Archivované diskuze jsou určeny pouze ke čtení.
neposlušný a panovačný v 7 letech
Dobrý den, uvítala bych účinnou metodu jak zvládat 71/2letého syna, který neposlouchá a navíc má tendenci dirigovat, např. má číst doma denně aby se zlepšil a když přichází se slabikářem hned diktuje co přečte nebo kolik toho přečte místo aby to nechal na mě, nebo když mladší dcera 31/5roku zlobí hned ji vynadá nebo rovnou bouchne. Přestože mu od mala vysvětlujeme že on je její bratr a nemá ji tedy trestat že to je věcí maminky a tatínka. Tohle vypadá nevinně ale když on neposlouchá tak se velmi dohadujeme a pokaždé když dosáhnu svého, většinou pomocí hrozby vařečkou nebo zákazem hry či videa je dle mého názoru nepřiměřeně vzteklý a nazlobený.(Video-rád sleduje dokumenty o vesmíru a dinosaurech a hry na PC mu dovolíme tak 2xdo týdne)Ve škole působí jako celkem klidný hodný žák, od mala je to ten typ co se venku bojí a doma je generál. Od miminka,když nebylo po jeho, byl hodně ubrečený a asi jsem začala pozdě s „nesmíš!“ výchovou. Na druhou stranu ve škole např. při rvačkách hraje prý spíše toho rozhodčího a napomíná což pí. učitelka zase ráda vidí. Ještě musím říct, nejvíc zlobení s ním je když je doma a marodí tzn. čím víc se vidíme tím je to horší. Přijde mi to možná taky jako takový nesoulad našich povah. Díky za radu
Ivka
V podstatě nedělá nic ,,nenormálního“určitě pomůže důslednost,ale s tím bitím bych asi opatrně.Pokud ho budete trestat tělesně,svou zlost obrátí na slabšího a tím je právě malá sestra..Každé dítě se vyvíjí a kopíruje do určitého věku chování rodičů..pokud budu doma pořád křičet,tak to dítě pochopí jako přirozenou komunikaci a bude křičet také..Moje dcera byla skoro to samé jako váš syn,ve školce a škole ,,miláček“, doma generál..přidali jsme pohybové kroužky na vybití energie a dost to pomohlo.
Jo – a možná zkus místo zákazu „potrestat“ prací. Já počítám do 5ti (když něco chci rychle), když nezačne dělat co chci do té doby, dostane práci. Jinak ale chodí často ke kamarádce a to je dobrá přiležitost k tomu, aby předtím udělala to, co po ní chci… Nejdřív povinnosti, pak zábava.
Ahoj Ivko 🙂
Mám celkem podobné problémy s Terezkou (7,5) – možná s tím rozdílem, že teď už je to balada oproti tomu, co to bylo (a díky čemuž jsme se dostaly k psychologovi).
Všeobecně – si myslím, že už jsi zkoušela asi kde co… A ve výsledku – v okamžiku kdy si bude moct sám řídit svůj vlastní život – vsaď se, že se bude rozhodovat správně.
Není tak trochu zásadový a bojovník za „lidská práva“ a za pravdu? Nemá rád určitý řád? Nepotřebuje si jenom naplánovat činnost dopředu (to čtení)? Jestli ano, tak s tím prostě nic neuděláš. Bude už takový celý život. Vím to moc dobře, jsem taková…. Jo – pro rodiče je to velký problém. Mně pomohlo dát Terezce co nejvíc „volnosti“ v rámci možností. Tzn – ok, přečteš si to jen 1x (2x), ale pak si vezmeš ten časopis a přelouškáš dvě stránky. Terka čte špionky, bárbie časopisy, komixy z ponyclubu, opravdu se ve čtení zlepšila (soudě podle toho že poslední známky jsou samé 1). Hodně pomohlo také, že jí čtu knížky (taky z ponyclubu, ale já osobně bych klidně četla i knihy o vesmíru, mám jich doma taky dost 🙂 ), skončím kapitolu a Terezka je tak napnutá, jak to pokračuje dál, že si knihu vezme do postele a pak jí od toho nemůžu dostat 😀
Pokud předvede nějaký výlev směrem k Honzíčkovi (3 roky), prohlásím: „Vidím, že se evidentně nudíš, pojď si uklidit svůj bordel a pak si buď začni hrát, nebo máš možnost uklízet dál“
To funguje 😀
Pak jsou situace, kdy ODMÍTÁM plánovat – učím Terku jezdit na koni a v této situaci už se smířila s tím, že jí neodvyprávím přesně cvik po cviku, jak to bude probíhat. Výsledkem je, že ta činnost jí je nepříjemná (to že neví, co bude), ale když z koně sleze, tak básní, jak to byla „super“ 🙂
Tak snad si z toho něco vezmeš…
Souhlasím s děvčaty, ale asi v případě „útoku“ na sestru bych zasáhla razantněji-třeba i malou na zadek nebo přes pusu. Musí si uvědomit, že tohle nemůže dělat, aby někoho bouchal. Když mu dáš tu jedna na zadek, tak mu vysvětli, že tahle to bolí i jeho sestru. Možná by pomohlo mu toho lepáka dát na to samé místo, kam on udeřil sestru. A vytrvat i v tomto způsobu odnaučování. Je už dost starý na to, aby věděl, že se nikdo bezdůvodně nebije a sestra má na výchovu, jak správně říkáš, tebe a tátu. Jeho přece taky nikdo netloukl. S tím čtením bych to řešila pouze důsledným vysvělením, že JÁ rozhoduji o tom, co bude číst. Ale dala bych mu i podnět k přemýšlení- že v případě, že by se třeba slušně zeptal, co bude číst, by si mohl i vybrat. Ale zase musíš posoudit, co je v rámci slušnosti a co v rámci dirigování.
Každý z nás tohle asi se svými dětmi prožijeme, někdo míň někdo víc. Tak vytrvej, nedej se od něho řídit, protože ve 20 by ti mohl nařizovat, kdy se půjdeš třeba vyčůrat. Chce to jenom pevnou vůli a ruku.
Držím pěsti.
Qinty
Ivko, můj syn to na mě zkouší pořád a to už mu bude 19 let. Nikdy nepolevit, pořád si stát za svým, ať se kluk třeba staví na hlavu. Není to lehké, to přiznávám, ale když není přístupný domluvě – rázně a klidně mu říct jak to bude a trvat na tom. On bude donekonečna zkoušet kam až se dá zajít a bude se chtít dostat dál a dál – urči mu hranici, za kterou už se prostě nedostane.
Důslednost je dobrá věc 🙂
Zkusila bych kromě toho ještě nějaký sport, kroužky, kde se trochu vybije z energie a navíc něco přiučí – jak chování, tak dovednosti.
Ivko, můj nejstarší syn měl toto období už v předškolácích(říkám mu „něžný důstojník“ – to je jako tvůj generál:-)), prostřední nastupuje s touto „pubertičkou“ až teď v první třídě. Metoda: být důsledná, trvat na tom, co řekneš a vytrvale čekat, až ho to za chvíli na pár let zase pustí;-)
Ber to jako trénink na opravdovou pubertu.