Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Táta
Ahoj všichni,
nedávno jsem Vám sem psala, že se mi oženil otec a že jsem o tom nevěděla. Že všichni z rodiny to věděli a byli u něj na návštěvě a že my bydlíme 30 km od něj a za námi se nikdo nestavil, ani nám nedal vědět.
Tak dneska se mi ozval brácha. V noci táta zemřel. Prý měl těžkou rakovinu plic. Svatba byla na rychlo. Všichni prý měli zakázáno mi to říct, abych se prý netrápila. No, můžu tomuhle důvodu věřit a nemusím.
I když jsem s tátou neměla vůbec dobré vztahy, hlavně od té doby, co si našel tu svou novou paní, ale přeci jen, byl to můj rodič. Mrzí mě, že jsem neměla šanci ho vidět a aspoň mu říct, že i když se mezi námi stalo cokoli, že ho mám ráda :-(. Mám v sobě strašný zmatek, ani brečet mi nejde. Ale i když jsem k tátovi neměla moc dobrý vztah, sama se tomu divím, ale najednou jako kdyby nic zlého nebylo a myslím na něj jen v dobrém.
Takže jsem sirotek. Mamka před 12-ti lety, táta dnes, na svátek mé dcerušky. Mimochodem, na můj svátek loni zemřel děda mého manžela. Ach jo… Už mám jen bráchu, který z ničeho nic jede k nám na návštěvu i se svou celou rodinou, z Chomutova do Pardubic, jen tak na otočku. Budou tady za chvíli, uvidím je po 8 letech…
Kamarádky moje, povzbuďte mě, je mi smutno 🙁
wolfik
Wolfiku, přečetla jsem si to smutné psaní, je toho asi hodně, co máš na srdíčku a na duši, je dobře, že jsi napsala, aspoň to ze sebe dostaneš ven.
Zkus – tedy já bych zkusila – obnovit, urovnat a posílit vztahy s bratrem a jeho rodinou, budete mít do budoucna jeden druhého a to určitě stojí za to.
Tatínek – holka zlatá, tady sama nevím, jak bych to “ustála“, chápu Tě a rozumím Ti, při pohledu zvenčí se mi zdá, že by bylo nejlepší zavřít za tím dveře a jít dál, jenže ono se to lehce řekne a podstatně hůř udělá.
Jenže – nic z toho, co se už stalo, se nedá změnit nebo vrátit. Prostě tím chci říct, že to neovlivníš, bohužel.
Víš a to uložení urny, já bych nevolila společné umístění rodičů, ať tě to bolí sebevíc, tvoji rodiče už k sobě nepatří. Je to těžký, já vím.
Přeji ti hodně sil a trpělivosti, budeš je potřebovat.
Taky se nestačím divit, co udělá závist nebo nevím jaký důvod měla macecha k takovým pomluvám. S bratrem jste se nestýkali jen díky těmto pomluvám? Škoda, že jste si to nevyříkali dřív, myslím tím, že jsi jim dřív nevyvrátila co ona vykládala. Tak snad budete mít k sobě teď blíž. S urnou je to těžké, také se to u nás jednu dobu řešilo, bohužel, ale také souhlasím s holkama, že pokud už nechtěli být spolu za života, třeba by to nechtěli ani po něm…Pomluvy dokážou zasáhnout, je těžké si jich nevšímat i tak se o to pokus…
Wolfi, božatko, to jsou tedy věci….
Zkus mít radost hlavně z toho, že jste s bráchou zase rodina, zkus budovat tenhle vztah, a na to, co bylo a co by bylo, se vykašli. Bude to lepší hlavně pro Tebe.
A nezapomeň, jak se říká, že Boží mlýny melou, tak je to pravda.
já nevím,ale zdá se mi,že bami má pravdu s těma urnama.Vím,že to cítíš,že patří k sobě : otec a matka,ale to je pohled Tvůj.
Vemto jak by muselo být tý bestii,když by za ním šla na hřbitov a vedle něj byla Tvá matka.On a ona měli už svůj život a ta žárlivost jak zmiňuješ po smrti by opravdu v tom byla.
No růžový život si teda neměla,ale zvládla jsi to a šup do reality,hrabat se v minulosti nemá cenu.Jen si ubližuješ a trápíš se.Vzchop se a udělej za tím tlustou čáru, máš rodinu a ta Tě potřebuje a ty máš štěstí,že se máš o koho opřít.
