Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pomoc! Nezvládám
Milé, zlaté zkušené maminky.Mám 3 a půl letou dceru a už jsem kolikrát ůplně na dně. Ona je povahově dosti poručnická už ůplně odmalička. Vůbec mě neposlouchá, musím ji jednu věc říkat třeba desetkrát. Teď mě začala na všechno odmlouvat způsobem ,,Ne, Neudělám,….Když ji nechci něco dovolit, tak spustí strašný vřískot, že si sousedi myslí, že ji týrám. Dnes jsem ji za zlobení odmítla koupit lízátko a ona byla tak vzteklá, že mě silně kopla do nohy. Často mě i plácá a když se nikdo nedívá, dělá na mě škaredé obličeje. Prostě si mě vůbec neváží a to zdůrazňuji, že ji neustupuji a nerozmazluji. Teď mě dokonce začala říkat ,,Maminko, když mě neposlechneš, rozbiju ti hrnek’‘,nebo Maminko zbiju tě a poteče ti krev’‘ Doma nic takového neslyší. Povahu má dosti po svém otci, který ji nevychovává. Z nevlastního tatínka má respekt a snaží se před ním být hodná. Když ji řeknu, že to jak se chová řeknu tatínkovy, rozpláče se a prosí ať to neříkám. Musím říct, že je jinak hodně citlivá a několikrát deňe my říká, že už bude vždycky poslouchat. Když už jsem jednou selhala a rozplakala jsem se před ní. Okamžitě přestala zlobit a plakala se mnou a omlouvala se mi. Stále ji vysvětluji, jak mě mrzí, že se škaredě chová, občas ji dám i na zadek, ale co nejméně často. Jenom slibuje a nic se nelepší.Když ji pošlu do zavřít do pokojíků a vyvztekat se slyším jen NEPUDU!!Když jí tam odtáhnu, dělá strašnej randál, kope do dveří. Něco se jí nelíbí, bije pěstí do zdi, nebo do mě.To ji vždycky hned dám jednu na zadek a to byjste měli slyšet ten jekot a ještě mě zato kopne. Už jsem zoufalá matka. Nechci abi mi přeroste přes hlavu. Promiňte musela jsem se vypovídat.
To rozhodně.V deseti už je na prahu puberty a chce to úplný jiný postoj než k mrněti.
Možná by to chtělo si s ní o tom popovídat.Slečna si asi myslí,že už je na půl dospělá a má pocit,že se k ní chováte jako k dítěti.
To je jen jedna možnost s možných dalších.
Dneska ty děti nějak rychle vyspívají a to co jsme my zkoušeli na rodiče v pubertě pozoruju,že začíná div né ještě v prvním stupni základky.
Zkusit nastolit režim povinností,chceš aby jsme se k tobě chovali jak ke starší věkem,tak tohle,tohle a támhle to.
Ale hlavně s ní mluvit,dostat z ní co jí vadí,proč se tak chová.
já bych asi zašla do nějaké poradny, at s dcerou nebo i sama se poradit, asi bych s tím dlouho neotálela, protože 10iletou se bude jinak odnaučovat jak tříletou ta se to učí co si může dovolit a co né…. držím palce protože to nebude jednoduché, ale je to třeba co by z ní bylo a jak se bude chovat v pokročilejším věku
Dobrý večer mám 10letou dceru a totálně sem selhala ve výchově!Dcera na mě křičí,neposlouchá,nechce do školy a nedělá domácí úkoly už nevím jak dál!můžu tady poprosit touto cestou o radu?moc všem děkuji
V tom povídání o nevyjádřených emocích, které se přenáší třeba na děti bylo, že je potřeba, aby je vyjádřila ta osoba, které se to týká. Byl tam příběh podobný tvému a až ve chvíli, kdy maminka dala průchod svým citům, rozplakala se a dala najevo že jí něco vadí, malá se přidala a od té doby byl pokoj. Tedy ne se dávat uměle do klidu, ale naopak, vyjádřit se. Asi to nebude úplně přesně prezentované, moje dcera četla nějakou knihu a tohle mi z ní vyprávěla. Až bude kniha volná, taky si ji hodlám přečíst. Dost mě to zaujalo.
To se zvládne.V tomhle věku skoro všechny děti zkouší co si můžou dovolit.
Hezky se to říká :obrnit se trpělivostí,ale ono to stejně někdy ujede.
Taky z toho může “vyrůst“,ale to je malá útěcha a hlavně hodně zavádějící,spíš to může vést k horšímu…
Já vím pěkně se to radí,když už mám vše za sebou a zkušenost s tím minimální.
Když jsem si povzdychla u doktorky,když bylo Hanče tak 3 roky nad tím jejím chováním,řekla mi že je to dětská puberta. Hledaj sami sebe a mají v sobě zmatek.A mám být důsledná.Jen jsem zakvílela :to se mám co těšit až opravdu v ní bude.
Puberta proběhla bez pohromy,takže si to vybrala:)
Děkuji za všechny rady,musím říct že jsem zkusila důrazně vyslovit jméno a opravdu zpozorněla.Také trochu souhlasím se Zavou, jelikož jsem dříve když holčička neměla ani dva roky měla opravdu osobní problémy s jejím otcem,rozchod a tak,… a děti to vycítí.Co si máme povídat.Vždyť před nimi své nálady neutajíme.A tím jsem to možná nevědomky odstartovala.No dávám se už delší dobu do klidu.Asi ji povahově ůplně nezměním, ale budu s tím opravdu něco dělat.Soňa
Tak naštěstí tohle se mě vyhlo.
