Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Už bychom se potřebovali vyspat 🙁
Holky pomoc,
ten náš holomek dvouletý ne a ne pořádně v noci spát. Budí se tak 2 – 4 x za noc a vyžaduje flašku s mlékem. Jestli některá z vás zná nějakou účinnou metodu, jak se tohoto zlozvyku zbavit, budu vděčná za každý příspěvek. Už jsme s manželem utahaní a i dcerku to v noci ruší, i když ona se nikdy úplně nevzbudí. Přitom už nám občas i celou noc prospal, hlavně když přešel z malé postýlky do velké, ale po nějaké době se začal znovu budit, vyjímečně se vzbudí jen jednou.
Vyzkoušeli jsme:
- [i][b]Změna postele z malé na velkou[/b][/i] – mysleli jsme že se to konečně podařilo, ale neradovali jsme se dlouho.
- [b][i]Pořádně před nocí nafutrovat[/i][/b] – změna absolutně žádná.
- [b][i]Výměna mléka za čaj[/i][/b] – žádná změna
- [b][i]Snížení dávky mléka[/i][/b] – častější buzení
- [i][b]Nechat ho plakat[/b][/i] – vzhledem k tomu, že spí s dcerkou v pokojíku, tak je to trochu komplikované, navíc on z postele vyleze, takže tato metoda je prakticky nemožná.
- [i][b]Vzít si ho k sobě do postele[/b][/i] – tak to je vzájemná sebevražda :-D, to je okamžitě po spaní, začne po nás lézt a zpívat a chce si číst. U sebe v posteli mě nechce, pláče, že mám odejít. Když se mu nepodaří mě vypudit, vzbudí mě a dožaduje se mléka – [b]ukrutným řevem.[/b]
vicikovka
vici, čím bude tvoje ne důraznější, tím dřív to zvládnete. Ale jak jsem už psala, dokud si nebudeš sama na sto procent jistá, že se zlomit nenecháš, tak si malej to mlíko nakonec vyřve.
U nás bylo takhle náročný odbourání nočního kojení u Áni, první noc mi skoro celou prořvala (opravdu vzteky), druhou už vydržela “jen“ tři hodiny, do třetice to vzdala po necelých deseti minutách. No a pak už kočenka spala celou noc. S Majdou stačila jedna noc, která se obešla i bez křiku, jen po mně pořád lezla a něco žvatlala.
Každé dítě je jiné, někdy to jde úplně samo, někdy je to náročnější a občas je to nadlidskej výkon.
Z toho co píšeš, bych řekla, že u vás už je vážně nejvyšší čas. Zatni zuby a opakuj si celou noc “když dnes nepovolím, brzo se krásně vyspím“ a uvidíš, že to zvládnete oba dva. Budeme ti tady všechny držet palce. Určitě napiš, jak válčíte dál.
Jo, Eli, zatímco jsem to dopsala na etapy, tak tys už zase odpovídala – dát na zadek nemá cenu, je to akorát stres navíc jak pro tebe, tak pro něj a sama víš, že to nic neřeší. Naopak, mluvit v klidu, spíš šeptat, utišit ho, aby poznal všechny aspekty noci, já vím, že to nepůjde hned, ale nezavrhuj to, prostě to dělej pořád stejně noc co noc, tiše s ním vstát, i když bude ječet jak viktorka u splavu, tak ty nezvyšuj hlas, odveď ho do postýlky, ulož, přikryj, pohlaď a buď co nejtišší, božínku, vždyť Vladoš je stejně starý, já vím, že jsou to lišky podšité a rozumí všemu, co se snažíme vysvětlit, chápou dané situace, co se pořád opakují, takže to, co Mariánek dělá, není nic jiného, než psychické vydírání, protože ví, že se mu prostě v noci někdo bude věnovat.
Nejlepší by bylo najít příčinu, proč dítě, které dokáže v noci pěkně spát, se zase začne budit, ale to je někdy nad lidské síly, viď?:-)
Ahojky Eli, no co to čtu, já měla pocit, že Mariánek je sice divošek, ale v noci to po odbourání nočního kojení dobře zvládá, a ty píšeš tohle…
Je těžké něco poradit, protože konečné řešení je na tobě a přikláním se k Zavě i k bamisce, ty víš, že to vůbec nepůjde samo a že budeš muset být tvrdší, ale zatím o tom nejsi vnitřně tak přesvědčená, abys to zvládla. Víš, ono je opravdu nejdůležitější na tom to, aby dítě vycítilo z maminky, na kterou je pořád pomyslnou pupeční šňůrou napojené, že přes to prostě “vlak nejede“. Jakmile z tebe ucítí sebemenší zaváhání, tak pozná, že tudy vede úniková cesta ven a nic se nezdaří.
