Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Proč mi to říká?
Předem se omlouvám za anonymní příspěvek, ale je to dost osobní.
Od neděle pořád přemýšlím, jestli mám svoje trápení poslat do světa na VD. Co jsem si všimla, tak i pár z vás má „zvláštní vztahy“ s rodiči.
A já co pamatuju, válčím s mamkou. Je mi 33l.Když mi bylo 10l naši se rozvedli, tátovou vinou. A já v dalších letech poslouchala, co táta neudělal, kolik peněz mi nedal.
Když jsme se s mamkou kvůli nečemu hádaly, kvůli nepořádku, škole, zábavě.. prostě jak šel čas a dospívala jsem…ve většině případů to skončilo mým tátou. Nikdy jsem netvrdila, že on je svatý a nej, ale bránila jsem ho – nebo spíš sebe – už jen z principu. Proč to všechno řešila se mnou, místo s ním? Byla někdy u soudu, aby mu zvedli výživné? Proč křičela doma na mě?
Já vím, měla to těžké, starala se o nás s bráchou sama… ale tátu jsem si já nevybrala, to ona.
Ani já jsem k ní vždy nebyla milá a nápomocná, ale NIKDY jsem na ni nebyla sprostá.!!
Ona mi teď , v neděli při obědě, kdy jsme se pohádaly… poněkolikáté řekla, že jsem děvka.!!
Poprvé to bylo v mých 18l, kdy jsem ve zlém odcházela z domu, vzala mi klíče a zabouchla dveře za zády se slovy: „uvědom si, že se chováš jako děvka.“ A půl roku jsme pak spolu nemluvily. Pak znova, když jsem se několikrát vrátila domů, mezitím bydlela jinde, a chodili jsme s kamarádkou pařit, ráno jsem vyspávala….Pár měsíců v pohodě, pak znova hádky, a chováš se jako děvka, ty taky ráno chrápou a večer chodí ven!
Jindy zase, když měla narozeniny , koupili jsme ji s bráchou zlatý prstýnek – byl to můj nápad, chtěla jsem jí udělat radost, chvíli po tom jsme se pohádaly a ona mi ho vrátila s tím, že ho nechce.
Přitom ona není zlá, zažila si svoje, v některých věcech si i rozumíme, v jiných naprosto rozcházíme. Zažily jsme i pěkné chvíle, jenže tyhle momenty…. Proč mi to říká? Proč?
Říká, že mě nezajímá jiný názor než můj – ona myslí, že mě nezajímá ten její. Jenže třeba – 6tým rokem bydlím ve svém bytě, hodně mi s ním s bráchou finančně pomohli, taky jsem ji několikrát děkovala a vážím si toho.
Ale to přeci neznamená, že bude určovat jak si to tady mám zařídit. Od začátku mám v oknech žaluzie, a záclony nechci.
2 roky jsem snad každý týden, měsíc , pokaždé když přišla, slyšela poznámku, že je to tady jako ve vězení, že mi ty záclony koupí a basta apod. Zkoušela jsem po dobrým, po zlým.. po 150x slušně říct, že je to můj byt a já tady záclony nechci,že i kdybych tu měla holý stěny, tak ji do toho nic není a ona přijde po 151 x a znova si rejpne. Ale vlastně já neposlouchám cizí názory.
Když ji chci něco vysvětlit, dát přečíst… tak ona : mě to nezajímá, nic číst nebudu…
I bráchovi měla tendenci mluvit, jak si udělají byt se švagrovou. Prý to nechal vyšumět,a máma přestala. Jo, před ním, ale mě to tady říkala, a byla hrozně dotčená, že ji neposlechli.
Naposledy jsem ji důrazně řekla, že se mi její chování ke mně nelíbí, že vůbec nerespektuje můj věk, to že jsem už taky máma a pořád mě má za malou nebo co?
Prý nechce , abych opakovala její chyby. Ale ona o mém životě a zkušenostech ví prd, protože díky jejímu přístupu, jsem k ní nikdy neměla tu správnou důvěru a náš vztah nebyl to správný ořechový. A když už jsem jí i něco řekla, ve finále mi to pak omlátila o hlavu!!
V něčem jsme si tak podobné, že z toho mám do budoucna strach.. ale taky doufám, že nebudu jako ona.. a nebudu na své děti sprostá. A říkat jim děvko apod.
