Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
Lhaní a exmanžel
Dobrý den, jsem dá se říci, že přímo zoufalá z lhaní mé 9leté dcery. S jejím biol.otcem jsme rozvedeni a bohužel náš vztah není nejlepší. Od rozvodu (už to jsou 4roky) se mnou exmanžel téměř nepromluvil, ani mne nezdraví natož, aby se mnou promluvil větu – a to ani když se to týká dcery! Když jsem za ním s čímkoli přišla, např. aby za ni častěji jezdil – třeba jen na procházku, že se malé stýská – tak tvrdil, že si ona musí odvyknout na to,že už spolu nejsme a že ji ovlivňuju a vychovávám já, takže to je vlastně můj problém.(Bere si ji 2x do měsíce na víkend a pak na prázdniny) Jenže si myslím,že právě chování dcerky pramení ze vztahu našeho, že je dcera jako mezi dvěma balvany. Od začátku našeho rozchodu jsem byla zastáncem názoru, že se do našich sporů malá zatahovat nemá a tak jsem byla já ta, která ji pořád utvrzovala v tom, že je její otec skvělý člověk (a to nás vyhodil z domu – chronický a bezdůvodný žárlič!), že jí má moc rád…ale prostě jsme si my už tolik nerozuměli a jen bychom se hádali, tak že zůstaneme s tátou kamarádi. Jenže táta evidentně tohoto názoru není a hrozně s ní začal manipulovat. V době, kdy jsem se po rozvodu stala samoživitelkou v podnájmu, jsem měla dvě zaměstnání doma přes PC a do druhého jsem dojížděla denně 30km tam a zpět, tak dceři bulíkoval hlavu, že chodím po kámoškách a do práce, že nechodím, že ji lžu atd…jenže ty jeho lži dcera brzy odhalila a začala se od něj vracet zklamaná, že ji taťka zase lhal, protože si to ověřila např.u babičky…atd…. Já jakože abych ji neublížila jsem se ho v jejích očích pořád zastávala, jakože je to taťka a že ji ma rád, a třeba že to tak nemyslel…jenže on mě má třeba v telefonu uvedenou jako K…U! A když na to malá přišla zase s toho měla šok! Pak ji to zapřel, že to přehlédla… Já si pořád říkala, že jednou vyroste a pochopí kdo je k ní upřímný a kdo ji lže a u koho hledat pravdu… Jenže teď začala lhát i ona mi. Nikdy jsem ji za pravdu netrestala, ať byla jakákoliv, vždycky to věděla, měly jsme úmluvu. Ale běda, zda příjdu na lhaní… nooo a teď je to u ni na denním pořádku, jenže jsou to třeba takové prkotiny, že podle mě nemá absolutní důvod lhát. Když se ji na to ptám – proč mi lžeš? Co tě k tomu vede? Vždyť my dvě si lhát přece nemusíme, tak mi nedokáže odpovědět…někdy se rozbrečí, že prostě neví proč mi lže. A nedávno zase přišla s tím, co kdyby bydlela u tatky. (Tam se ji samozřejmě moc líbí, protože spolu podnikají výlety, různé atrakce a akce, v zimě lyžujou a v létě plavou, jezdí k moři – prostě si užívají jeden druhého – a u tatky se nic nemusí, kdežto doma se musí i poslouchat, mít hotové úkoly, pořádek v pokoji – a to nejsem pedant na pořádek – prostě tak normálně). Ještě tedy musím uvést, že jsem se podruhé vdala a s nynějším manželem čekáme druhé (mé tedy třetí) dítě. Dcera má s mým nynějším mužem i s mladší dcerkou suprový vztah a na další mimčo – brášku se moc těší. A o tom, že by na sebe upozorňovala, to mi taky nepříjde, je hudebně nadaná – což nás taky dost spojuje, doma spolu hrajeme a zpíváme, chodí do houslí, keramiky…všude ji vodím, chodíme na školní akce…takže to není tím,že bych se ji přestala věnovat, že po narození mladší dcerky „spadla z lopatky“… jen mě to moc mrzí a začínám zvažovat, zda nezměnit taktiku v jednání s jejím biol.otcem, že jsem o něm po celou dobu mluvila téměř jako o „svatém“, kdežto on o mě zjevně naopak…jestli to není to co ji ovlivňuje v chování, já fakt nevím… Chtěla jsem ji chránit a teď nevím, jestli jednám správně, jestli toho mého dobra (a té nekomunikace s otcem) tak trošku nezneužívá….
Bára
také bych asi vyhledala toho psych. oni přece jen zjistí co a jak a dá se tomu předejít, nebo to začít nějak řešit,jak to popisuješ s ex bych neřešila nic, podle mě jste fungující rodina tak se nemusíš bát, že by jsi o ní přišla….spíš by se měl začít bát on podle mě jestli psych. zjistí, že s ní s tímto způsobem manipuluje, může mít spíš problémy on…omezení přístupu k ní….držím palečky at se to srovná…
Děkuju Lussy, to bude asi fakt nejlepší řešení…alespoň pro začátek.
Bára
Báro,
a co navštívit dětského psychologa? Nejdřív jen ty sama,řekla bys mu/jí to cos tady vypsala výše a on by ti odborně poradil. Dceři za chvíli začne puberta (jestli už nezačala)a dělat nějaké pokusy s otcem,s kterým nekomunikuješ mi přjde dost nebezpečné.
O tom už jsem taky přemýšlela, ale hrozně se toho bojím – abych o ni nepřišla – když ten její taťka s ním fakt není řeč…nerada bych, aby to postavil tak, že mám novou rodinu a další děti a ji už nechci, protože už i s tím přišla od něj, že už na ni nemám tolik času (říkal taťka), teď když budu mít další dítě… Kdyby s ním byla řeč, tak bych ji určitě nebránila – jen když bude ona v pohodě a šťastná, ale je to opravdu těžké rozhodnutí.
Bára
Báro, příběh mě zaujal, pokusím se zareagovat. Mám několik kamarádek, které řeší podobné problémy, i když většinou mají kluky.
Co kdybys dceři umožnila, aby s tatínkem na nějaký čas bydlela, pokud tedy táta nebydlí 100 km daleko a nenarušilo by to školu? Zkusila by si to, co chce, tatínka by na pár dní přestala vidět jen jako zábavného partnera na hry, protože by u něho taky musela dodržovat Tvoje pravidla a nakonec by sama poznala, že to není jen o výletech a akcích. Kamarádčina rozvedená známá má problémy s dospívajícími syny – chodí za školu, lžou jí do očí a ona je ta špatná, protože odmítla psát omluvenky a neustále „vychovává“. Tatínek všechno žehlil, takže se synek nastěhoval k tomu „lepšímu“, jenomže tatínek není na své děti zvyklý a stačilo pár dnů a lezou mu na nervy, řve, vyhrožuje a má toho až nad hlavu, nestálo by za to vyzkoušet, jaký táta doopravdy je?
Držím palce, Lenka