Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Naše generace na nočníku..
Ahoj, poněkolikáté mě při čtení článku “Já už chodím na nočník“ a ost. na toto téma napadla – spíše řečnická otázka ??
Když se dnes zdůvodňuje posazování na nočník v pozdějším věku dítěte, skrze jeho vyzrálost,nerv. soustavu, pochopení o co vlastně jde atd.
Že to může zapříčinit pomočování v pozdějším věku apod.
Tak já s tím souhlasím, jak víte Elimu byl rok a zatím nic nezkoušíme, nechávám to na léto.
Ale moje zvědavost:
když se tedy říká, jak naše generace seděla už v 1.roce , jinak to byla ostuda, nebo si maminky chtěli ušetřit práci s praním plínek.
Tak to znamená, že jsme tím všichni trpěli? Že se pak většina z nás pomočovala? Že tím trpíme do dneška? Že by nějaký psycholog řekl, jo tak tyhle vaše problémy mají prapočátek v minulosti – protože vás dávali brzo na nočník?
Můžete se třeba zeptat rodičů, jak to probíhalo s vámi u vás ?? 🙂
Nedělám žádný výzkum, jen se všude píše o tom, jak je to škodlivé dítě na nočník nutit, tak mě jen zajímá, jak to poškodilo nás?
děkuju, Iv. :-)))))
Anonyme, je to výstižné a v mnohém souhlasím, jen mi tam chybí podpis, třeba XY nebo Anička, je to jedno, jen aby člověk neodpovídal do prázdna.
Taky se zeptám, jak to bylo s námi.
Padmé: však já vím,jak si to myslela, to byla jen malá poznámka 🙂
Šmankote, Keenspeede, to jsem zřejmě šlápla do “h…..“,
já se vyjadřovala k tomu chození na nočník (až po 1.roce).
Anonym : moc hezky napsáno 🙂
Padmé: no, mamka rozumná je, ale jak kdy ?? ale to by bylo na jinou debatu a hooooodně dlouhou 🙁
Ahoj, dneska je prostě jiná doba, já sama si myslím, že dítě dokáže vnímat čůrání už od toho jednoho roku, celkově mi tohle všechno připadá jako metoda pokusu a omylu (myslím hlavně výchovné metody). Dnes se děti vychovávají k tomu, aby byly především sebevědomé, když dostanou na zadek, tak už je to téměř týrání a matka automaticky nezvládá výchovu, když dítěti dáte čokoládu, tak polovina mamin se na vás podívá stylem – jak mu může dávat takový “hnus“, skoro každé dítě, které není zrovna podle představ, tak se hned posílá k psychologovi (jen je třeba trošku jiné, má jiné zájmy a nepreferuje velké kolektivy – příklad).
Já si myslím, že předešlá doba, kdy děti musely bez jakýchkoliv okolků poslouchat a nesmět vyjádřit svůj názor, byla přehnaná, ale dnešní doba tou vší péčí a oddaností jen dítěti je taky přehnaná.
Můj životní postoj je takový – mám dítě, ale jsem tu i já – ten, kdo se o něj stará, takže moje dítě poslouchat musí, ale má právo si říct svoje. To jsem docela odbočila, ale s těmi plenkami to taky trochu souvisí, protože matky byly důslednější a zakládaly si na poslušnosti (takže nějaké vztekání kvůli nočníku nepřicházelo v úvahu).
Podle všeho, co je dnes vštěpováno matkám, tak jsem absolutně deprivovaný, citově nevyrovnaný, neprůbojný člověk, nejlíp ten, který má problém s alkoholem, protože moje maminka po mě křičela, protože jsem chodila od roka na nočník, protože po mě vyžadovala poslušnost, samozřejmě jsem týrané dítě, protože jsem sem tam dostala výprask.
Rozdíl je citově chladná matka a matka, která se sice někdy nechová podle pravidel, ale své dítě má ráda, protože to dítě to vycítí.
Zobecnila jsem nočník, ale ono je to v podstatě všechno o tom.
PS:Nočník na mě následky nezanechal.
Keenspeede, děkujíííí.
Máš rozumnou maminku – ovšem to se dalo čekat (nepřekvapila´s).
Hlavní je, že je to “bez následků“. I když jsme všichni byli / všechny byly na nočnících o poznání dříve než naše děti…
pro zvědavou Padmé : 🙂
jsem se ptala na sebe i bráchu – no a mamka, že si to po těch letech nepamatuje 🙂
že nás začala dávat asi po 1.roce, ale nijak nás nenutila,
že ze začátku jsem i řvala, ale pak už dobrý.
A že se občas stávali nehody, spíš v noci.
Ale žádný trauma z toho prý určitě nemáme , ha ha :-))))
Nevyznělo to osobně, jen jsem to chtěla upřesnit, kdyby to náhodou ode mě vyznělo jinak, než jsem chtěla. To jsem se krásně zamotala.
Zavo, já jsem to od tebe ani tak nebrala, ale s takovým postojem se občas setkávám. Jestli ti to vyznělo nějak osobně, tak se omlouvám, fakt jsem to tak nemyslela.
Tu bezplenkovou metodu znám jen velmi povrchně a taky ji neodsuzuju, zvláště kdyt o ní nic moc nevím. Jen mi to přišlo vlastně podobné, jako se to dělávalo kdysi, jen že dítě nesedí. A jak jsem už psala, mám dojem, že úplně se plen zbaví plus minus stejně jako ta naše generace. Ale možná se pletu, je to jen letmý náhled nezasvěcence.
Daniello, neodsuzuju toho, kdo nosí dítko v šátku, ani matky s eko myšlením a dokonce ani ty, které dávají už miminka na nočník. Nechtěla jsem, aby to tak vyznělo. Do fanatyků mají tyto maminky fakt daleko. Jen mají jiné zaměření, smýšlení, metody a nevím, jak jinak to říct. Chtěla jsem ji trošku popsat. K téhle mamince tyto věci všechny patří.