A sama vidíš všude něco…
já nevím asi to bude znít blbě, nezlob se já to tak nějak cítím uvnítř asi protože spolu za života už nechtěli být….promin holky asi písnou něco jiného, určitě to musíš udělat podle sebe jak to cítíš, ale jak jsi psala asi ona bude rozhodovat, ale ty se musíš pokust se nad to povznést….ono se líp radí než koná vid já vím…posílám pohlazení
bamisko, proč bys je nedala dohromady?
wolfíku neměla jsi to jednoduché a tak nějak tě chápu, už jen v tom že jsem také náhrádník sestru přejela motorka v den jejich 4narozenin, táta také nebyl zrovna dokonalý manžel a otec o tom jsem se zminovala…..ono to všechno bolí a člověk se s tím špatně smiřuje a stále by chtěl mít tu rodinu pohromadě a funkční, no prostě někdy to nejde a jak mi tu radili holky a utěšovali mě tak opravdu jedniná cesta je ta zahodit to, máš svou rodinu a to je důležité, neřeš minulost, stejně s tím nic neuděláš, vím že to bolí a tetka at byl jakej byl je po smrti čerstvě, ale z tvého příspěvku jsem pochopila že jsem se moc nepřestřelila když jsem před tím napsala co jsem napsala….neumím asi vhodně volit slova, ale netrap se stejně nic s tím neuděláš, zachran vztah s bráchou a to si myslím že je na dobré cestě podle toho co jsi psala……no a k těm urnám promin ale mě to nepříjde jako rozumnej nápad, já bych je k sobě nedávala
Ještě bych měla dodat, aby ty informace byly kompletní…
Táta nikdy nebyl extra otec, holdoval alkoholu a cigaretám, ale tak nějak jsem na to byla zvyklá… když umřela mamka a zůstali jsme sami, on dělal řidiče z povolání, takže jsme se vídali opravdu málo a dalo se s ním vycházet… po pár letech si našel tu úžasnou přítelkyni… a pak začala mela…
Já byla těsně po maturitě a on se rozhodl, že se přestěhuje k ní… ale že mají málo místa, že bych u nich nemohla bydlet a bla bla bla… bohužel se mi dokonce podařilo – nechtěně! – přečíst sms v tátově telefonu, kde mu tenkrát psala “to už tě ta tvoje dceruška zase sedřela z peněz“?… bylo to zrovna v době, kdy se tátovi opozdila výplata a on neměl prostředky na to, aby se s ní vypravil někam do hospody… překousla jsem… jelikož jsem ale chtěla dál studovat a díky tomu, že jsem byla na škole, plynul tátovi vdovecký a mně sirotčí důchod po mamce… samozřejmě, že kdybych přestala studovat, oboje by skončilo… tak jsem si trvala na tom, že když už nesmím s nima bydlet (ne že bych o to teda stála!), tak že teda chci oba důchody (dělalo to před 8 lety asi 8 tis. celkem) a že budu bydlet v garsonce, že po nich nebudu kromě těch peněz nic chtít… nejdřív to nešlo, ale když jsem byla odhodlaná se soudit, najednou šlo všechno… ale po celou dobu, co jsem studovala, tak jsem neustále poslouchala, kolik je stojím peněz a tak… ovšem nikdy to nevypadlo z táty, jak jinak…
Když jsem si našla práci, úplně jsem se osamostatnila… mamka byla pohřbená skoro 100 km od mého bydliště, tak jsem se rozhodla, že si její urnu převezu sem k nám, abych to k ní měla blíž… v dobré víře jsem to řekla tátovi… nikdy na hřbitově za mamkou nebyl, ale to, co tenkrát řekl, mi vyrazilo dech… povídám “mamku jsem si převezla“ a on na mě “jakou mámu???“… to byla pecka teda :-(…
Ke všemu táta měl jako první dítě dceru, po 4 letech měl mého bráchu… když bylo holce 11 let, zemřela při autonehodě… mamka si trvala na tom, že chce dvě děti, takže já jsem se narodila přesně 10 měsíců po její smrti… celý život jsem poslouchala, že jsem jen náhradník, dokážete si představit, co to bylo pro malou dětskou dušičku… tak ta jeho dcera (vlastně moje sestra) byla pohřbená na druhém konci republiky… dokázal si zařídit to, že si její urnu převezl k nim na hřbitov, aby za ní mohl chodit… ale po mamce neštěkl pes… chápete to???
No a teď, když jsou oba moji rodiče po smrti, bych je chtěla dát dohromady, aby byli uložení všichni tři… JENŽE… jelikož se stala tátovou manželkou ta bestie, tak o hrobu rozhoduje ona… a z toho, co mi říkal brácha, tak ona nesouhlasí s tím, abychom tam uložili i mamku… žárlivost i po smrti???
Já to nechápu, POMOC!!! Pořád nad tím vším přemýšlím a je to teda mazec :-(… a to není všem dnům konec…
To teda musela být sprcha,fuj…
Na tu babu kašly,přece Ti za to nestojí,aby ses schazovala.Živí – neživí,hlavně že s bráchou je to vyříkaný a bude líp,až ten vztek z Tebe vyprchá,uvidíš.
Však boží mlýny melou a na každé prase se voda vaří.
Věřím Ti,že v tu chvíly si měla tisíc chutí jí při nejmenším zahlušit,ani se Ti nedivím.
Život jde dál a čas všechny rány zahojí.
Už se moc těším,až se poznáme.Já se vnutím:))))
Tak se zatím opatruj a nesmutni moc….
Wolfíku, tak to je teda darda!
Je mi to líto, přemýšlela jsem nad tvojí situací a nedošla k rozumnému závěru. Kdo nezažil, nejspíš nepochopí. Je to smutné, bohužel. 🙁