Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Sebevražda - volání o pomoc nebo útěk z reality?
Zajímal by mě váš názor na sebevraždu – nemyslím třeba eutanasii, protože to je poněkud jiné téma a ani pohled z náboženského hlediska.
Ale sebevražda jako taková.
Byli jste někdy v tak tíživé situaci – zdravotní, psychické, majetkové, že vás tato myšlenka napadla?
Napadla a nechali jste si ji pro sebe, nebo jste měli potřebu tuto myšlenku ventilovat před – někým….??
Nebo setkali jste se s tím, že vám někdo blízký řekl, napsal – chci se zabít, protože jsem na dně, jsem v dluzích, opustila mě láska apod.
Včera večer jsem si něco podobného přečetla v sms a fakt mě to od dotyčné osoby naštvalo, takže jsem si nebrala servítky při vyjádření svého názoru.
Chápu, že zoufalství a beznaděj může člověka stáhnout dolů, ale zase se říká, že naděje umírá poslední a já nechci umřít dřív než ta naděje.
Myslím si, že pokud mám střechu nad hlavou, co do pusy, zdravé ruce a nohy a alespoň 1 blízkého člověka, tak ač jsou mé problémy velké, sebevražda není řešení, ale spíše útěk.
A pokud chci jen politovat, nemusím to hnát přes „sebevraždu“.
Spousta lidí má závažnější problémy, ale nelitují se a chtějí svoji situaci změnit.
Někteří lidé co znám, mi ovšem přijdou, že by uměli žít, pokud by ty obtížné věci a starosti za ně řešil někdo jiný.
Z blízkého okolí mám zkušenosti, že až na 1-2 případy k tomuto řešení nebo alespoň mluvení o něm, inklinují spíše muži.
Zároveň chápu, že tohle téma je trochu ožehavé a soukromé, ale nechci nikoho odsuzovat, zajímá mě váš názor. Díky Iv.
Pavca31:
děkuju – a konkrétně co se týče oné včerejší situace a mojí reakce. Pan “X“ – před několika lety spadnul do dluhů díky hraní , pomáhala mu rodina, přátelé – sehnali jsme část peněz,a on ? Do dneška dluží, rok se neozval kamarádovi, který si na sebe vzal půjčku a pan“X“ dělal co? Neozval se, neplatil.. a to není jediný případ.
Minulý týden se na něj vyprdla slečna, on říká, že jen tak ,že do poslední chvíle bylo vše ok.
Už 2x se zmínil, že shání levnější byt – je v nájmu- sehnala jsem , platil by místo 14tis jen 7tis. Nechce.
Ač rozvedený, má 2 krásné, chytré, zdravé děti.
Má práci, ač není jistota, že mu ji vždy zaplatí.
Jeho ex manželka má rakovinu a ještě se neví jak to dopadne, až po operaci.
Má dluhy, ale má motorku, má dluhy, ale na akce jezdí a kalí.
Není sám, i přese všechny jeho průsery není špatný člověk a má kolem sebe lidi, rodinu.
A přesto všechno prý týden přemýšlí, že se zabije.
A to mi vadí. Místo, aby začal vracet,pomoc která byla dána jemu, aby podržel býv.manželku, byl oporou dětem apod. Tak on se hroutí, a není to depresema.
Nevím co čekal, když mi tohle napíše. Že ho polituju a zase mu budu pomáhat?
Člověk by měl občas myslet, jestli se vydaná energie na záchranu jiného jen někde neztratí do vzduchu nebo bude využita.
Tím netvrdím, že pomáhám jen na oplátku, ale jen se litovat,když do těch problémů se dostal on sám. To mi prostě hlava nebere.
hanina25: napsala jsi to výstižně, taky jsem jednou teoreticky uvažovala, ale dál to nedošlo, na to se mám moc ráda,a hlavně ten blb za to opravdu tenkrát nestál 🙂
Keen, taky tohle “řešení“ neodsuzuji.
Nikdo z nás – nebo málokdo – byl v tak hrozné situaci, a to nemyslím objektivně, ale spíše subjektivně, tak, jak to sami prožívali a jak trpěli.
Mi se to stalo jednou, když jsem měla poporodní blues (kdo proboha ten název vymyslel???), že jsem brečela téměř stále a zdálo se mi, že už NIKDY nebude líp. Mít vedle sebe pistoli, tak se fakt zastřelím. Později jsem byla taky v různých s odpuštěním sračkách, ale až tak hrozně zle mi nebylo (naštěstí).
Takže za mě – neodsuzuji.
