zlatý prstýnek – byl to můj nápad, chtěla jsem jí udělat radost, chvíli po tom jsme se pohádaly a ona mi ho vrátila s tím, že ho nechce.
Přitom ona není zlá, zažila si svoje, v některých věcech si i rozumíme, v jiných naprosto rozcházíme. Zažily jsme i pěkné chvíle, jenže tyhle momenty…. Proč mi to říká? Proč?
Říká, že mě nezajímá jiný názor než můj – ona myslí, že mě nezajímá ten její. Jenže třeba – 6tým rokem bydlím ve svém bytě, hodně mi s ním s bráchou finančně pomohli, taky jsem ji několikrát děkovala a vážím si toho.
Ale to přeci neznamená, že bude určovat jak si to tady mám zařídit. Od začátku mám v oknech žaluzie, a záclony nechci.
2 roky jsem snad každý týden, měsíc , pokaždé když přišla, slyšela poznámku, že je to tady jako ve vězení, že mi ty záclony koupí a basta apod. Zkoušela jsem po dobrým, po zlým.. po 150x slušně říct, že je to můj byt a já tady záclony nechci,že i kdybych tu měla holý stěny, tak ji do toho nic není a ona přijde po 151 x a znova si rejpne. Ale vlastně já neposlouchám cizí názory.
Když ji chci něco vysvětlit, dát přečíst… tak ona : mě to nezajímá, nic číst nebudu…
I bráchovi měla tendenci mluvit, jak si udělají byt se švagrovou. Prý to nechal vyšumět,a máma přestala. Jo, před ním, ale mě to tady říkala, a byla hrozně dotčená, že ji neposlechli.
Naposledy jsem ji důrazně řekla, že se mi její chování ke mně nelíbí, že vůbec nerespektuje můj věk, to že jsem už taky máma a pořád mě má za malou nebo co?
Prý nechce , abych opakovala její chyby. Ale ona o mém životě a zkušenostech ví prd, protože díky jejímu přístupu, jsem k ní nikdy neměla tu správnou důvěru a náš vztah nebyl to správný ořechový. A když už jsem jí i něco řekla, ve finále mi to pak omlátila o hlavu!!
V něčem jsme si tak podobné, že z toho mám do budoucna strach.. ale taky doufám, že nebudu jako ona.. a nebudu na své děti sprostá. A říkat jim děvko apod.
Tak jsem ji napsala dopis, kde jsem sice slušně, ale natvrdo oznámila, že ač moje máma, nemá právo být na mě sprostá, a že s člověkem, který si o mě myslí to nejhorší, nebudu trávit naši dovolenou(i s vnoučkem). Nikdy se mi za ta slova, ani jednou neomluvila, a neudělá to ani teď. Už je mi to jedno, nechci dalších 15let života dělat , že mi to nevadí, jak se ke mně chová. NN
Uf, zkusit s ní mluvit stejným stylem, to nikdy. To “se jí bude líbit“, ona je typ, který touží po hádce a je jedno jak to dopadne. Jediná cesta je popřemýšlet o tom, udělat si nadhled, vědět předem, co bude následovat při další návštěvě, duševně se na to připravit.. na ty záclony bych zkusila klidně přikyvovat, když je koupí, tak je tam dát a až odejde, tak je zase někam uklidit, až přijde, tak ať si je tam zase pověsí. Dělala bych si z ní takovým a podobným způsobem srandu. Podle mě ji to takhle může přejít dřív než ignorancí nebo odplatou ..
Jak máma reagovala na Tvůj dopis? A jak je to dlouho?
bami : děkuju
kotulenka : když to já bych nikdy neudělala, prostě je to moje máma a nemůžu a ani nechci jí říkat, ty jsi taky děvka apod. Bych si musela sama nafackovat 🙁
Rodiče si člověk nevybere a možná ani ona sama neví, proč se tak chová..Já bych si taky nenechala nadávat, ani od vlastní matky. Je to možná těžké, ale já bych jí řekla, že pokud mě nehodlá respektovat jako dospělou svéprávnou bytost a hodlá mi jen nadávat, radit a myslet za mě, tak se s ní prostě nebudu stýkat. Nebo s ní zkus chvíli mluvit stejným stylem jakým mluví ona s tebou, možná jí to pak dojde.
máš pravdu hned v začátku s tím jak tu máme problémy s rodiči, a také mě ted tak napadlo, že at jsme si tu vylévali srdíčko a snažili se o nápravu tak to snad v žádném připadě nepomohlo, omlouvám se těm co se vztahy srovnaly a já to nepostřehla…rodiče nepředěláš, své chyby neunají at malé či velké…proč se do tebe navážela a né do otce, no ty jsi byla po ruce ona ublížená a tak jsi byla hromosvodem, to že v dopsívání děláme chyby a nejsme bezproblémoví to je snad normální a doufám že budeme mít všechny dost síly to s těma capartama zvládnout,,,,ale nastane doba dospělosti a zmoudření 🙂 a člověk předpokládá že se vztahy srovnají, no a neděje se tak, také jsem se několikrát snažila s otcem domluvit vylít si mu srdíčko…nikdy nezměkl a svoje názory, nebo postoje nezměnil….jak to ubíjí tebe, ubíjelo to i mě a jediné co mi tu holky poradily a já to také tak vidím, tak je hodit to za hlavu a ignorovat, užívat si své rodiny a dětí…já mám své rodiče ráda, ale prostě ty jeho poznámky které mě vytáčejí bud ignoruju, a nebo mu na to odpovím tak jak se mu nelíbí a je klid…ale je fakt že na mě nikdy nebyl sprostej a neí to stálý stav….záleží na tobě bud to budeš ignorovat, pouštět to jedním uchem tam a druhým ven, nebo zkusit bráchovu metodu…no a nebo styky omezíš na mimimum a budeš mít klid, ono totiž opravdu někdy je vydáno energie moc a nestojí to za to…posílám pohlazení na bolavé srdíčko a nezoufej ono všude něco je i ve tvém okolí jen o tom lidé nemluví a nechtějí si to připustit…důležité je co si myslíš a cítíš ty…no a je z toho ponaučení že taková určitě nebudeš 🙂
Předem se omlouvám za anonymní příspěvek, ale je to dost osobní.
