Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Klíč ...
To už je tak daný, že mně se musí den co den něco stát a nejlíp několikrát.
Dnes večer (20:00) jsem šla klasicky uspávat, tentokrát jsem usnula taky a ve 23:00 mě vzbudilo bouchání. Okno ložnice je nad oknem kuchyně, o všem, co kdo odloží na okno dole, je hned slyšet nahoře, nemluvě o zavadění o radiátor. Nepřišlo mi to divný. Buchbuch znova – aha, to jsou jako ve filmu kamínky a já “konečně“ nechala klíč ve dveřích (ach, já to tušila, že se mi to jednou povede.. že zapomenu .. jak romantické .. Romeo a Julie). Otevřu dveře od ložnice a konečně můžu slyšet i zvonek – ten prevít nebyl přes dvoje dveře a takovou dálku slyšet (hrál nonstop). Ještě po schodech dolů se v duchu natřásám, že mám naštěstí lehkej spánek, otevírám, muž vchází do dveří, směje se pod vousy, nedokáže se na mě podívat (musel by bouchnout smíchy; je naprosto smířený s tím, že ženám se nemá nic vytýkat, jsou to křehké duše a občas jim to nemyslí a proto nemá cenu se hádat, zároveň chápe, že by se nějakou připomínkou sotva něco změnilo).
..
O deset minut později dostává na stůl večeři, ptám se, jestli házel kamínky jen jednou – dvakrát. A jak dlouho čekal? – Třičtvrtě hodiny. A co dělal? – Hrál si na zahradě s kočkou (které se jindy vyhýbá obloukem, protože je alergik, teď pořád smrká). Usmívá se, sem tam hlasitý úsměšek a večeří. Romeo a Julie 🙂
(Moje poznámka – ano, můj muž je opravdu tak trpělivý, ale nechci vědět, co by mi řekl, kdybych ten zvonek slyšela hned (někdy je tak trochu cholerik :))) ))
Inori, to je krásná příhoda 🙂
Je fakt, že ten časový odstup tě možná uchránil nějakých výčitek nebo aspoň výlevů zlosti :-))
nene, nic ironickýho 🙂
se tu šklebím budu si to muset přečíst znovu protože jsem nepochopila jestli je to napsané iornicky s tou reakcí tvého manžela 🙂 holt ráno nefunguje mozek….jinak představa je to úsměvná pro toho kdo je uvnitř na posteli….ted přemýšlím jak by reagoval můj a nevím nevím:-))))