Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Přátelství aneb divadlo a já
Ahoj holky, tak a je to tady! Jak mnohé z vás před rokem prorokovaly…
Jen se letem světem vrátím do loňské historie – vezmu to telegraficky – kamarádka mě “hodila přes palubu“ kvůli mužskýmu, prostě se zamilovala a na naše kamarádství se jaksi “vy…..“ Předtím jsme dlouhou řadu let spolu chodily do divadla a nevynechaly ani jedno představení, tímto svým rozhodnutím všechno zrušila. Do divadla jsme přestaly chodit, přestala se mnou mluvit, dokoncela se to dostalo tak daleko, že mě přestala oslovovat (křestním jménem).
No a teď se konečně dostávám k nové události:
potkaly jsme se jako obvykle v práci na chodbě
a ona mě pozvala na kafe! Že prý bychom si mohly dát kafíčko, popovídat si, že by si se mnou ráda promluvila… a tak dále…
A zase jsem “mimoň“… 😉
Přiznám se, že jsem se loni hodně trápila, opravdu to bolelo. Jenže teď už jsem “z toho“ venku. Já jsem to “uzavřela“. Pro sebe.
A co teď? Dá se ztracená důvěra obnovit? Dá se to vrátit zpátky (přátelství)?
Zajímá mě Váš názor i Vaše zkušenosti.
Jinak Vám přeji krásný slunečný den.
Padmé, hned jak jsem uviděla název a ještě než jsem otevřela diskuzi mne napadlo:“Padmé a kamarádka“
Na kafe bych zašla. Nechala bych mluvit ji. Kdyby bylo třeba vyplnit trapné ticho zvolila bych neutrální téma. Své pocity, bych neodhalovala. Třeba se dozvíš něco, co jsi nečekala, nebo tě naopak utvrdí v tvém úsudku. I kamarád může klopýtnout a zničit přátelství z blbosti. Možná zjistíš, že si uvědomila, jak ti ublížila, jak zničila přátelství.
Ájíku, děkuji za napsání.
A máš pravdu – čas strašně rychle utíká.
Je to přesně rok, co se to začalo “chrout“…
To jsme byli v divadle naposledy – ve třech …
Nicméně – trvalo mi, než jsem o tom napsala, takže ten článeček, kde jsem to ventilovala, zřejmě přišel na svět o něco později…
Padmé, zlatečko…. moc dobře si na to vzpomínám… to už je taaaak dlouho???? 🙂
Nemůžu ti moc radit… ono je to hrozně složité (tyhle holčičí vztahy) a vžycky to může dopadnout jinak než chceš….
Asi bych to viděla podobně jako holky – na kafe určitě zajdi, ale buď obezřetná a uvidíš…. třeba to překvapení bude nakonec milé 🙂
Přeji ti, ať to dobře dopadne! 🙂
Matildo, děkuji za napsání, některé věci vnímáme stejně, něco mám trošinku jinak.:-)
Víš, já už se tím teď netrápím, teď už to nebolí – ani tohle pro mě není bolestivá záležitost (rozhodování o kávičce), jen nad tím přemýšlím, ale nijak pohlcená tím nejsem… Vnímám to jako “překvapení“, ne jako “starost“.
Jarmuschko, děkuji, že jsi napsala.
To je ten pocit – “být ve střehu“ a “obezřetná“ – jsem teď úplně někde jinde než jsem bývala, já jsem jí vždycky bezmezně věřila, prala bych se za ní jako lvice, zlámala bych si kvůli ní nohy… a teď je to všechno pryč.. a já bych musela být ve střehu, protože důvěra z mé strany není…
Vidím to stejně, jako Matilda.
Na kafe bych asi šla, ale byla bych obezřetná a dotyčnou si už vůbec nepouštěla k tělu. Možná Tě to bude stát hodně sil, ale třeba zjistíš, že už to s Tebou nic nedělá. A to bych Ti vlastně i přála.
;o)
Padmé, sluníčko, vzpomínám si na tvé trápení… zažila jsem něco podobného, budeš se smát, teď před chviličkou jsem ti s malým na klíně vypisovala román, jak jsem to prožívala já a on mi na klávesnici cosi zmáčknul, no román na celou stránku byl pryč:-)
Už se do toho nepustím, ale napsat ti musím – řešila bych to tak, že na to kafe bych šla, neumím být až tak hrdá, ale ty možná jo…
Musíš zalovit ve svém srdci, jak to cítíš, jestli ti ta chvilka u kávy S NÍ vůbec stojí za to… Ale já bych šla a na rovinu bez nějakého cukrování bych jí to “dala vyžrat“. Potřebuje se vykecat a najednou jsi jí dobrá? Zachovala se jako pěkná potvora, když se s tebou úplně přestala bavit, oslovovat jménem (opravdu nechápu, co jsi jí takového udělala) a teď najednou si zase vzpomene, že měla kdysi kamarádku? Rozhodně bych jí to nedala zadarmo, trvala bych na vysvětlení a chovala bych se odměřeně. Ale šla bych.
Řeknu ti, někdy koukám, odkud můžou starosti zaútočit… Něco už pokládáš za vyřešené a pak najednou zase bác… Každopádně mě zajímá, jak to vyřešíš, holka, a co se bude dít dál…
Lussy, díííky – za napsání a za názor. Vím, jak to myslíš, rozumím tomu, jak jsi to napsala.
Já teď řeším sama se sebou něco malilinko jiného – zda jít nebo nejít (na tu kávu).
Víš, ono už to přebolelo. Naučila jsem se žít bez ní.
Za těch 14-15 let, co jsme spolu kamarádily, jsem ji měla hluboko v srdíčku a trvalo mi dlouho, než jsem se z toho vzpamatovala. Nemohla jsem to totiž vůbec pochopit…
No a teď jsem v klidu (poslední dobou). Tak nevím…
Padmé,
tak já za sebe:
kdybych zjistila, že se s mužským rozešla a ty bys byla za něho jakási náhrada aby se nenudila, tak bych jí poslala někam…
Kdyby s mužským pořád byla, ale opadla prvotní zamilovanost a ona zjistila, že by bylo fajn, obnovit staré přátelství, pak bych do toho opatrně šla.
Ahoj holky, tak a je to tady! Jak mnohé z vás před rokem prorokovaly…
Jen se letem světem vrátím do loňské historie – vezmu to telegraficky – kamarádka mě “hodila přes palubu“ kvůli mužskýmu, prostě se zamilovala a na naše kamarádství se jaksi “vy…..“ Předtím jsme dlouhou řadu let spolu chodily do divadla a nevynechaly ani jedno představení, tímto svým rozhodnutím všechno zrušila. Do divadla jsme přestaly chodit, přestala se mnou mluvit, dokoncela se to dostalo tak daleko, že mě přestala oslovovat (křestním jménem).
No a teď se konečně dostávám k nové události:
potkaly jsme se jako obvykle v práci na chodbě
a ona mě pozvala na kafe! Že prý bychom si mohly dát kafíčko, popovídat si, že by si se mnou ráda promluvila… a tak dále…
A zase jsem “mimoň“… 😉
Přiznám se, že jsem se loni hodně trápila, opravdu to bolelo. Jenže teď už jsem “z toho“ venku. Já jsem to “uzavřela“. Pro sebe.
A co teď? Dá se ztracená důvěra obnovit? Dá se to vrátit zpátky (přátelství)?
Zajímá mě Váš názor i Vaše zkušenosti.
Jinak Vám přeji krásný slunečný den.