Neříkám,že Hanča nedávala zabrat,taky zkoušela a já hrůzou trnula jesli sebou nepraští o zem ,jak sem to zažila s mým prostředním bratrem.Mě bylo třináct já ho hlídala a budiž mi odpuštěno,tenkrát sem ho tak seřezala,že mi to už nikdy nedělal – ale to mi bylo 13.
Hanča paličatá,začla vystrkovat růžky.Ze začátku jsem to přehlížela,ale pak sem párkrát jí lupla na zadek,udělala “výchovnou“přednášku,zkusila snad k jejímu věku o tom s ní promluvit.Asi úspěšně,protože vztekání se omezilo a stačilo na ní zvýšeným hlasem houknout : Hano…a stáhla se a dobrý.
Bude to fuška v tomhle stádiu,když už si dovolí plácnout matku dát jí do “latě“.
Tak plno úspěchů…
po kom to dítě asi je?:-)))
Nedávno jsem slyšela názor, že dítě vycítí, kdy by rodič měl na něco negativně reagovat a tlumí to v sobě. Pak to “ne“ vyslovuje vlastně dítě za rodiče. Co si budeme líčit, většinou se jedná o ne matky vůči otci, rodičům atp. Nemáte nějaký problém, který v sobě dusíte?
Cítí vaše holčička, že jí věnujete patřičnou pozornost? Nemůže se cítit odstrčená a budit tím násilím pozornost?
Je to jen teorie, ale bylo by zajímavé to vysledovat v praxi.
nevím jestli poradím, už jsem to tu někde i líčila tuším, kluci byli také vzteklouši, starší tak že až se zajíkal jak sebou vždycky švihnul o zem, no a jednou jsem ho podadla a šel do sprchy tak jak byl, vím že mě za to asi tady ukamenujou holčiny, ale tenkrát už jsem nevěděla kudy kam a někdo mi to poradil, no a pomohlo…..sice nikdy nemluvili takhle, a ani v krámu do mě nekopali, ale také byli naštvaní, že to vajíčko nechci koupit…vztekali se no a já ho prostě nekoupila párkrát jsem je táhla z krámu se řevem, ale jak zjistili že si tím nepomohou tak byl klid, jinak pak jsme se i občas na nějaké mlsce dohodli předem a stačilo a už nehučeli, ono je to v každé situaci jiné a na každého zabírá něco jiného..u vás to vidím v tom obrnit se a at si řve v pokojíku až se zklidní tak jí vysvětlit co a jak, to samé v krámu, kopne hned by jí šupla na prdel…nekoukejte na to co lidi když budete kvůli lidem kupovat a tolerovat jak se k vám chová tak se z toho jednou zblázníte….bohužel já to vidím v téhle fázi na to být tvrdá, musí vědět co může a co ne, ignorovat ji a když se bude takhle chovat tak s ní nemluvit vysvětlit až na mě nebudeš dělat ksichtíky tak mi znova řekni co jsi chtěla a nebo ho na ní udělat také otočit se a nevšímat…netuším co zabere určitě přeju hodně štěstí a pevné nervy, je to těžké období tenhle věk, ale není to vše jen o věku a nejde si říkat že jí to přejde, nepřejde pokud s tím něco neuděláte:-))
anonymní, mám stejně starou princeznu jako ty a občas mi taky dokáže udělat uzel na nervech :-))) Řeknu k tomu jediné, dítě musí znát hranice a ty musíte vytyčit vy. Pokud dělá něco, co se vám nelíbí, tak cílevědomě a jasně dávejte najevo, že to co dělá, dělat nebude a holt vysvětlovat.
S dcerkou jdeme taky kolikrát do sporu, přikládala bych to věku a období, kdy prostě tyto věci si rovnají v hlavičce. Nekope do mě , to ne, ale umí říct NE, nebudu, nechci atp. Co na ní zabírá je, že přestanu s vysvětlováním a zřetelně a nahlas jí oslovím jejím jménem. Máte vidět, jak zpozorní 🙂
Pokud třeba po ní něco chci a ona sedí zády a ani na podesáté se neotočí a dál mudlá nějakou panenku, tak k ní prostě přistoupím, panenku nebo věc odeberu. Samo že nastane nejdřív řev, ale v tu chvíli vy musíte mluvit potichu, protože jedině tehdy dítě přestane řvát, aby rozumělo tomu, co říkáte. Vysvětlím jí, že panenku nedostane, dokud se za a) nesklidní a za b) neudělá to, co po ní žádám. A to je fofr, máte vidět :-))
Další věc, třeba večer chce před koupáním vidět nějakou pohádku jako večerníček, ale v pokoji je bongo a uklízet si to dřív nechtěla a dělala scény. Nyní ví, že dokud neuklidí věci na své místo nebude pohádka, takže raději vklidu sama uklidí, než aby tam seděla v bordýlku a bez pohádky :-))
Fíglů je spoustu a cest, jak si vzájemně porozumět také. Neplatí univerzální pravidla, ale musíte vědět nejdříve sama co po dítěti chcete a pak i dítě bude vědět, jak se chovat.
Přeji vám úspěšnou cestu k nápravě a hlavně neustupujte. Párkrát jí v obchodě vyignorujte a uvidíte, že to příště neudělá.