Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Kontrolujete své dítě/děti podle tabulek?
Napadlo mě v souvislosti s dotazy v poradně, které se týkají toho, zda dítě se vejde do té či oné vývojové tabulky (růst, dovednosti, chození, mluvení apod.), zda své děti úpěnlivě vy nebo váš pediatr sledujete dle tabulek a každé vychýlení hned řešíte a nebo to necháváte tzv. koňovi? 🙂
Když budu hovořit za sebe, tak si připadám tak trochu mimoň a nebo málo ambiciozní co se týká vývoje mé dcerky. Nikdy jsem nijak zvlášť ony vývojové tabulky nevyhledávala a pokud jsem na nějakou narazila, tak jsem nesrovnávala. Má pediatrička taky nebyla v tomto ohledu nějak přehnaně aktivní. Možná je to dáno tím, že se dcerka nevychyluje regulím 🙂
Bohužel mi ale některá řešení drobných odchylek z nějakých norem, připadají přitažená za vlasy. Spousta věcí je dána dědičností, třeba právě u té výšky. Nedivila bych se, kdyby dcerka po mě získala malý vzrůst a asi by mě ani nenapadlo jí pomoci vyrůst růstovými hormony. Já jsem malá a taky žiju docela obstojně :-))
Nechci to ale zlehčovat, ano jsou chvíle, kdy dokážou ony tabulky ukázat na vážnou poruchu. Bohužel si ale myslím, že někdy se na to pediatři i rodiče a příliš soustředí a žádají po dětech nemožné. Mám pocit, že všechno chce čas.
Jak jste tedy na tom vy? Sledujete? Nebo necháváte věcem volnější průběh a jste spíš pozorovateli než řešiteli?
Jo to já chápu, doktoři umí nasadit brouka, o to se nebojím. Samozřejmě ti přeji, aby se ukázalo, že malá je v pořádku. Mě tedy tak naprosto připadá 🙂 Ale samozřejmě mohou být věci, do kterých nevidíme. No a pak to konečné rozhodnutí, co s jejich verdiktem provedeš je na tobě. Věřím ale, že vše dobře dopadne a Áňa bude osvobozená od peripetií u doktorů a bude pokračovat v dělání radosti vám rodičům 🙂
Nesleduji……i když mám přečtenou spoustu litery a různých tabulkových knížek, ale to jsem četla v těhotenství a připadalo mi to normální:))))
U malé jsem to nesledovala, neviděla jsem žádný důvod, i když oproti svým vrstevníkům byla menší a drobná, ale jak psala Jarmuschka nástupem do školky se to srovnalo…….dokonce převyšuje i své vrstevníky:)
Byla i šikovná v sezení, v chůzi a v mluvení, což uznala i dětská doktorka.)))
Malého jsem srovnávala s malou, ale rychle jsem zjistila, že to nemá smysl, protože malý je kus chlapa, takže vážil a měřil vždycky víc v určitých měsících, než malá…….a na druhou stranu je a byl pomalejší, v sezení, v chůzi a nemluví………ale je mi to jedno, co příjde, to příjde a kdy??? Je mi to jedno, stejně se každé dítě/až na nějaké vyjímky/ dostane tam, kam má, i když to trvá déle:))))
Ale neříkám, pokud by mé dítě trpělo nějakou odchylkou, tak prostuduji všechny existující tabulky jen, abych mu pomohla, ale zatím to jde mimo mě, takže jsem v podstatě “mimoň“.
Evi,
k tvým posledním větám – já taky nechci aby byla malá 5 měsíců z roku na hromádce, aby když před ní někdo zasrmká jsem se nemusela křižovat, že nás čeká měsíc rýma,ale když prostě doktoři zjistí že má sníženou imunitu a je malá na nějakou léčbu, prostě se čeká až si jí vybuduje, tak co pak mám dělat? Taky se točím na kolotoči jako Monča, a doufám, že nic vážného (alergie,astma) jí není a prostě si jen buduje imunitu.
