Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
první miminko
Ahoj holky. Malej spí, kluci jsou u táty, tak mám čas kouknout na net, když nám tak dlouho “nešel“, tak ho musím využít. Našla jsem na nějakých stránkách docela vtipné a i pravdivé odpovědi na prostou otázku: “Co se změní, když máte miminko?“ Nebudu tu psát ty odpovědi, protože ty všechny dobře známe. Ale mohly bychom si tu pár odpovědí na tuto otázku také napsat. Takže co vy na to, co se změnilo ve vašem životě? Mě třeba zaujala jedna odpověď, ke které se musím přiklonit. A to
“Když se díváte spolu do zrcadla, pozorujete svoje dítě a ne sebe“
Pravda ji i to že “zjistíte, že bolest vašeho dítěte je horší, než když něco bolí vás.“
Blíží se Vánoce, Ježíšek a určitě znáte ten pocit, když se děti rozplývají nad dárky. “Zjistíte, že větší potěšení přináší dárek darovat, než být obdarován.“
Tak jaké máte vy postřehy, co se u vás změnilo. Myslím ve vašem pohledu na svět, na okolí, na lidi kolem vás, na své rodiče, na svou bolest, na utrpení ostatních dětí, na vašich pocitech a citech apod.
Tak malej Péťa už se vzbudil, nic ho očividně nebolí a netrápí, tak se jdeme podívat do zrcadla a schválně, na koho se asi budu dívat?
Když se tak člověk nad tím zamyslí, v životě ženy se změní opravdu úplně všechno. Zajímavé je, jak je to u většiny matek stejné. Bohužel ne u všech. Jak Ájíku píšeš, hrozně mě bolí, když vidím utrpení dětí a nemůžu jim nijak pomoci. A nejsou to jen děti v zemích, kde je bída, hlad, nemoci, ale hrozně se poslouchá o týrání dětí v civilizovaných zemích. To jsem si v době, kdy jsem děti neměla vyslechla, bylo mi jich líto, ale cítila jsem něco úplně jiného. Dnes to prožívám mnohem citlivěji. Člověk si už dokáže představit, jak ty děti musí trpět, protože zná už lépe dětskou duši.
Zrovna tak vztah rodičů k dětem. Až dnes si uvědomuji, jaký měla moje mamka strach, když jsem byla na komplikované operaci. Vzpomínám jak si s námi hrála a věnovala se nám, přestože měla tolik práce. Tenkrát to člověk bral jako samozřejmost. Dnes už vím, co všechno musela pro nás udělat. Už chápu to co jsem dřív třeba nechápala.
Majulko,Ajiku:-))) naprosto souhlasím.
Vnímání CELÉHO světa se člověku změní potom co přijde dítě.
Dodala bych,že jsem se naučila nespěchat:-) Nic není katastrofa,vše se dá udělat jindy:-) Po 100té rozlitý džus na stole už mě nepřekvapí:-)
Domácí práce bez dětí jsou najednou hračkou a relaxací.
Strašně mě baví ukazovat malému svět a pozorovat ten úžas:-)
Mám radost když se směje. Brečím když ho něco trápí.
Doufám,že ON jednou bude svoje dětství považovat za šťastné a plné her:-)
K
Majulko – zajímavé téma 🙂
S tím zrcadlem jsi se trefila naprosto přesně, s dárečky k Ježíšku taky – to je jasná věc 🙂
Když se trochu zamyslím… děti určitě změní pohled na svět každé mámě a myslím, že každé trochu nedospělé “telátko“ v tu chvíli prostě dozraje 🙂 (to nenarážím na nikoho, jen tak trochu mluvím za sebe 😀 )
Jistě – člověk hrozně špatně nese, když je jeho dítě nemocné a raději by trpěl za něj… na druhou stranu je dost zásadní problém i to, když onemocní máma – protože už se nestará jen o sebe, ale hlavně o dítě. Totéž pak platí u všech dalších těhotenství 🙂
Najednou vidím spoustu věcí jinak – dětským pohledem a zároveň díky tomu dětskému pohledu vidím, že dítě není jen “malá opička“, která opakuje a vnímá svět skrze rodiče, ale velmi bystře a samostatně myslící bytůstka, jejíž myšlenkové pochody jsou často neuvěřitelně logické – a ve své jednoduchosti až geniální 🙂
Velmi citlivě vnímám utrpení cizích dětí, takové zprávy v televizi mě rozbrečí naprosto spolehlivě…. rozběsní mě jakákoliv zmínka o týrání dětí, velice citlivě vnímám cokoliv, co se týká miminek – tak jsem to ve stavu “svobodném“ neměla 🙂
A taky – když vidím hezké oblečení, hračku nebo i třeba zajímavou výchovnou terapii v nějaké knížce, automaticky mi naskočí – kterému z mých dětí by to oblečení slušelo nejlépe, které by mělo z hračky největší radost, zda bych tuhle výchovnou metodu nemohla aplikovat doma.
Prostě si myslím, že se změní obrovská spousta věcí (téměř všechno) – protože najednou ten nejdůležitější človíček na světě je DÍTĚ.
Ale co u mně asi nejvíc – abnormální citlivost na utrpení dětí, na jejich bolesti a trvající úžas nad tím, jak jsou tyhle bytůstky krásné 🙂