Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Smutný pozdrav od Bobiny
Ahoj holčinky a Zbyšku. Strašně dlouho jsem tady nebyla a hodně se tady toho změnilo a ani nevím, jestli píšu správně, ale v minulosti to byl právě Tam Tam, kde jsem se Vám svěřovala. Mám obrovské trápení. Po 15 letech společného života mi toto pondělí Petr oznámil, že ode mne odchází. Matyáškovi je 8 a Vojtíkovi 5 let a já se s tím nemůžu vyrovnat, myslím, že to ani nejde. Jeho důvod je, že už mě nemá rád a zhruba 2 roky to v sobě tutlal a neřešil a jenom se to zhoršovalo. Přísahám, že se něco děje jsem poznala tak půl roku zpátky. Nehádali jsme se, ale od začátku ledna jsme mlčeli. Po cca 3 týdnech vzájemné nekomunikace jsem ve vzteku řekla, ať se zbalí a vypadne a ON TO UDĚLAL. V podstatě čekal jenom na tu poslední kapku. Už týden nespím a nejím, oči a hlava mě bolí od pláče. Postavil mě před hotovou věc a odmítá své rozhodnutí změnit a nechce jít ani do poradny. Se mnou o tom mluvil, uznává mé argumenty, omluvil se, že to nechal zajít tak daleko. Jeho matka mi řekla, že je to naše věc a že se nebude mezi nás pléct, můj táta a mé kamarádky se do toho naštěstí “ pletou “ a Petr na to malinko slyší, chápe to tak, že jim nejsem ukradená a dle jeho slov ho reakce jeho mámy dost zaskočila. Žádná jiná žena v tom není, ale o to hůř se cítím, že je to KVŮLI MĚ. Potřebovala jsem se jenom vypovídat. Myslím, že mého muže zná jenom Jovanka a ta tomu asi nebude chtít věřit, stejně jako našich 99 % známých, prostě tichá voda břehy mele.
Vaše Bobina
Jovi, myslím, že jsi na to kápla.
Je mi z toho smutno, ach jo.
Tím nechci říct, že je Petr špatný člověk, ale že některé věci se prostě nedělají.
Komunikace ano, slušná, ale bez nadějí.
Kuřátko, já už bych měla vyměněný zámek. Poprvé ne, ale teď ano.
Ivetko, je to slaboch… je mi moc líto, že vám to udělal znovu 🙁 sice ho ctí, že to zkusil, ale zbytečně vám dal naději a pak zase ublížil. Nestojí za to, aby ses kvůli němu dál trápila. Držím moc pěstičky, ať to přebolí co nejdříve a budete s klukama zase šťastní. a prosím, už si nenech ubližovat, jestli se zase ukáže u dveří, rovnou mu řekni, že pokud to nemyslí vážně, tak ať se radši otočí a odejde.. 🙁
drž se.
papa 🙁
Bobino, drž se. Nevím, co napsat…snad jen, že vím, jak moc to bolí. Že už to mám také za sebou. Že jsem žádného chlapa nechtěla dlouho ani vidět. Že jsem díky tomu rozchodu po letech znovu zamilovala a pochopila, že bývalý nebyl tak skvělý, jak jsem si o něm celou dobu myslela…Myslím, že Tě čeká podobný scénář.
Udělala jsi pro udržení rodiny maximum, víc už nešlo.
Přeji Ti hodně štěstí – čím víc na dně teď jsi, o to líp Ti jednou bude (ověřeno mnou a devíti kamarádkami z deseti)
Marina
Ivetko, sluníčko, to je mi fakt moc a moc líto…. Jednou se člověk splést může, ale když to udělá podruhé, asi si už moc odpuštění (myslím ve smyslu vrátit se jen tak zpět) nezaslouží….
Kdyby cokoliv, jsem tady.
Bobinko, je mi to moc líto, takovýhle zvrat jsem nečekala a je mi jasné, že Ty už vůbec ne… Přeji Ti co nejvíce sil tomu čelit, pevné nervy a pokud je to možné, tak dostatek spánku. Držím Ti palečky, ať se z toho vzpamatuješ co nejdřív.
Bobinko,nevím co říct:((..jak už psaly holky,nestál za to a nestojí ti za trápení..taky jsem si tím prošla a věř,že čas to zahojí..naštěstí máš děti,takže nebude čas sedět a trápit se,musíš běhat kolem dětí,zaopatřit je atd..a nemysli,ono mu to s tamtou taky zevšední a pak zjistí,že co udělal,bylo možná zbytečný..ale to ty už budeš dávno vysmátá..nezapomeň,kdo se směje naposled,ten se směje nejvíc:)..posílám veliký objetí a pohlazení.
Nestál za to….říkej si to jak básničku.
Bez něj Ti bude líp,uvidíš.
To nemá cenu,ikdyž jste byli tolik let spolu.Přece se nebudeš trápit a určitě Tě čeká lepší život než s chlapem,který neví co chce-odejde,přijde.
Je fakt,že mě osud připravil jiný problémy a věř,že se dá všechno zvládnout,když se tomu nepodáš.
Máš štěstí,že máš děti,které Tě ještě potřebují.
Mě se teď něco podobnýho stát,byla bych na tom hůř.
Děti mají svůj život a já budu v cizím městě.Jo,člověk nikdy neví co ho čeká…
je mi to líto moc líto vím jaké to je a jak člověku je, to že ti ted napíšu že bude líp ti asi bude připadat blbé a né na místě, ale ono to tak opravdu je…neím co připsat, můžou to být romány, nemáš před sebou nejlehčí pbdobí, protože nějak se to musí dořešit a to není na psychiku nic dobrého, posílám ti moc energie na zvládnutí všeho co tě čeká, a hlavně k urovná ní si to v hlavě….a ani po 14 letech ho neznáš, top si jen člověk namlouvá, také jsem si to myslela ….