Víš Evi,mě právě doktoři nasadili brouka do hlavy, já si do té doby říkala, co bych chtěla, když vidím sebe a ani mě nějak nenapadlo, že je nějak extrém malinká a i oni kolem 18m, když to začali sledovat bedlivěji říkali času dost, to dožene, vždyt vy jste taky malinká… ale nic nedohání a dr začínaj být nervozní a já z nich taky….i já bych ráději seděla doma a dělala něco příjmějšího než lítat po doktorech ale už jsem v tom kolotoči a čekám až se dotočí…. a pak se budu rozhodovat, co bude dál, ale nejdřív chci mít jistotu, že je zdravá…. to je celé 😉
Holky mě ta trápení s drobečky mrzí za vás. Mě snad ani tak nejde o to, že někdo to sleduje a někdo ne, tedy teď tím míním rodiče nebo konkrétně nás maminky. Jde o to, jakým způsobem to řeší tedy lékaři, když s něčím příjdou, že není v normě a jak čtu, tak to nemáte jednoduché.
Sama věřím tomu, že kdybych na každé vychýlení upozornila mudru, tak taky lítáme neustále po doktorech. Dřív jsem na to možná byla citlivější, ale neustále jsem si tak nějak říkala, že vše je v pořádku, jen to chce čas.
Elinka se mi hodně dlouho sama nepřetáčela a začala poměrně pozdě chodit. Ale prostě byla vitální a já u ni neviděla žádnou abnormalitu, tak jsem tím nestresovala mudru ani sebe. Všechno v pohodě dohnala a dnes není rozdíl mezi ní a jejími vrstevníky.
Nemůžu se ubránit pocitu, že lékaři často tápou a nebo některá řešení stavu dítka se zdají být poněkud nešťastná.
U nás mě například už od minulého roku deptalo, že Eli mívala celou zimu nevysvětlitelné čtyřicítkové horečky, ale mudra ji vždy jen zkontrolovala po nemoci a řekla akorát, že je vše v pořádku. A to se zase nezdálo v pořádku mě. Proto jsme se už loni pustili z podzima cestou té homeopatie a jsem za ní strašně vděčná.
Udivujeme mě totiž, kolika lidem v mém blízském okolí připadá naprosto normální, když dítě marodí dvakrát do měsíce. Berou to jako absolutně normální záležitost. Odbývají to slovy “no jo to je normální , kolektiv ve školce, předávají si bacily“. Mě to ale normální nepřipadá. Ano dítě občas onemocní a tím si vybuduje přinejlepším imunitu, ale není přeci normou, že bude doma co dva týdny s nějakou virozou či infekcí.
Tady si myslím, že jsou ty tabulky až moc benevolentní v tom, co je a není normální.Dětský organismus je sice citlivý, ale měl by nabývat na odolnosti, nikoli trpět či chátrat.Kdybych to sama s Eli nezažila, tak si nedovolím o tom takhle psát.
Ty vzpomínky jsou úplně živé, když jsme po třech týdnech odcházely z porodnice, vážila 2,20kg, během té infekce zhubla pod dvě kila, byla to taková malinká uplakaná hromádka… Dodneška koukám na fotky a je mi do breku, strašně mě to trápilo, i přístup doktorů byl hrozný a to se pak odrazilo prostě na všem… Nerada na to vzpomínám.
Nevím, jesli mám vůbec psát, když víte jek odpovím:-)
Já hlídám i když bych samozřejmě raději nehlídala ale nepatříme mezi štastlivce kteří mají vše “v normě“, když mi malá na roce nechodila- taky jem nic neřešila a čekala až nato přijde sama (a že jsem čekala dlouho), když má zvýšenou teplotu-neřeším to hned Panadolem, když stále máme plíny- neřeším ale když je malá hodně pod normou a zaráží to 3 lékaře nazávisle na sobě-tak bohužel řeším.
Já se tedy se svými nedonošeňátky tabulkám takřka striktně vyhýbala – abych se zbytečně nenervovala.
Stačilo, že jim doktorka cca do 3 let psala do ZK “PMV zaostalý“.
Pak to psát přestala – myslím, že holky hodně vývojově poskočily s nástupem do školky.
Někdy v té době jsem se zaregistrovala na stránkách “Dětský růst“, kam jsem zanesla míry děvčat (výška) od narození, jak byly uvedeny v ZK, teď už si holky tu a tam měřím sama.