Co mi ale vadí, je to, když někdo svým činem ohrozí jiné – např. sebevražda v autě, kdy zraní nebo i zabije jiné. Ale i tady, nedokážu posoudit asi úplně (i když tohle mi vadí).
Myslím,že tahle myšlenka napadne jednou-dvakrát i víckrát za život každého.Skoro vždycky se něco semele v životě,že je pocit že není cesty zpátky a dál.
Znala sem rodinu,kde se několikrát vyhrožovalo a i konala se sebevražda demonstrativní,až jednou to opravdu vyšlo.Stačilo jednou,že dítě zůstalo po škole a ve svých 14ti letech zůstala s otcem sama.
Člověk musí být opravdu nadně,když si šáhne na život.Přece pud sebezáchovy máme každý a někdy stačí pár dní nebo změnit na pár hodin prostředí,vykecat se z toho trápení a je líp.
Já se přiznám,že jsem nad tím uvažovala spíš teoreticky.
Co by bylo a co bych způsobila kdybych to udělala.A ač jsem měla někdy pocit,že by se mohlo hodně pro mě vyřešit,na druhé straně šílený problémy pro děti.
Chápu to,když někdo hodně moc nemocný si šáhne na život než aby trpěl,ale u ostatních to beru jako zbabělost a sobectví.
Ja si myslim,ze musis brat ohled take na psychiku toho cloveka,pokud treba trpi depresemi ma lehky sklon k necemu takovymu pokud se citi totalne na dne.
Ja bych nikoho neodsuzovala,kazdy jsme jiny a jinak citove a psychicky silní a vyrovnany.
A nekdo to ma jako volani o pomoc ale rozhodne bych mu za to nenadavala,jedine pokud si tedy myslis a nebo si presvedcena,ze te chce treba jen citove vydirat.
Jana M : děkuji a chápu dobře, že pokud bys netrpěla těmito zdravotn. problémy, tak bys na sebevr. ani nepomyslela? Že je to tedy u tebe součást diagnozy?
A když jsou lidé nemocní ať jednou nebo oběma těmito chorobami, tak všichni mají sebevr.sklony – ze zdrav.důvodů?Iv
nepodepsala jsem se – Jana Martinková
já sama mám psychické problémy – autismus a Aspergerův syndrom, a s tím sebevražedné sklony souvisejí. Proto jsem měla obdobé, že jsem sebevraždou vyhrožovala, u okolí jsem však pro to pochopení nenalezla. V praxi bych to ale nikdy nedokázala provést. Od doby, co se ze mě stala křes%tanka, mám k sebevraždě záporný vztah, nikdy bych se k tomuto řešení neuchýlila. Jsem ráda, že můžu být na světě.
Zajímal by mě váš názor na sebevraždu – nemyslím třeba eutanasii, protože to je poněkud jiné téma a ani pohled z náboženského hlediska.
Ale sebevražda jako taková.
Byli jste někdy v tak tíživé situaci – zdravotní, psychické, majetkové, že vás tato myšlenka napadla?
Napadla a nechali jste si ji pro sebe, nebo jste měli potřebu tuto myšlenku ventilovat před – někým….??
Nebo setkali jste se s tím, že vám někdo blízký řekl, napsal – chci se zabít, protože jsem na dně, jsem v dluzích, opustila mě láska apod.
Včera večer jsem si něco podobného přečetla v sms a fakt mě to od dotyčné osoby naštvalo, takže jsem si nebrala servítky při vyjádření svého názoru.
Chápu, že zoufalství a beznaděj může člověka stáhnout dolů, ale zase se říká, že naděje umírá poslední a já nechci umřít dřív než ta naděje.
Myslím si, že pokud mám střechu nad hlavou, co do pusy, zdravé ruce a nohy a alespoň 1 blízkého člověka, tak ač jsou mé problémy velké, sebevražda není řešení, ale spíše útěk.
A pokud chci jen politovat, nemusím to hnát přes „sebevraždu“.
Spousta lidí má závažnější problémy, ale nelitují se a chtějí svoji situaci změnit.
Někteří lidé co znám, mi ovšem přijdou, že by uměli žít, pokud by ty obtížné věci a starosti za ně řešil někdo jiný.
Z blízkého okolí mám zkušenosti, že až na 1-2 případy k tomuto řešení nebo alespoň mluvení o něm, inklinují spíše muži.
Zároveň chápu, že tohle téma je trochu ožehavé a soukromé, ale nechci nikoho odsuzovat, zajímá mě váš názor. Díky Iv.