Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Střídáme to jako počasí
Ahoj a dobrý den Vám všem,
přiznám se, že jsem několik posledních dnů měla totální “výpadek“ = vůbec jsem nezapínala počítač, a ani teď nevím, jak Vám sdělit zprávičky o mamince. Potvrdilo se totiž mé neblahé tušení, že “léčba“ chemoterapií nepovede ani k uzdravení, ani k zastavení nemoci.
Pokračování v chemoterapii se stalo jakousi hrou o čas… či jakési oddálení nezvratného…
Mamka je vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky. A v tuto chvíli není možné pokračovat v léčbě ze zdravotních důvodů, dostala několik transfuzí krve a pustili ji z nemocnice domů (s haldou léků) s tím, že od června by měl celý ten “kolotoč“ začít nanovo (až se dá do pořádku krev – tj. následek devastující chemoterapie).
Takže – u nás je teď střídavě stejně jako to střídá počasí, chvíli zataženo a déšť a chvíli polojasno se slunečnem…
Nicméně – pokračovat budeme a půjdeme do toho znovu.
Přeji všem hezký víkend a neb mám volno, chystám se projet všechny zprávičky, které mi unikly a dohnat zameškané.
Keenspeede, děkuji.
To sluníčko nám hodně pomáhá, jsem ráda, že je právě teď jaro… Včera mamka seděla na zahrádce, poslouchala zpěv ptáčků, pozorovala sousedovic ovečky – mají mláďátka a byla z toho celá naměkko, jaká je to krása…
jen krátce : držím palce, aby další dny a týdny byly i při této prognoze přijatelně v pohodě a klidu.
Teď zřejmě “jen“ můžete být s maminkou, povídat si, vzpomínat, mluvit spolu i jen se tak držet za ruce.
Těšit se z každého dne, kdy ji nebude nic bolet, kdy bude svítit sluníčko a budou vonět kytičky.. takové malé obyčejné radosti.
Prostě být spolu.
Matildo, děkuju.
S rukou na srdci: je něco jiného být divákem zvenčí a je něco jiného být v tom.
Osobně bych ji už dál netrápila a nepokračovala…
Ale já nemám ani právo něco rozhodovat, ani sílu to říct nahlas… předně je to moje maminka a já jsem si myslela, že tu bude dalších dvacet let s náma a v neposlední řadě – je to tak kruté, že je těžké tomu čelit rozumem a nepoddávat se citům… je jedním z mých nejbližších lidí a život bez ní si neumím představit… takže chci, aby tu byla…
Danasi, děkuju za pochopení, to je přesně ono – mně se toho tolik honí hlavou, ale v tuhle chvíli to nedokážu dát do rozumných vět a psát… Však ono to přijde…
Karamelo, děkuji.
Maminka je ohromně statečná, nesmírně ji obdivuji, nestýská si a nestěžuje, všechno trápení z léčby snáší nesmírně statečně, co se týče fyzické stránky a bojovnosti má u mě jedničku s hvězdičkou…
Padmé je mi to moc líto :-(((( Maminka je statečná osůbka, já nevím co bych dělala sama po takové době:-( léčení a trápení. Ale žijeme jen jednou. Jsi úžasná, jaká jsi opora pro ni. Snad Vám jarní sluníčko pomůže a čeká na Vás ještě spousta společných dní. K
Padmé, vím, o čem mluvíš, když slova nepřicházejí a ani se nechce hlavě, aby přicházely. Já chápu, a proto jsem ti ani nepsala, dávám ti šanci. Tu samou jakou jsi dávala ty mě. Prostě a jasně, až přijde čas napíšeš. A těším se třeba i na román plynoucích nesmyslných slov, myšlenek, které se rozletí a budou volně plynout.
Padmé, chybělas mi tu… Na to se ale nedá napsat nic jiného než povzbuzení k tomu vašemu rozhodnutí, i když maminka to asi teď momentálně vidí jinak, viď? Moc mě to mrzí, že nemohla přijít lepší zprávička, že boj, který vedete, se opravdu vyplácí… Nezbývá než pořád držet palce, jen, s rukou na srdci se ptám – kde je ta hranice, kdy už si člověk v takové situaci řekne, že už radši se vším bojem přestane a smíří se se strašnou pravdou, že všechno končí…
Myslím na vás, ať se vše v dobré obrátí, aspoň v rámci možností, jak vždycky říkal můj profesor ruštiny na střední škole…
Danásku, díky.
Chtěla jsem Ti napsat už v týdnu, ale nějak si nevím rady se slovy… jsem pěkně “rozvrzaná“… nicméně určitě se Ti ozvu.
Sluníčko moje, hned jsem si myslela, že se něco děje. Jen jsem si nebyla jistá co. Sice mi můj typ vyšel, ale nejsem z toho nadšená. Byla bych radši, kdybych se mýlila.
Mám ještě větší chuť se rozjet za tebou a pořádně tě obejmout. Přeji pokud možno spoustu sil.
Ahoj a dobrý den Vám všem,
přiznám se, že jsem několik posledních dnů měla totální “výpadek“ = vůbec jsem nezapínala počítač, a ani teď nevím, jak Vám sdělit zprávičky o mamince. Potvrdilo se totiž mé neblahé tušení, že “léčba“ chemoterapií nepovede ani k uzdravení, ani k zastavení nemoci.
Pokračování v chemoterapii se stalo jakousi hrou o čas… či jakési oddálení nezvratného…
Mamka je vyčerpaná jak psychicky, tak fyzicky. A v tuto chvíli není možné pokračovat v léčbě ze zdravotních důvodů, dostala několik transfuzí krve a pustili ji z nemocnice domů (s haldou léků) s tím, že od června by měl celý ten “kolotoč“ začít nanovo (až se dá do pořádku krev – tj. následek devastující chemoterapie).
Takže – u nás je teď střídavě stejně jako to střídá počasí, chvíli zataženo a déšť a chvíli polojasno se slunečnem…
Nicméně – pokračovat budeme a půjdeme do toho znovu.
Přeji všem hezký víkend a neb mám volno, chystám se projet všechny zprávičky, které mi unikly a dohnat zameškané.