A postupně sleduji, jak z drobných podměrečných dítek holky rostou v malé obryně – to mají po mně.
Ale teď jsme se byly registrovat u nové paní doktorky (ta naše ukončila ordinaci), hned jsme u ní absolvovaly i pětiletou prohlídku. Dodatečně.
A paní doktorka mě zase mírně zaskočila otázkou, zda zvažuji odloženou školní docházku…
Že takřka všechna nedonošeňátka v její péči nastupují do školy o rok později.
Já mám pocit, že holky se už s vrstevníky vývojově srovnaly.
Navíc když půjdou do školy “normálně“, tak jim za dva měsíce už bude sedm. Představa, že by šly až o rok později, takřka v osmi letech, mi přijde přinejmenším zvláštní….
No, nechaly jsme zatím tu otázku otevřenou s tím, že na podzim zrealizujeme návštěvu v PPP.
A uvidíme.
Já po očku sleduju :-).
Mám pediatra který poctivě do grafu pokaždé sám zapíše váhu a výšku a řekne mi, na kolika percentilech jsme :-). Ve 4 týdnech byla malá pod 3 percentily a hubla. Takže jí vzal krev a skončili jsme v nemocnici, kde jsem přestala bohužel kojit.
Postupně jsme se dostali na 10 percentilů,což mi bylo srdečně jedno. Ale když mi vrtalo hlavou to, že malá je nějaká křivá a když jí dám na bříško tak zvedne hlavičku,ale hodně prapodivně, že se jí bříško nedotýká podložky, že leží vlastně do oblouku, tak tohle mu divný nepřišlo. Až na můj popud jsme navštívily fyzioterapeutku a pak neurologa – diagóza centrální koordinační porucha.
Naše další návštěvy u dr. byly stejné – asi na 25 percentilech, to pořád řešil, že ideál je 50, ale že malá v roce sama neseděla mu bylo úplně jedno. Což si myslím, že by už řešit měl. No naštěstí jsme si to řešily samy.
Přijde mi, že se pořád řeší spíš ty nízké hodnoty – dítě je malé nebo hubené. Ale co dělat, když bude dítě moc vysoký? Já mám 180 cm, manžel o pár míň,takže by nás překvapilo, kdyby malá byla opravdu malá, což teda nevypadá. Když má dítě v půli roce 11 kg, tak se s tím taky moc nenadělá,když je plně kojený, ale když má 4 kg, tak se to hrozně řeší. Ale ono to asi trochu hlídat chce, ale já jsem pro vyloučení závažných onemocnění a pak to nechat být.
A co se týče motorických věcí to se zase hlídá jen to co je pozadu, ale proč nikdo neřeší že si dítě samo sedlo třeba ve 4 měsících co když je to taky “špatně“,když je moc rychlé.Ale co s tím, že?
Jinak k té výšce – pro mě by byla důležitá hranice 150 cm. Manželova babička je má a moje švagrová taky. Sice by mohly řídit auto, ale s polštářem pod zadkem, kdyby měli o 1 cm míň, musely by mít podsedák a sedět jen vzadu atd atd. Ale to jsou takový ty praktický věci.
To bych si já pak mohla stěžovat, že mě při každém nákupu v supermarketu lidí prosí, ať jim podám něco z horního regálu, že já tam určitě dosáhnu.
Ja zkusenost s nedonosenym nemam.Ale mé svagrove se narodil klucina na necelym 31tydnu a mel 1,80 kg.Ona tedy nemela mleko od zavcatku-kojila jen mnecely mesic a skoro od zacatku byl na umele vyzive narodil se mesic a pul driv nez nase Leonka vse dohani.=Je videt ze Leonka mela byt skoro o dva mesice narozena drive nez on.CCA DVA MESICE DELA MALY Honzik pozdeji nez to co nase Leonak,tak jak se mel narodit.Je to maly sikula.A nabral to taky velice rychle ty kilecka,ale to myslim byl dusledek umele vyzivy.
Ale jelikoz nekojila prodelal si zase infekce coz u tak maleho drobecka bylo dost nebezpecne a ohrozovalo ho to i jednou na zivote.
Ja myslim ze podle tabulek se neda zit kazdy mimco je individualni