Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Táta
Ahoj všichni,
nedávno jsem Vám sem psala, že se mi oženil otec a že jsem o tom nevěděla. Že všichni z rodiny to věděli a byli u něj na návštěvě a že my bydlíme 30 km od něj a za námi se nikdo nestavil, ani nám nedal vědět.
Tak dneska se mi ozval brácha. V noci táta zemřel. Prý měl těžkou rakovinu plic. Svatba byla na rychlo. Všichni prý měli zakázáno mi to říct, abych se prý netrápila. No, můžu tomuhle důvodu věřit a nemusím.
I když jsem s tátou neměla vůbec dobré vztahy, hlavně od té doby, co si našel tu svou novou paní, ale přeci jen, byl to můj rodič. Mrzí mě, že jsem neměla šanci ho vidět a aspoň mu říct, že i když se mezi námi stalo cokoli, že ho mám ráda :-(. Mám v sobě strašný zmatek, ani brečet mi nejde. Ale i když jsem k tátovi neměla moc dobrý vztah, sama se tomu divím, ale najednou jako kdyby nic zlého nebylo a myslím na něj jen v dobrém.
Takže jsem sirotek. Mamka před 12-ti lety, táta dnes, na svátek mé dcerušky. Mimochodem, na můj svátek loni zemřel děda mého manžela. Ach jo… Už mám jen bráchu, který z ničeho nic jede k nám na návštěvu i se svou celou rodinou, z Chomutova do Pardubic, jen tak na otočku. Budou tady za chvíli, uvidím je po 8 letech…
Kamarádky moje, povzbuďte mě, je mi smutno 🙁
wolfik
wolfi hod to za hlavu, omlouvám se že jsem se nevyjádřila dřív, ale četla jsem to tady,a asi to co napíšu bude znít hnusně a asi se na mě budeš zlobit, ale už jak jsi prvně psala tak to na mě působilo, že ho od vás chce dostat a nějak mi prolétlo hlavou kvůli majetku, nevím proč to tam naskočilo, ale bylo to tam hned a jak jsi pak psala jak tatka umřel tak se mi to potvrdilo….promin tak to na mě působí…..důležitý je si to s bráchou vysvětlit a na ní ser když to trochu půjde
Tak s bráchou dobrý…
Akorát jsem nestačila zírat, jaký mu o nás ta tátova přítelkyně napovídala nesmysly…
Že prý nám koupili byt… přitom my máme hypotéku na 30 let a zrovna málo neplatíme 🙁
Že nám koupili auto a že se s námi pohádali proto, že jsem ho prodala, protože jsem neměla kde parkovat… přitom jsme auto nikdy neměli…
To jsou jen střípky toho, co z bráchy lezlo… časem asi vyjde najevo vše, co jim ta …. navykládala… v očích mého bratra a jeho rodiny jsme museli vypadat jako pitomci 🙁
Tak snad bude čas si všechno vysvětlit…
Jinak pohřeb nebude… parte jsem nedostala, bratr ano… kolega z práce žije v obci, kde žil táta, tak mi volal, jestli je to on… že je tam vyvěšené parte, kde je napsáno “na přání pozůstalých byl v tichosti zpopelněn“… hahahaha, kdo si to přál, pouze ona!!! Prý neměla peníze na to, aby udělala pohřeb… přitom stačilo říct, a určitě bychom všichni něco přidali, nejsme hyeny…
V životě jsem netušila, jaká nenávist se ve mně může skrývat… nedej Bože, že bych ji teď někde potkala, to by asi dostala jmen 🙁
Je to hrozné, jsem sobecká, ale potřebuju ty pocity dostat ze sebe… OMLOUVÁM SE…
Wolfíku, to je moc smutné 🙁 Přeji Ti aby bylo lépe a návštěva bráchy dopadla dobře.
Drž se holka, poplakej si a pak si řekni – asi to tak opravdu chtěl. Pravdu se už asi nedovíš, ale takhle si můžeš říct – měl mě rád, nechtěl abych se trápila ještě kvůli němu.
Třeba si s bratrem a jeho rodinou po těch letech najdete cestičku k sobě.
Myslím na tebe :-)) a posílám pohlazení :-))
Wolfiku, tak jak? Mám na mysli návštěvu brášky? Dobré?
Wolfiku, přečetla jsem si Tvou zprávičku – je moc smutná a přeji upřímnou soustrast.
Wolfiku, ty máš už svou rodinu, děti a jsi v první řadě maminkou, k tomu upínej své myšlenky. Přesto, že teď to pro tebe nebude jednoduché, zkus chytit příležitost za pačesy a urovnat vztahy s bratrem – ať máš to rodinné pokrevní pouto do budoucna.
Co se stalo (ať už tatínkovi nebo dříve ve vašich vztazích), už nejde vrátit a zbytečně by ses tím trápila. Víš, ta nemoc, o které jsi psala, je příliš krutá a možná, že to tak všechno mělo být – někdy opravdu může být lépe “nevědět“ (tím chci říct, že bys mu stejně nemohla pomoct a vědomí, že je tak vážně nemocen, by Tě sužovalo a mučilo zevnitř). Těžko říct. Každý jsme jiný. Jinak reagujeme. Jinak se rozhodujeme…
Posílám Ti pohlazení. Drž se, děvče zlatý.
Posílám velká slova útěchy, určitě to moc zamrzí, zabolí, třeba opravdu nechtěl, aby jsi se trápila, věř, že to přebolí a budeš vzpomínat na to krásné, co bylo mezi vámi…….držím palečky, ať tě smutek brzy opustí a upřímnou soustrast:((((((
Wolfiku, zlatíčko, co dodat k tomu, co už psaly holky….
Moc přeji, aby bylo už jen lépe!!!!
Holka zlatá,
tohle je tak těžký :-(.
Ale i když jste s tátou neměli dobré vztahy, zkus to brát tak, že to, že tě nechtěl vidět, ani ti neřekl o svatbě, že to nebral jako že ti ubližuje,ale chtěl tě chránit a nechtěl ti přidělávat starosti.I když ty to vidíš jinak.
Je úžasné, že tvůj brácha přijede, asi je už jediný příbuzný co máš, tak si padněte do náruče, ať už byly důvody toho, že jste se 8 let neviděli jakékoli.
Budu na tebe myslet.
Wolfiku, taky se mi hodně těžko hledají slova. Je to asi nepředstavitelné. Ale pokud cítíš nějakou křivdu, že ti o nemoci táty nikdo neřekl, určitě to nevztahuj na něj. Vím, že můj otec by mi sám kvůli své nemoci nikdy nezavolal, všechno se dozvíme přes mamku. Měl ti to někdo říct, i když si to táta nepřál. A třeba si to i přál, ale neřekl to. Mysli na něj v dobrém, on tě měl určitě taky rád. Vztahy se navenek někdy pěkně zamotají, ale důležité je to, co je hluboko uvnitř.
Je to moc smutné. Ale já věřím na osud. Mělo to tak být. Nezbývá, než se s tím smířit, odpustit a mít radost z toho, co mám. Tedy bratra a jeho rodinu. Tím, že něco skončilo, vždycky příjde něco nového. Přeju, ať je to jen lepší a ať se s tím vyrovnáš. Nic jiného dělat nemůžeš. Na rodinu se nezlob, dělali to s dobrým úmyslem, i když se to tak možná nezdá. Možná bys to v jejich situaci vyřešila stejně?