Ale věř mi, že ve chvíli, kdy opravdu zatneš zuby a půjdeš na to cestou – já tě mám moc ráda, ale mlíčko už jsi měl, teď je noc, musí se spinkat, protože ráno musíme mít očíčka odpočinutá, jestli máš žízeň, tady máš vodičku, nic jiného v noci už neteče, nápad s bludičkou je fajn, i nápad s vlastním hrnečkem pro velké kluky, ale nejdůležitější na tom je zlomit ten jeho vnitřní důvod pro noční zlobení. Neměl by dostat nic, co ho v noci bude víc uspokojovat než spánek, měl by poznat, že opravdu není proč v noci vstávat. Ruku na srdce, miminko v noci mlíčko nepotřebuje už zhruba od 6.měsíce. Dávat mu v noci mléko ve dvou letech je opravdu nesmysl.
Myslím, že největší problém bude dělat to, že opravdu vstane z postýlky a půjde za tebou, proto my jsme malého ještě v postýlce nechali, z obav o naše celé prospané noci, Vladoš spí od sebrání nočního kojení celou noc jak dudek. Ale i toto jsem si zažila s Kačkou, opravdu nezabírá nic jiného, než pokaždé vstát s postele a jít to dítě uložit zpět, věřím tomu, že po pár nocích máš vyhráno, u nás byla jedna noc krušná, druhou noc vstala už jen jednou a pak už spala každou noc až do rána.
A Vladánek, než jsme se zbavili nočního kojení, však víš, nespala jsem ani hodinu v kuse, pořád byl vzhůru každou noc… Nakonec kdybych věděla, že když utnu noční kojení, které bylo pro něj prostě příjemným zpestřením noci, a bude spát, tak bych to utla určitě dřív než v deseti měsících, kdy už ze mě byla naprostá troska…
Vici, sluníčko, držím palečky, teda, dává ti zabrat, pacholek jeden:-))) Napiš, prosím tě, jak válčíte, ale bez pláče to určo nepůjde, to je jisté…
Bamisko, no mě pak taky bere nerv, tekže taky mu někdy jednu šupnu, ale zatím to nepomohlo 🙂 – ani jemu a ani mě. Manžel je taky na bednu, jelikož vstáváme na střídačku. Stejně nás Marís vždycky probudí všechny, takže je to úplně jedno kdo k němu jde. Nejhorší je, když potichu příjde a u postele začne ječet, jako by ho na nože brali: Mamíííííí, mííííkoooo. Tatííííí, míííííkoooo. Když řeknu, že ne, že jde do hajan, že už je velkej kluk a mlíčko nepotřebuje, tak je k nezastavení a pak budí i sousedy, jak řve: Ne, kuk, ne vejkej, míkoooo, posim. – je hodně vytrvalý.
Zavo, ono ani nejde o to jestli se mi do toho chce nebo ne, spánek jako takový řešíme prakticky od narození. Kvůli spaní jsem přestala kojit – v 9.měsících, kdy se Marís budil každou hodinu. To bylo vážně na mrtvici. Pak jsem se zbalila a šla spát do ložnice, pak bylo pár prospaných nocí a maraton nastal po 3 – 4 dnech nanovo, ale ne v takové intenzitě. Pak najednou z ničeho nic, začal vstávat 1-2 x za noc a my měli radost, že se konečně trošku prospíme, bylo totiž i pár nocí, kdy spal krásně celou noc. Ale to zas trvalo jen krátkou dobu a bylo po radosti. Nevím co děláme špatně, proč se začal opět častěji budit, když víme, že dokáže spát celou noc. Přitom on je hrozně čilé dítko, takže neposedí a večer usne během pár vteřin, ono mu ani v noci nedělá problém okamžitě usnout.
