Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Pořídit dítěti sourozence? Ano či ne?
Poslední dobou začínám přemýšlet o tom, jestli svojí dceři pořídit sourozence nebo nepořídit. Sice je na to asi trošičku brzy, protože je jí teprve osm měsíců, ale prostě mi to nedá spát. Jde o to, že moje dětství s polu s mojí sestrou bylo docela peklo. Rodiče jí naprosto upřednostňovali a navíc mě používali jako námezní sílu k jejímu hlídání. Když něco provedla, tak jsem dostala nářez já apod. Navíc byla moje sestra dost bezohledná, takže jsem to svoje peklíčko prožívala v tom našem společném pokoji až do doby, kdy jsem se konečně odstěhovala.
Takže teď řeším sama v sobě otázku: Budu riskovat takové peklo i pro svoji maličkou?
Druhé dítě bych opravdu chtěla. Jaký by měl být ale mezi nimi ideální věkový rozdíl? Jak to udělat, aby se nicítila odstračená a opuštěná? Je lepší sourozence mít a nebo být jedináček?
No, mě hodně zaráží formulace otázky. Pořídit dítěti sourozence – jako pořídit dítěti křečka???!!!. Dítě mám přece já a manžel, jako rodiče, děti mám proto, že je chci a ne pro sourozence. A pokud už teď upřednostňuješ první dítě a jeho pocity, obávám se, že bys mohla upadnout do opačného extrému, než byla tvá matka. Já myslím, že pokud dítě chci, tak to cítím tak, že pro to abych ho měla a aby bylo šťastné, udělám cokoliv. A to je ta správná chvíle pro to, začít na miminku pracovat.
A ideální věkový rozdíl, myslím, neexistuje. Dcery jsou o sebe o dva roky a dva měsíce a přišlo mi to fajn. Akorát teď, v pubertě, tvoří protirodičovskou koalici, ale únosnou. A syn je benjamínek, o devět a jedenáct let mladší, dřív to nevyšlo. Holky ho mají celkem rády, ale občas jim, pochopitelně, jde na nervy. Už je ten rozdíl asi moc velký. Ale než žádný sourozenec, tak lepší takhle. To tvrdí i manžel, ten je jedináček. Já mám sestru mladší o tři a půl roku a vztah jsme měly vždcky dobrý. Je to opravdu hodně individuální.P.
Ahoj anonymním, taky si myslím, že jsi to napsala trošánek nešťastně.
Opravdu , jak píšou holky, záleží na tom, co “ty“ a jen kontrétně “ty“ přichystáš pro své děti. Většina z nás se snaží poučit se z chyb rodičů a dělat věci alespoň trochu jinak, než oni a předcházet tak křivdám, které vadily nám jako dětem.
Pokud se necítíte na to zvládnout výchovu dvou dětí, tak rozhodně není řešením, pořídit dceři druhé dítě pro zábavu nebo podle vás, pro trápení.
Já sama si myslím, že mít sourozence je dobrá věc a to hlavně proto, že jsem jedináček. Tak ráda bych měla sestru nebo bratra, který by tu byl(a), až rodiče třeba jednou nebudou.
Tím, že jsem vyrůstala bez sourozence, jsem se nestala asociálem, ale je mi v určitých chvílích smutno, že někoho takového nemám.
Tudíž podle toho přistupuji i k malování života své dcery. Taky jednou bude mít sourozence, ale ne proto, aby spolu nevycházeli, ale aby tu byli jednou jeden pro druhého.
Než si tedy pořídíte další dítě, zapřemýšlej, jaké jsou pro vás v tomto ohledu priority. Co od toho jako rodina očekáváte. Pokud od počátku nevnímáš sourozence jako pozitivní soužití, tak by nebylo dobré opakovat chyby.
