Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Všechno se jednou zkazí
Ahojte maminky,
mám 2týdny do termínu a doma čerstvě dvouletou dceru.Už se sotva hýbu,však víte,jak to je….ale mám takový problém a ráda bych se svěřila, jen není moc kde.Můj manžel začal jezdit na tenis s partičkou z práce,samozřejmě lidi nezadaní,bezdětní a jemu se to nějak zalíbilo.Jezdí čím dál častěji,dokonce si kvůli tomu přehodí i směnu.Ale když já jedu k doktorovi,tak se ani neobtěžuje se mnou,i když mu říkám,že už je to pro mě děsně náročný.Naposledy jsem si dokonce musela vzít s sebou i malou….A pak si začal psát přes internet s jednou mladou slečnou,co patří do tý partičky.Je to sice neviný,ale vůbec nechápe,že mi to vadí.Vydedukoval z toho,že mu nevěřím a že mě nemůže pořád přesvědčovat o tom, že mě nepodvede….Ale já nemyslím na to,že s ní spí,ale že by se měl spíš věnovat nám než jí. A nakonec přišel s tím,že dneska pojede s těma lidma do hospody,kde mimochodem bude i ta slečna,a vrátí se až ráno,že tam přespí.No bylo z toho docela točo,večer jsme spolu nemluvili a já jsem pak zjistila,že to probíral s nějakýma holkama někde na chatu.Když jsem to zjistila,už jsem začínala být rozhodnutá,že odejdu a bůhví co,nakonec jsme si promluvili,nicméně stejně to nic nevyřešilo.Dneska jede pařit a já budu doufat,že to na mě nepřijde a nebudu se muset o všechno postarat sama.A ještě že napsal,že jedinou tepnou jeho života je dcera,o mě ani miminu ani slovo.A taky psal něco o druhé žíle….není schopnej mi to vysvětlit.Připadám si,že o nás nestojí.Myslíte,že jsem divná,že mi to vadí?Že to přeháním???Já nemůžu ani spát,musim na to pořád myslet,že nemá vůbec strach mě tady nechat….jsem tu věčně zavřená a už mi to leze krkem.Ale na druhou stranu mu nedokážu zakázat když někam chce jet.Asi už mi ani není pomoci.Už jsem myslela i na to,že by možná bylo lepší,kdyby se mi něco stalo a byl by klid….Tak už mi hrabe.
Druhé mimi chtěl hlavně on,doma jsme žádný problém neměli,možná tak ten stereotyp,na konci zimy a s mým břichem se toho stejně moc dělat nedá.ale asi ochutnal život svobodného člověka a teď se snaží si ho prosadit,nebo co já vím…..Je mi z toho na nic.Ležim tu a přemýšlim,proč spí jinde než doma…
Frantic, tak to mě vážně mrzí, vím, že je to těžké, ale opravdu se teď soustřeď na miminko, neboj se ničeho, když budeš chtít, odejdeš, všechno se včas vyřeší ku prospěchu, nelámej si tím hlavu, každá bolest přebolí a bude líp. Nic není neřešitelné, jen je to zrovna hodně špatně načasované, ale třeba se manžel vzpamatuje a když ne, budeš mít mimčo a lásku ještě určitě potkáš. Drž se, myslím na tebe a mám tě ráda.
frantic : a ještě jsem se zapomněla zeptat – předpokládám, že druhé mimi bylo vámi oběma chtěné??
A opravdu začal blbnout až ted, nezačalo to dřív??
A hlavně, vůbec nemysli na to, že by se ti něco mělo stát..
To pusť z hlavy, mysli na děti… vím, že to bolí, ale kvůli chlapovi se rozloučit s miláčkama – to není řešení.
Buď silná, všechno dobře dopadne.
Frantic: to je mi líto.
Kdybyste čekali třebas první mimi, možná bych i sem tam malé vybočení tvého manžela “omluvila“.
**Když jsem byla těhotná já, tak ex taky občas slušně perlil :-(( ***
Ale přeci už ví, co to všechno obnáší a jestli najednou chytá “druhou mízu“ , tak si vybral dost blbou dobu.
Jestli všechno probíhá, jak popisuješ, tak to není tvoje vina ani vliva těhot.hormonů.
Prostě manžel blbne :-((((
A jde o to, jestli se vzpamatuje aspoň po porodu, nebo vůbec.
Držím palce, opatruj sebe i děti a doufám, že se manžel včas vzpamatuje.
Frantic, to je strašně smutný. Bylo by to smutný i bez toho, že čekáte dítě, ale takhle je to ještě smutnější. Přeju vám oběma, ať tuhle krizi zvládnete. Lehce se to říká, ale soustřeď se teď hlavně na miminko, naštěstí jsou do porodu už jen dva týdny. Manžel asi prožívá úlet, bohužel na vás přitom moc nemyslí. Mám pocit, že asi teď nemyslí vůbec, to se někdy tak stává. Zkus ho poprosit, že bys ho chtěla mít u porodu (pokud tedy chceš), třeba ho ten intenzivní zážitek k něčemu nakopne. Jinak poradit neumím. Držte se. Kukačka