Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Maminkou v každém věku
Na úvod bych chtěla tlumočit, co napsala mamia v jiné diskuzi a co bylo popudem k založení této diskuze:
Docela by mne zajímalo, jestli sem na VD chodí také nějaké „starší“ maminy které, jako třeba já v pětapadesáti musí řešit počínající puberťácké nápady a úlety svého ne vnuka, ale syna. Přiznám se, že někdy je to nad mé síly a hlavně nervy. Ale vždycky, když mne to přejde, musím se tomu smát a tím víc si uvědomím, jak jsem šťastná, že ho mám. Možná by to byl námět na novou rubriku.
Tím vás nechci separovat bokem od ostatních, spíš vytvořit jakýsi prostor pro setkávání, kde si budete moci vyměňovat své zkušenosti, dojmy, pocity. Určitě vás ale rády uvidíme i v ostatních diskuzích.
Holky, všem snažilkám moooc držím palečky, ať už máte nějaké to miminko v bříšku 🙂
Na rýpavé okolí nehleďte, tihle lidi vám stejně s ničím nepomohou, tak proč si jimi kazit náladu, že ano 🙂
Nepřihlášená Jovanka
Taky se hlásím ke starším maminkám. Dceru jsem měla v osmnácti a syna ve 36 letech. Je to absolutně něco jiného, je to dokonalý a Domču si užívám daleko více:-)Budou mu brzo 3 roky, mě bude na podzim 39 a je to super klučina:-)
No a protože se na skoro 40 necítím, chceme synovi pořídit bratříčka nebo sestřičku. Už na tom “pracujeme“ od podzimu, ale zatím se nedaří – jo, holt věk:-)Není to jako ve dvaceti. Ale doufám, že se zadaří a všem to tady oznámím, protože se moc těším:-)
A všem dalším starším snažilkám držím taky palečky:-)
Ivča a Domča
Magdi,já taky držím pěsti:)..jinak holky,ale za sebe musím říct,že malou si teď vychutnávám úplně jinak než kluky:)..starší (ve 22 letech,mladší ve 27 a malá ve 37)..u kluků mi všechno uteklo nějak moc rychle,asi tím,že si je hodně braly babičky..malou mám pořád jen já..sice mi přijde,že z miminka vyrostla nějak moc rychle,ale fakt si jí užívám:)..a mám spoustu spolužaček,co rodily taky kolem 37-38 roku..pár známých i po 40..pokud to zdravotní důvody dovolí,myslím,že není problém:)..prostě maminky mládnou a dětičky stárnou:)
Taky si myslím,jak píše Slepenina,že je to inviduální.Na věku až tak nezáleží,ale spíše na zdravotním stavu.Já měla posledního syna jak jsem už uvedla v 40,5letech(bohužel o rok dřív to nevyšlo),ale také se na ně necítím.Asi je to tím,že na nějaké nemoce nemám čas.Pořádáme se synem různé akce,výlety apod. a na to aby jsem si říkala kde mě bolí a kde mě píchá nemám myšlenky.Je zajimavé,že mě dřív trápilo revma a léčila jsem se.Ale co jsem měla mít mimino,tak jsem léky vysadila a již tak 7 let je neberu a nemám žádný problém.Ne nadarmo se říká,že s dětmi se omládne.Akorát mě mrzí,že vyrůstá jako jedináček,ale v tomto už má smůlu.
Ještě jinak k tomu věku, je mi sice 50 ale cítím se na 30 a tak to bych klidně do toho také šla, ale zas odpovědnost, že bych ho nemohla pořádně už asi vychovat mě brzdí.
Magdo, moc Ti přeji, aby to vyšlo. Já užívala antikoncepci před tou poslední a pak během dvou měsíců to šlo vysloveně samo. Já to určitě dokážu pochopit, pro mě by to bez dítěte bylo velmi smutné a vůbec když ty děti odcházejí z domova tak zůstane někdo pak doma a není tak smutno.
anonymní palečky se drží, nemyslím že lidé tě budou odsuzovat, ono dnes je to prostě malinko hozené jinak….
….jinak já první ve 20 pak 25 a ted 34 čerstvé miminko, moje sluníčko …je to asi na každém jak se cítí, nikoho neodsuzuju, ona totiž situace to vyvolá – mám kamarádku rozvedenou má dospívající dceru no a ted po 40 čeká se svým přítelem miminko a moc se těší…je fakt že by někde ta hranice měla být já si myslím že nejdýl tak do těch 40 ale to je podle mě strop, ono zase každá ženská má ten elán ve 40 jinej je to asi individuální…..jinak jednu pubertu zažívám s klukem ale docele to jde manža říká bude hůř:-))
Dobrý den.
Jmenuji se Magda, je mi 38 let, mám dva syny 17 a 15 let a právě se pokoušíme o třetí miminko. Někde jsem četla, že v tomhle věku se početí podaří tak za 13 až 14 měsíců. Prozatím máme za sebou 5 měsíců snažení, tak doufám, že se to brzy podaří. Vím, že to bude spousta lidí odsuzovat, ale já nemám žádnou úchvatnou kariéru a péče o rodinu mě velmi baví. Držte mi prosím palečky stejně jako já držím ostatním snažilkám.
No, je to otázka, jak se mamča cítí. Já se zatím na čtyřicet necítím a dneska bych si ještě jedno pořídila klidně. Aby malý nebyl skoro jedináček jak psala myslím Pavča. Ale zase si říkám, že nevím, co bude za pár let. Vím, že onemocnět můžu i ve dvaceti, ale zase je pravda, že se stoupajícím věkem stoupá i pravděpodobnost nemoci. A taky je to o únavě. Určitě mám pocit, že jsem s holkama měla nějak víc energie. Anebo jsem už na tu únavu zapomněla:))). Ale souhlasila bych s Jarmuschkou, děti do pětatřiceti. Já jsem to s malým stihla jen tak tak.P.
Péti,určitě..taky jsem to psala..na věku nezáleží,záleží jak se na to mamina cítí a zda to zdravotní stav dovolí:)