no je zvláštní že takhle přemýšlí matka od dítěte, no holt jsme každá jiná…nevím jaký je ideální věkový rozdíl, to je na každém co chce a jak to zvládne, já měla kluky po 5letech a užila jsem si miminkovství víc, než kamarádka co je měla po roce, ale to je z mého pohledu ona to tak necítila….jak holky psaly tak je blbost srovnávat to s minulostí, nikdo ti nedá návod jak správně vychovávat dvě či více dětí aby se necítily ukřivděně, člověk se snaží aby to bylo stejné a rovnocenné k dítkům, ale samozřejmě že se to asi pokaždé nepovede…ale jsme lidi a chybyma se učíme a tak když se něco pokazí tak jsi máma a obejmutí pomůže…a hlavně to tam musí naskočit samo a né to plánovat…užívej si mimi je vidět, že zatím je na výsluní ono a to je normální a nech tomu čas příjde to
Mě trošku zaráží to vyjádření: pořídit sourozence své dceři. Už teď upřednostňuješ prvorozenou? Aby ona měla sourozence, aby se s ním nemusela trápit, aby jí to vyhovovalo. Já se snažila, aby děti vyrůstaly vedle sebe rovnoprávně, snažila jsem se nedělat ze své prvorozené chůvu, ale zároveň se při vyrůstání s někým učí budovat vztahy s druhými, komunikaci, vzájemnou toleranci, poskytnout pomoc bližnímu.
V dnešní době chybí vzájemné soužití více generací. Děti dřív viděli komunikovat rodiče s prarodičemi, mnohdy i s praprarodičemi. Patřila k tomu láska, rození dětí, problémy, nemoc i smrt. Naše děti tohle znají jen z televize, kde současně můžou sledovat násilnické filmy. Jak si mají vybrat, co je reálné a co ne?
Řiď se svým mateřským instinktem. Druhé si pořiď, když budeš vědět, že se oběma budeš moct věnovat rovnoměrně, nebo spíš rovnoměrně přiměřeně k věku. Já měla druhé cca rok staré, když šlo první do první třídy. Byla jsem tak doma na mateřské a vyhli jsme se družinám. Co byla nevýhoda, balení mimina, když jsem ráno doprovázela starší do školy a znovu, když jsem ji šla vyzvednout. Ale byla holka šikovná, brzo chodila sama.
Omlouvám se za sáhodlouhý román.
Anonymní, myslím , že zuzi to napsala pěkně.
Já za sebe říkám jednoznačně dítěti sourozence pořídit, pokud v tom nebude problém jiný než početí.
Nemysli na to co bylo, ale co bude. Je pravda, že je tvé dítě jěště maličké, ale podle mě máš myšlenky předčasné a nevhodné. Podle sebe můžu říct, že ideální věkový rozdíl mezi dvěma dětmi je nejmíň šest let, záleží kolik ti je let. Já bych rozhodně nechtěla dvě děti např. do roka. Taky není dobré pořizovat si druhé dítě v době, kdy první jde do prní třídy.
Jak můžeš napsat, že stejné možné peklo by prožívala i tvá dcera? Vypusť z hlavy tyto chmury a určitě si druhé mimi pořiď. Je už na tobě, nakolik se budeš cítit sebejistá ve výchově dvou dětí.
Milá anonymní,tak trochu nevěřím svým očím co to čtu.Přeci na základě toho co jsi napsala se nemůžeš rozhodovat jestli si pořídit miminko nebo ne.Kdyby tak uvažovali všichni co se komu stala v dětství nějaká křivda tak snad vymřeme..“např.naši se rozvedli tak se nevdám ani já.preventivně:-((“
To jestli chceš pro svou dceru sourozence snad záleží na něčem jiném..jestli máš hodně místa v srdíčku(což má myslím každá máma),jestli se na počtu dětí shodnete s manželem,přítelem..atd..jaký budou mít spolu vztah záleží taky na tobě..jestli budeš opakovat chyby tvých rodičů nebo si sourozenci vybudují jiný lepší vztah…a od toho se odvýjí i věkový rozdíl…myslím,že každý má tuto otázku jiný názor a za sebe řeknu jen jedno…kdysi jsem chtěla děti tak tři čtyři roky od sebe,mám je o osum a jsem ráda,že druhé vůůbec mám a vztah mají hezký(i když teď to asi nejde tak posoudit,uvidím co mi tak za 10 let dcera řekne:-)))Uvažuj nad tím z jiných stránek a rozhodni se podle srdíčka:-)