Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
výchova
Včera jsem si promluvila se svým synem,a řekl mi,že ve škole problémy nemá,ale že se bojí nám říct pravdu. V 1 v 2 třídě jsme hodně poznámky trestaly,protože se mu jich podařilo přinést i 3 ne-li víc za týden. Teď,protože změnily učitelku,která si na poznámky nepotrpí,poznámku donese jen občas. Prosím poraďte mi,jak s ním mám mluvit,jak mu říct,že nemusí mít strach a nemusí se bát,a prostě,že ho mám moc ráda. Předem děkuji za odpověď.
Anonymní
No, přece takhle, jak to píšeš nám. On musí vědět, že za poznámku dostane třeba vyhubováno, když to bude jeho vina. (Může se totiž stát, že ji dostane třeba za tebe, že jsi mu něco zapomněla připravit do školy). A aby v něm taky trošku zapracovalo svědomí. Ale v žádném případě že to nebude nic měnit na tom, že ho máte rádi.
O změně počtu poznámek víme své. Náš starší syn od první třídy nosil poznámky neustále-vyrušuje, povídá si se sousedem. To byly hlavní důvody. Byla jsem za učitelkou, ať mu klidně dá přes pusu, aby si uvědomil, že to prostě nesmí. Ale bylo mi řečeno, že to ona nemůže, i když by to měla od nás rodičů dovolené. Co bylo platné, že jsme to doma s ním probírali ze všech stran, zakazovali, občas dostal i na zadek. Vhodný okamžik k potrestání byl prostě pryč. Pak přišel zlom. Ve 3. třídě nepřinesl poznámku ani v září, ani říjnu a když začal listopad a pořád nic, tak jsme se vydali za novou paní učitelkou, která ho učila (byla to shodou okolností naše vrstevnice ze stejné vsi) a chtěli jsme vědět, co to má znamenat. Řekla nám, že ona s ním problém nemá, že si to s ním vyřídí hned a byl klid. Ale jak to dělala to nevím, protože nikdy na něj ruku nevztáhla, stejně jako ta předchozí p. uč.
Takže pevné nervy, bude určitě líp.
Qinty