Od neděle pořád přemýšlím, jestli mám svoje trápení poslat do světa na VD. Co jsem si všimla, tak i pár z vás má „zvláštní vztahy“ s rodiči.
A já co pamatuju, válčím s mamkou. Je mi 33l.Když mi bylo 10l naši se rozvedli, tátovou vinou. A já v dalších letech poslouchala, co táta neudělal, kolik peněz mi nedal.
Když jsme se s mamkou kvůli nečemu hádaly, kvůli nepořádku, škole, zábavě.. prostě jak šel čas a dospívala jsem…ve většině případů to skončilo mým tátou. Nikdy jsem netvrdila, že on je svatý a nej, ale bránila jsem ho – nebo spíš sebe – už jen z principu. Proč to všechno řešila se mnou, místo s ním? Byla někdy u soudu, aby mu zvedli výživné? Proč křičela doma na mě?
Já vím, měla to těžké, starala se o nás s bráchou sama… ale tátu jsem si já nevybrala, to ona.
Ani já jsem k ní vždy nebyla milá a nápomocná, ale NIKDY jsem na ni nebyla sprostá.!!
Ona mi teď , v neděli při obědě, kdy jsme se pohádaly… poněkolikáté řekla, že jsem děvka.!!
Poprvé to bylo v mých 18l, kdy jsem ve zlém odcházela z domu, vzala mi klíče a zabouchla dveře za zády se slovy: „uvědom si, že se chováš jako děvka.“ A půl roku jsme pak spolu nemluvily. Pak znova, když jsem se několikrát vrátila domů, mezitím bydlela jinde, a chodili jsme s kamarádkou pařit, ráno jsem vyspávala….Pár měsíců v pohodě, pak znova hádky, a chováš se jako děvka, ty taky ráno chrápou a večer chodí ven!
Jindy zase, když měla narozeniny , koupili jsme ji s bráchou zlatý prstýnek – byl to můj nápad, chtěla jsem jí udělat radost, chvíli po tom jsme se pohádaly a ona mi ho vrátila s tím, že ho nechce.
Přitom ona není zlá, zažila si svoje, v některých věcech si i rozumíme, v jiných naprosto rozcházíme. Zažily jsme i pěkné chvíle, jenže tyhle momenty…. Proč mi to říká? Proč?
Říká, že mě nezajímá jiný názor než můj – ona myslí, že mě nezajímá ten její. Jenže třeba – 6tým rokem bydlím ve svém bytě, hodně mi s ním s bráchou finančně pomohli, taky jsem ji několikrát děkovala a vážím si toho.
Ale to přeci neznamená, že bude určovat jak si to tady mám zařídit. Od začátku mám v oknech žaluzie, a záclony nechci.
2 roky jsem snad každý týden, měsíc , pokaždé když přišla, slyšela poznámku, že je to tady jako ve vězení, že mi ty záclony koupí a basta apod. Zkoušela jsem po dobrým, po zlým.. po 150x slušně říct, že je to můj byt a já tady záclony nechci,že i kdybych tu měla holý stěny, tak ji do toho nic není a ona přijde po 151 x a znova si rejpne. Ale vlastně já neposlouchám cizí názory.
Když ji chci něco vysvětlit, dát přečíst… tak ona : mě to nezajímá, nic číst nebudu…
I bráchovi měla tendenci mluvit, jak si udělají byt se švagrovou. Prý to nechal vyšumět,a máma přestala. Jo, před ním, ale mě to tady říkala, a byla hrozně dotčená, že ji neposlechli.
Naposledy jsem ji důrazně řekla, že se mi její chování ke mně nelíbí, že vůbec nerespektuje můj věk, to že jsem už taky máma a pořád mě má za malou nebo co?
Prý nechce , abych opakovala její chyby. Ale ona o mém životě a zkušenostech ví prd, protože díky jejímu přístupu, jsem k ní nikdy neměla tu správnou důvěru a náš vztah nebyl to správný ořechový. A když už jsem jí i něco řekla, ve finále mi to pak omlátila o hlavu!!
V něčem jsme si tak podobné, že z toho mám do budoucna strach.. ale taky doufám, že nebudu jako ona.. a nebudu na své děti sprostá. A říkat jim děvko apod.
Tak jsem ji napsala dopis, kde jsem sice slušně, ale natvrdo oznámila, že ač moje máma, nemá právo být na mě sprostá, a že s člověkem, který si o mě myslí to nejhorší, nebudu trávit naši dovolenou(i s vnoučkem). Nikdy se mi za ta slova, ani jednou neomluvila, a neudělá to ani teď. Už je mi to jedno, nechci dalších 15let života dělat , že mi to nevadí, jak se ke mně chová. NN