Tak jsem ji napsala dopis, kde jsem sice slušně, ale natvrdo oznámila, že ač moje máma, nemá právo být na mě sprostá, a že s člověkem, který si o mě myslí to nejhorší, nebudu trávit naši dovolenou(i s vnoučkem). Nikdy se mi za ta slova, ani jednou neomluvila, a neudělá to ani teď. Už je mi to jedno, nechci dalších 15let života dělat , že mi to nevadí, jak se ke mně chová. NN
Jovanka: dopisů už mezi námi pár proběhlo v průběhu těch let. Ten poslední mám ještě doma, neodeslaný.
Zuzina : taky mi přišlo, že není smířená ani s jedním rozvodem, ale k tomu mi kdysi napsala, že kdyby to nebrala sportovně, skončila by v blázinci.
A že kdyby byl bráchův táta poblíž jako můj, bude chtít po něm to samé. Jenže ten utekl do Německa, tak proč bráchovi předhazovat, že jeho otec pro něj nehne prstem? Ale můj bydlel za “rohem“ tak jsem to poslouchat musela.
I když jsem se slovně nebo v dopise zmínila o tom, že mi vadí “děvka“, že mě mrzí vrácení prstýnku, fakt mi to bylo líto, nikdy se o tom ani v nejmenším nezmínila,v dopisech řešila jen to, jestli má ještě dceru, a že ona měla ke svým rodičům vždy respekt, NIKDY ani slůvkem promiň, přehnala jsem to, prostě NIC!
A že je na nás pyšná, i když nám to nedává najevo.
Pracovala celý život s mládeží, v diagn.ústav, v dětsk.domově, na intru jako vychovatelka… ale psychologii je asi moc neučili.
Nevím jestli ji mám ráda, teď to zase opravdu nevím, vážím si toho, co pro mě udělala, ale nevěřím jí – jako mámě.
Lussy a ost. : děkuju vám všem za postřehy, kvůli nim jsem to hlavně psala, abyste mě přivedli na jiný pohled.
I když si stále myslím, že ač se jedná o jakýkoliv spor – záclony nebo jinou věc.. nemá právo mi říkat děvko!!
S tím se prostě nesrovnám. Proč mi to vadí? Protože děvka si vydělává svým tělem, a to já rozhodně nedělám!
Ano, opakuji, máma není zlá, pomohla mi hodně, ale…
K psycholožce chodím… bohužel ted už 2měsíce marodí, vyloženě se k ní těším, protože mě svým věcným přístupem přivede k … něčemu.
Vím, že někdy situaci zvládnu s přehledem, jenže ono to na mámu nemá dlouhodobý vliv.
Jako že jí možná něco v hlavě blikne, ale druhý den už neví o čem byla řeč, a je schopná řešit “záclony“ po 160x!
Myslím, Lussy, žes to vystihla přesně.
Těžko předěláme druhého, tak zbývá varianta ukončit kontakty (což s rodiči nechceme), nebo změnit svůj přístup k problému.
Každá akce vyvolává reakci.
Je možné, že změnou svého přístupu pozměníme nakonec i chování druhé strany.
Lussy, to jsi napsala naprosto úžasně. Je v tom hodně pravdy.
Milá anonymní.
Nedá mi to nereagovat. Třeba se ti můj názor nebude líbit.
Já bych to nenazvala Proč mi to říká? Ale Proč mi to vadí?
Já řešila stejný problém s mámou, když mi bylo o 10 let míň než tobě. Záclony v našich oknech jsou mementem té doby, kdy jsem jí podlehla a bláhově si myslela, že když je tam teda dám a nebudou tam jen žaluzie, tak budu mít klid. Ale pak přišly na řadu obrazy, koberce, fasáda, zahrada atd. atd.
Nakonec jsem byla vynervovaná před každou její návštěvou až jsem se klepala a když mi pípla SMS tak se mi rozklepaly ruce co mi zase píše. Vrcholem bylo když jsem začala mít noční můry a každou noc jsem křičela ze spaní ať mě nechá na pokoji, zdálo se mi, že na mě padá strop, nebo se že k nám někdo proboural do ložnice, zamykala jsem se v ložnici atd.
Nakonec jsem 2 roky brala antidepresiva a chodila k psycholožce.
Ta mi hodně pomohla rozklíčovat vztah k mámě,ale nakonec mi doporučila skupinovou terapii, která mi pomohla strašně moc. Po jejím absolovování jsem mohla vysadit prášky a měla jasno v hlavě.