Já mám z tebe Vici, pocit, že víš, že budeš muset být tvrdá a že se ti do toho moc nechce. Nedivím se ti, žádná máma neslyší ráda křik či pláč svého batoláka. Držím ti pěsti, zvládnete to i za cenu pár probděných nocí. V některých případech je to nutné. A možná to tak zlé nebude, možná, že to ten váš miláček pochopí brzo.
vici to je mi vás líto všech vždyt to je budící frekvence jak u malého miminka, asi také moc neporadím jen pospíchám s podporou, odpolední spaní bych mu asi nebrala, možná zkrátila aby nebylo louhé, ale pak je odpoledne na zabití což chápu a efekt v noci žádnej….asi bych mu už to mlíko nedávala podle mě je dost velkej kor když se na noc nacpe kašičkou či čímkoliv jiným, asi zkusit vysvětlit že na míčko je dost velkej a že bude mít jen čajík, možná koupit hrníček neboněco nového, že už je velikej a bude mít pítí u postýlky aby s mohl napít sám, nechat mu tam bludičku aby na to viděl,aby maminku nebudil protože se pak nevyspí a nebude si moc s ním hezky hrát…já bych se asi zkusila trochu přitvrdit a vydržet pokud to půjde, příjde k vám do postele odvézt ho do té své, a pořád dokola, nezpíváme až ráno, asi být hodně tvrdá, nejsem si jistá jestli povídáním se něco extra zmůže, já bych mu asi i při vztekání šupla na prdítko, omlouvám se asi to není výchovné, ale nějak ho v té posteli udržet je prostě potřeba
Jovanko, díky moc, také jsem zvažovala, že ho strčíme do postýlky – cestovní, aby nemohl utéct, ale to se stejně nevyspíme nikdo, jelikož jediné dveře, které nás od domácího tyrana dělí, jsou pouze ty pokojíkové. A Verunka je taky taková liška mazaná, jak by zjistila, že může spát u nás, pak se jí budeme horko těžko zbavovat, navíc to je noc o přežití, protože sebou řádně šije :-), bere nám deku,…no děs. Budeme to zřejmě muset vyzkoušet.
Petro, i tobě díky za podporu, i tato varianta mě napadla, ale nejsem si jistá jestli mám dostatek energie, vytrvalosti a trpělivosti, po chvilce vzteklého řevu našeho benjamínka mě přemáhá ukrutná bezmoc a následně vztek, že ten malej hajzlík nechce spát a jen prudí.
To já se nikdy nenechám přemluvit, že mu budu zpívat, ale on začně kvílet sám, vůbec mu nevadí že všichni spí. Slibujeme, vyhrožujeme,…nezabírá nic.
Dokonce jsme vynechali odpolední spaní, spal i 3 hodiny v kuse. Ale ani tak se nic nezlepšilo, možná je to pak ještě horší. Po hodině se ale vzbudit nenechá, ona je pak na pěst až do večera, vzteklej, uřvanej, no na zabití…s prominutím :-).
Já vím, že to zní hrozně, jak o něm píšu, ale už jsme vážně grogy z toho nekonečného kolotoče. On ani přes den není zrovna hodné a spokojené dítko, všude vleze, na všechno sáhne, o všechno se pere, křičí,…ach jo.
vicikovko, já bych byla pro variantu mlíko nedat, nenechávat malého samotného, vzít ho do náruče, hladit, povídat něco ve smyslu “mám tě moc ráda, ráno si zase budeme hrát, ale teď všichni spinkají“, nic víc, žádné pohádky ani zpívání. Když se bude dožadovat pití, nabídni jen vodu.
Když tě bude odstrkovat, zkus odejít, pokud spustí řev, vrať se a už se nenech odstrčit, i kdyby dál protestoval.
Počítám, že tě to bude stát jednu probdělou noc a dvě s nic moc spaním, ale nejpozději do týdne Mariánek určitě pochopí, jak se věci mají.
No ale ze všeho nejdůležitější je to, abys ty sis byla na 100 % jistá, že děláš správně a je ten pravý čas. Věř tomu, že to pak půjde mnohem snáz. Aspoň z vlastní zkušenosti můžu říct, že k případné změně musí dozrát nejen dítě, ale i maminka 🙂
… a kdyby vylézal z postele a chodil za Vámi, zvažovala bych znovu postýlku.
Drasťárna, ale nic jiného mě nenapadlo….
A co vzít do postele k Vám dceru a nechat ho vyblbnout se samotného?
Nachystat mu k posteli čaj nebo vodu, ať netrpí, ale aby na druhou stranu věděl, že nemůžete skákat, jak on si píská?
A samozřejmě pevné nervy…. nezávidím, posílám aspoň virtuálně týden prospaných nocí (kdyby to tak šlo….)