Uvědomila jsem si, že jí prostě nepředělám, a ani nepochopím. Zapracovala jsem sama na sobě, abych situace s ní zvládla a uvědomila jsem si, že je to všechno ve mně. že mě třeba nevytáčí schválně, ale mě to prostě vadí. A když nemá efekt si s ní o tom promluvit, tak jsem se “přeprogramovala“ tak, abych neměla důvod s ní něco řešit.
Dneska s ní mám vztah naprosto suprový, kdyby mi to někdo před lety řekl, tak se mu vysměju! Neříkám, že se změnila, je pořád stejná, ale tím, že jsem se změnila JÁ, tak se náš vztah úplně změnil.
Přeju ti hodně síly!!!
Já měla s rodiči (a s otcem dosud mám) dobré vztahy, ale když byl nějaký problém, tak se mi právě osvědčil ten dopis. Nikdy jsme sice o tom, o čem jsem jim psala, nemluvili, ale to, co jsem chtěla řešit, se zlepšilo. Nebylo to sice nikdy stoprocentní, to ale asi ani nejde. Oni taky mají právo na svůj názor.
Pro odlehčení – mám čtyři děti, za nějakou dobu čtyřicítku na krku, přesto se mě tatíček před nedávnem zeptal, kdy se konečně naučím poslouchat. Tak jsem mu řekla, že už asi nikdy 🙂
Jovi tos napasla hodně pravdivou větu-jestli se to podaří nám.
Milá anonymní netuším co poradit,ale tak nějak si myslím,že mamka ten rozvod brala jako křivdu a bohužel jsi byla ty po ruce,na koho mohla křičet a věděla,že se bránit nebudeš.Takže spíš si myslím,že je neštastná.Předpokládám,že si nějaký další vztah nenašla.ˇAůe i sebenešťastnější člověk nemá právo někomu nadávat,urážet.Asi bych zkusila metodu co jsi sama naznačila.Nechci aby moje dítě-tvé vnouče slyšelo nadávky a nelíbí se mi jak se ke mně chováš,proto na dovolenou nepojedeme,nechci to poslouchat jdeme domů až ti bude líp tak se ozvi….a tak dále .chce to klid a trpělivost.
Můžu se zeptat jestli jste s mamkou v dopělosti probíraly jak rozvod nesla nebo nenesla?Zdá se mi totiž v tady zakopaný pes,naznačují to i věty nechci abys dopadla jako já.Pokud se lituje a třeba i ona měla na rozvodu podíl snad by jí pomohla návštěva psychologa.ale tam asi nepůjde,že?Jak vychází se snachou?
Zkus se nad to podívat i z jiných úhlů pohledů a nedej se:-)
Neříkám, že je špatná. Sama neví kudy kam a i když si to sama neuvědomuje, tak ji naplní, když si vybije na někom zlost, uleví se jí a je to zas dobrý, ale příště to bude potřebovat znovu. Je to jako droga..
Ale myslim, že kdyby si s ní NN chtěla promluvit o těch problémech, tak se maminka bude bránit, že žádnou pomoc nepotřebuje.
No brala bych to s tím humorem z nadhledu. Kdybych mohla dát náš příklad: Nám to tu maminka taky vždycky pouklízí, když přijede na návštěvu. Něco málo přerovná .. to nevadí, zabaví se. Nakonec mi řekne, že sice spoustu věcí udělám sama a znamenitě, ale do dokonalosti to má daleko. Však má pravdu a já si aspoň odpočinu a potom jí dám za pravdu s blaženým pocitem dokonalého uklizení. Když potom přijedu na návštěvu já k ní s malou (je to daleko, takže jezdíme na 4-7 dní), tak jí třeba vyžehlím bez zeptání a už si to nechám pro sebe, že to do dokonalosti nestihla, je klid, pak má víc času na vnučku.. jinak pro NN – dělám to tak právě proto, že má taky sklony mi říkat, co je všechno špatně nebo to ještě vůbec není, tudíž je to taky špatně. Ale nenadává mi, s tím zkušenosti nemám ani to neznám z okolí, takže dál poradit nemůžu.
Neřekla bych, že mamča je nějaká vyloženě špatná a hádavá. Spíše má sama v sobě spoustu věcí neuspořádaných.
Kdyby byla zlá, přece by svou dceru finančně nepodporovala (?)
Je to problém, spousta rodičů nebere svoje děti jako dospělé nikdy…. kdoví, zda se to podaří nám 🙂
Nemyslela jsem to tak, že bys jí měla taky nadávat do bůhvíčeho. Ale zkusit jí taky ve všem radit..anebo odejít z místnosti, když s tím začne a ignorovat ty kecy.